Kliknutím zvětšíteAž do konce 18. století přitom na místě žádný ostrov nestál. Vznikl až po povodni v roce 1784, kdy byly naplaveniny na Vltavě zahrazeny a obehnány zdí. Zprvu se tu usadili barvíři kůží, po kterých dostal nový ostrov jméno Barvířka. O půl století později ho koupil mlynář Václav Antonín Novotný, který zde nechal zbudovat klasicistní dům s restaurací a lázněmi.
Už v této době byly v Novotného komplexu taneční sály. Pražané si zdejší plesy rychle oblíbili a Novotný pro jejich potěšení upravil i okolí, které osázel novými stromy.
Tančili zde Němcová i Neruda
V roce 1840 získal mlynářův palác své jméno. Tehdy ho totiž navštívil arcivévoda František Karel, otec budoucího císaře Františka Josefa I., se svou chotí Žofií. Údajně měl majitele poprosit, zdali by rezidenci nepojmenoval na počest arcivévodkyně Žofie. Někteří však tvrdí, že to bylo naopak a prosebníkem byl Václav Novotný. Buď jak buď, od té doby paláci nikdo neřekl jinak než Žofín.
Střevíčky na zdejších zábavách protančila Božena Němcová, jejíž socha dnes ostrov zdobí, a nenechal si je ujít ani spisovatel Jan Neruda. Koncerty zde měli Antonín Dvořák, Petr Iljič Čajkovskij i Richard Wagner, Mou vlast tady poprvé předvedl Bedřich Smetana. Hosty nelákala jen umělecká vystoupení, ale také unikátní parní vláček Český lev, který se po ostrově proháněl od roku 1841 na dráze délky 158 metrů.
Také politická role Žofína stojí za zmínku. Roku 1848 se tu konal Slovanský sjezd, na jehož památku získal ostrov své dnešní jméno. Zúčastnilo se ho mnoho vedoucích postav hnutí, jejichž cílem bylo sjednotit slovanské národy v rakouské monarchii.
Roku 1884 zakoupilo ostrov i s Žofínem město Praha a palác získal po rozsáhlé přestavbě dnešní podobu. Až do 50. let fungovala v severozápadní části ostrova plovárna, která se v roce 1898 stala kulisou jednoho z prvních filmů v Rakousku-Uhersku. Režisér Jan Kříženecký natočil asi minutovou scénu nazvanou Výjev z lázní žofínských.
Skladiště i hala na sport
Tempo plesů a radovánek se na čas zastavilo v době první světové války. Tehdy se staly sály Žofína skladištěm obilí. Za dob protektorátu se zde pořádaly všemožné propagandistické akce, včetně výstavy zvané Více mléka v roce 1942. Hlavní stěně velkého sálu tehdy vévodil plakát s ohromným nápisem „Jaký chlév – takové hospodářství.“ O dva roky později v Žofíně proběhly halové sportovní hry a diváci tu mohli obdivovat sportovce.
Po převzetí moci komunisty se v propagandistickém stylu pokračovalo. Ke zhlédnutí tu byly výstavy jako například Československo-sovětské přátelství ve výtvarném umění. Ustavující shromáždění zde měl ale i Klub bývalých politických vězňů.
Do dějin Žofína výrazně zasáhla povodeň z roku 2002, voda tehdy sahala do výšky 1,6 metru. Už v následujícím roce byl ale přestavěný palác znovu otevřen.
31
1
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
