Přehlídka malířských děl má pomoci pedagogovi AMU, hudebnímu skladateli a teoretikovi Vladimíru Franzovi k jeho úspěšné cestě na Hrad. Kromě obrazů se na výstavě nabízí i petice, kterou každý návštěvník může ve prospěch jejich autora podepsat.

„Názory má sympatické a je velice vzdělaný. Jeho tetování mě ale odpuzuje," vyjadřuje svůj názor kolemjdoucí důchodce Vladimír Pštros, který si není jistý, zda by v galerii prezentovanou petici za kandidaturu Franze na prezidenta právě kvůli jeho výraznému zevnějšku podepsal. Na druhou stranu právě neskrývaný protest vůči stereotypům a společenským předsudkům Franzovi zřejmě zajišťuje hojnost sympatizantů.

Ke své kandidatuře potřebuje 50 tisíc hlasů. Petici, která představuje jeho šanci ucházet se o post prezidenta, podepsal v den vernisáže téměř každý její účastník. Celkem 260 jedinců.

Život jako velká a surová groteska

„Vladimír Franz ve svých obrazech vypráví o tom, že život je jednou velkou a surovou groteskou, do které jsme byli věčností na několik okamžiků vhozeni. Svou tetuáží nastavuje pokřivené zrcadlo všem rádoby vyznavačům tolerance a tlumočníkům opravdovosti," komentoval Franzovo vzezření i tvorbu divadelník Vladimír Drápal.

Drápal je ředitelem divadla v Lounech, kde Franz před pěti lety vystavoval. Osobně se domnívá, že má umění vyvolávat především emoce, vzbudit reakci a nemá nechávat člověka chladným. Taková kritéria Franzovo dílo rozhodně splňuje. Jeho malířské komentáře okolí nešetří. Jsou neúprosně ironické, společnost, svět politiky a jejích předních osobností rozhodně nešetří. Jedno z jeho pláten působí jako jakýsi panteon českých prezidentů. Každého z nich výmluvně umístil na nějaký podstavec. Václav Havel tak spočinul na velkém rudém srdci, Václav Klaus zase stojí na soklu zdobeném armádními motivy.

„Naše galerie dala Vladimíru Francovi prostor pro uspořádání výstavy svých obrazů. Ze strany galerie ale nešlo o žádné politické ambice. Po dobu výstavy se galerie stane místem, kde budou probíhat setkání s Franzem a jeho podporovateli v podobě přednášek a panelových diskuzí," řekla Deníku galeristka Olga Dvořák.

Kromě paní Dvořák a Vladimíra Drápala podporuje Franze řada známých osobností. Patří k nim například herci Tomáš Hanák, Martin Zbrožek a Ota Jirák, režisér Václava Marhoul, malíř Jiří Surůvka, zpěvák Ondřej Havelka, publicistka a spisovatelka Barbora Nesvatbová, filmový producent Petr Vachler nebo fotograf Roman Sejkot.

Zanedbatelná není ani přízeň výtvarné komunity, která se účastnila otevření výstavy a podílela se na široké diskuzi mezi pozvanými hosty. Některým z Franzových přívrženců ovšem není jasné, zda z jeho strany nejde v boji o prezidentské křeslo spíše než o vážný úmysl o recesi.

Deníku na podobné spekulace autor vystavených děl odpověděl neurčitě: „Váš dotaz neberu vážně."

ROZHOVOR s Vladimírem Franzem: 

Umělec by měl být homo politicus

Veřejnosti je znám jako všestranný umělec, skladatel a pedagog. Kromě hudby se soustavně zabývá také malbou. Je zastoupen v soukromých sbírkách a galeriích v České republice, Velké Británii, Holandsku, Belgii, Švédsku nebo na Novém Zélandu.

Jak dlouho se už malbě věnujete? Kdy jste začal malovat?

Malovat jsem začal již od 12 let. Posléze jsem malbu studoval u Karla Součka a Andreje Bělocvětova.

Vystavoval jste, nebo možná byl spíše více vidět, po roce 2000. Věnujete se malbě stále stejně intenzivně? Kdy bylo vaše nejplodnější období?

V tomto období jsem uspořádal řadu samostatných výstav, z nichž bych chtěl zvlášť upozornit na soubornou výstavu v Berlíně v roce 2001, jakož i na jubilejní expozici v roce 2009 v Karlových Varech a v Praze. Zúčastnil jsem se i mnoha výstav a akcí kolektivních. Za všechny bych chtěl jmenovat Scuplture Grande v Praze.

Ve vašich obrazech se často objevují politické motivy. V jednom například můžeme najít groteskní portréty Václava Klause a Václava Havla. Je pro vás malba prostředkem vyjádření politického názoru?

Malbu chápu jako prostředek komunikace a pojmenování jevů tohoto světa. Domnívám se, že v současnosti by měl být umělec tedy i výtvarník homo politicus.

Myslíte, že si o vás může veřejnost vytvořit správný názor právě skrze poslech vaší hudby a vnímání vašich obrazů?

Chápu umění jakožto vyjadřování názoru a postoje. Doufám ovšem, že promlouvám ke společnosti kulturní.

Kdybyste usedl do prezidentského křesla na Hradě, jakou pozornost a úsilí byste věnoval českému umění? Jaké problémy jsou nejvíce palčivé?

Umění, kultura či kulturnost jsou jedním z měřítek civilizované společnosti. Ale nikoli jediným. Proto bych se tomuto tématu určitě nemohl věnovat víc než jiným, které tuto společnost velmi pálí. Problémem českého umění je podle mého názoru kromě nedostatku peněz nízká úroveň jeho prezentace v zahraničí.