Panely výstavy na Mariánském náměstí připomínají sto let vzniku od Velké Prahy a návštěvníkům ukazují, jakého rozvoje dosáhla Praha mezi světovými válkami. „Na začátku tu bylo město s předměstími ve špatné kondici po první světové válce, na konci tu bylo výstavné bohaté hlavní město. Zásadní podíl na té změně měla městská správa a její představitelé, jak zastupitelé, tak úředníci,“ říká její spoluautorka a historička Hana Svatošová. Výstava je k vidění až do konce dubna.

Co bylo hlavním cílem spojení obcí s vnitřní Prahou?
Velké a reprezentativní hlavní město. Když si uvědomíte situaci v pražské aglomeraci před první světovou válkou, byla tady Praha, tehdy už s Holešovicemi a Libní, a 21 samostatných obcí. Každá obec si rozhodovala sama. Aby mohlo být hlavní město plně funkční, bylo potřeba je spojit. Ono se už logicky propojovalo i bez tohoto oficiálního spojení. Plynovody, kanalizace a vodovody se stavěly pro celé budoucí město, stejně tak doprava, v tom neexistovaly hranice. Byly zde ale hranice mentální a třebai daňové.

Laboratoř, výzkum léků. Ilustrační foto
Látka se původně testovala jako lék na rakovinu. Pomoct by mohla i diabetikům

Do jaké míry byly tehdejší obce vzájemně propojené?
Například v dopravě Elektrické podniky hlavního města Prahy už na konci 19. století postupně vykupovaly soukromé dopravce z předměstí a ovládly veškerou osobní dopravu v Praze. Tratě se zřizovaly napříč katastry, to jinak nešlo. Elektrické vedení se také natahovalo napříč, stejně tak jako vodovod. V této konkrétní záležitosti se ale Praha – stále mluvíme o období před 1. světovou válkou – domluvila se čtyřmi největšími předměstími a postavily tzv. společnou vodárnu, která přiváděla kvalitní vodu z Káraného.

Kanalizaci s čistírnou ovšem vybudovala vnitřní Praha sama na vlastní náklady. Projektovaná byla pro celé území, kde měl jednou žít dvojnásobný počet obyvatel než v době, kdy se stavěla. Byl to tehdy nejmodernější projekt v Evropě. To byla naprostá špička. Moderní město muselo mít moderní kanalizaci včetně čistírny odpadních vod, což nebývalo pravidlem.

Ty nové infrastrukturní vymoženosti v podstatě měnily všechny oblasti života tehdejších obyvatel. Zásadním způsobem například ovlivnily výstavbu domů a hygienické vybavení bytů. V žádném případě už nebylo možné postavit nový dům bez napojení na tyto sítě. Stavební předpisy byly přísné, platily už před válkou v celé západní části rakouské monarchie a Čechy byly její nejrozvinutější oblastí. Bylo to období rozvoje, hodně se stavělo. Modernizovat se tehdy snažila všechna velká města té doby. Otázkou bylo, kolik prostředků do toho hodlala vložit. Praha vložila hodně, velmi se zadlužila, ale zase to přineslo efekt.

Volby - Ilustrační foto.
Do bitvy o Senát míří Pirk, Marvanová i Chmelová. Kandidáti ještě budou přibývat

Na jak dlouhé období se Praha zadlužila?
To je různé. V tehdejší době bylo běžné, že půjčka se uzavírala na desítky let, nebo i tři čtvrtě století. Na jedné straně rostl dluh, a na druhé rostla inventární hodnota majetku. Zda by Praha dokázala své dluhy splatit, dnes nevíme a už to ani nezjistíme. Víme, že stále dokázala držet svůj rozpočet v rovnováze, a to i v době velké hospodářské krize ve 30. letech. Pak ale přišla válka a německá okupační správa vykradla, co se dalo.
Hned po válce byly znárodněny nejlukrativnější městské ekonomické podniky, totiž elektrárny, plynárny, pojišťovna i spořitelny, což naprosto zásadně ovlivnilo finanční možnosti města. Po komunistickém převratu už to bylo jedno, všechno bylo státní. Nevíme, co by se bylo bývalo stalo, kdyby nepřišli Němci a pak komunisté. Některá velká evropská města měla v poválečných letech značné ekonomické problémy. Jestli by to potkalo i Prahu, nevíme, pokud by ale měla stále rozvážné vedení, tak asi ne.

Proč se Praha nesjednotila již dříve?
Pokusy tady byly třicet let před první světovou válkou a ke spojení Prahy se 17 předměstími by bylo bývalo došlo. Byly i podepsány slučovací smlouvy. Stranou chtěla zůstat pouze čtyři města: Karlín, Vršovice, Vysočany a v jejich čele bohaté Vinohrady. Jejich reprezentace měly své vlastní zájmy a bály se ztráty rozhodovacích pravomocí.

Zemská samospráva, která měla sloučení schválit a potvrdit zákonem, ale byla před válkou totálně paralyzovaná česko-německými spory. Zemský sněm byl nakonec rozpuštěn a ke schválení smluv nedošlo. Během první světové války se však zásobovací kapacity ocitly v tak katastrofální situaci, že i bohaté Vinohrady pochopily, že se musí s Prahou spojit.

V čem spočívalo bohatství tehdejších obcí?
To bylo různé. Některé měly na svém území výnosné průmyslové podniky, které jim zvyšovaly daňovou základnu, jiné, jako třeba zmíněné Vinohrady, měly poměrně dost movitých obyvatel, kteří platili daně. Především však tyto obce měly dostatek prostoru ke svému územnímu rozvoji, zatímco vnitřní Praha byla úplně sevřena předměstími a mohla se rozšiřovat jen připojováním.

Začínají práce na Smetanově nábřeží.
PODÍVEJTE SE: Začaly úpravy Smetanova nábřeží, změní se zčásti v promenádu

Mělo tehdy město větší autonomii než dnes?
Neřekla bych. V některých oborech působnosti ne. Mluvíme-li o Velké Praze, tak třeba v oblasti daňové nebo zaměstnanecké byly samostatné možnosti města omezeny vládními výnosy více než dnes. Také rozpuštění zastupitelstva bylo snadnější než dnes. Frapantní příklad se ale týká regulace území. Tady se stát rozhodl, že rozhodování o tom, co se kde bude stavět, jaký typ zástavby v té které části města bude, což je jedna z nejdůležitějších agend pro rozvoj města, Praze odejme a bude ji řídit sám prostřednictvím speciální instituce, Státní regulační komise pro Prahu a okolí.

Jak to bylo pro státní správu důležité rozhodnutí, svědčí i fakt, že zákon o Státní regulační komisi byl schválen dokonce o den dříve než zákony o spojení Prahy. Co se pak konkrétně stavělo, už bylo v gesci města. Praha jednak vedla stavební řízení v přenesené působnosti stejně jako dnes, jednak byla sama podnikatelkou. Nejen ve sféře hospodářské, ale i stavební, především v domovní výstavbě. I v tom byla velmi úspěšná. Také proto, že veškeré rozhodování bylo centrální.

Hana Svatošová
knihovnice a archivářka, zabývá se českými dějinami 19. - 20. století a Prahou
archivářka Archivu hl. m. Prahy
spoluautorka výstavy Velká Praha – 100 let od sloučení Prahy s předměstími