„Byla to strašlivá doba, po tom atentátu," začíná své vyprávění třiaosmdesátiletý Radoslav, který žil v té době na malém městě. Nejezdila tam téměř žádná auta, ale to se brzy po atentátu změnilo.

„Ač jsme s rodiči nebydleli v Praze, hněv v našem městě pocítilo mnoho rodin. Stačilo, abyste se někomu ze sousedů znelíbili, a už na vás bylo udání na gestapu. V noci si pak pro lidi jezdili, odvezli je a hned postříleli. Bylo to děsivě rychlé," popisuje Radoslav hrůzy, které se rozpoutaly po Heydrichově smrti.

Jako třináctiletý chlapec si dobře uvědomoval, co se děje. Chodil denně kolem vyhlášek, které byly po městě rozvěšené a na nichž byli zveřejněni lidé, které právě zastřelili.

I po této zkušenosti si proto Radoslav není jistý, jestli atentát byl tím správným gestem. „Vždyť pražský odboj to ani nechtěl, to byl příkaz Beneše! Navíc měl být Heydrich odvelen do Francie, takže udělat atentát na našem území nebylo logické," uzavírá své vzpomínání Radoslav.

Čtyřiadvacetiletá Eliška Beluhová se na atentát dívá naopak jako na statečný čin, který si doba minulá žádala. „V těch dobách ideály ještě něco znamenaly, muži věděli, co je to odvaha a čest," popisuje Eliška Beluhová.

„Byla jsem v Lidicích, je to místo se silnou atmosférou. Ale ať se na to podívám z jakéhokoliv úhlu, atentát na Heydricha byl nevyhnutelný. Češi ukázali, že jsou silní a nezlomní," shrnula Eliška Beluhová.

Několik chyb, které stály Heydricha život

Připomínalo to čekání na příjezd velké filmové hvězdy. Plac byl připraven, kameramani a fotografové netrpělivě drželi svá náčiní, lidé se zatajeným dechem vyhlíželi. Rekonstrukce atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha byla na spadnutí.

A najednou kolem nás kráčel On. Dlouhán, s přísným výrazem, rázným krokem. Právě nás minul Reinhard Heydrich, člověk, kvůli kterému přišlo do Thomayerových sadů několik stovek lidí.

Šel si sednout do auta, do kterého mu za chvíli hodí Jan Kubiš bombu.

Všichni natahují hlavu, aby o ten okamžik nepřišli. Ale nastává malé zdržení.

„Ustupte, ustupte, aspoň o tři metry, jinak se sem ten Mercedes nevejde," vyzýval nás mladý muž v uniformě. „Udělejte tu místo, jinak nebude mít Gabčík s Kubišem kam utéct," vtipkoval komentátor Tomáš Michálek.

Heydrich alias Karel Dvořák

Hlavním „hrdinou" dne se stal Karel Dvořák, člen Klubu vojenské historie z Brna. Padl na něj černý Petr v podobě role Reinharda Heydricha.

Podoba obou mužů je až děsivá. „Nebojte, náš Reinhard je opravdový vlastenec, do této role se mu vůbec nechtělo, ale fyzické násilí to spravilo" směje se s nadsázkou podplukovník Eduard Stehlík a dává znamení.

Mercedes Benz se rozjíždí. Míjí Jozefa Gabčíka, kterému s největší pravděpodobností vypoví službu jeho samopal Sten-gun ráže 9mm.

Kubiš neváhá a hází bombu.

BUM! Všichni leknutím nadskočíme. Gabčík s Kubišem mizí v davu, za nimi se žene Heydrichův řidič Klein. Heydrich se také pokouší o běh, ale po pár vteřinách se, raněn, blíží zpět k autu.

Dodnes mnozí historici kroutí hlavou nad tím, jak lehkomyslný (a neprozřetelný) musel Heydrich být, když jezdil na nepřátelském území nepancéřovaným otevřeným autem, z Panenských Břežan vždy ve stejnou dobu, po stejné trase, bez ochranky.

„Osudovou chybu však udělal i Klein, když opustil Heydricha a začal pronásledovat Gabčíka. Místo toho měl rychle z místa ujet," vysvětloval Tomáš Michálek.

Neujel. A proto po Heydrichově smrti události nabraly velmi rychlý spád. Ale toho jsme již v rámci rekonstrukce atentátu svědky nebyli. Naštěstí.

Akce k 70. výročí Operace Anthropoid

4. červen Vernisáž výstavy „Někomu život, někomu smrt" v Libeňském zámku

18. červen Benefiční koncert ve prospěch rodného domu Jana Kubiše v Libeňském zámku

19. – 22. červen Projekce filmů připomínajících události roku 1942 v rámci Karlínského filmového léta 2012 v Letním kině v areálu Čro Regina

30. červen Sokolové proti hákovému kříži aneb Vzpomínka na hrdiny sokolského odboje na Kobyliské střelnici

3. září Bezpečnostní složky včera a dnes u KD Krakov

28. říjen Záchrana kamarádů v Kaizlových sadech.

VERONIKA CÉZOVÁ