Čestný kříž Za vědu a umění je spolu s Čestným odznakem Za vědu a umění vyznamenáním udělovaným za zásluhy v oblasti vědy a kultury. Odznak je vyšším stupněm a nosí se na stuze kolem krku. Doposud bylo takto vyznamenáno asi 200 osob, mimo jiné Otto Hahn, Elias Canetti, Karl Raimund Popper a Václav Havel.

Brikcius na sebe upozornil už v 60. letech 

Brikcius dostal Čestný kříž Za vědu a umění I. stupně, který je nižším vyznamenáním, je připínací a nosí se na levé straně hrudi. Třetím, nejnižším stupněm je Čestný kříž Za vědu a umění. Počet vyznamenaných čestným křížem obou stupňů není omezen a mezi jeho nositele patřil například zpěvák Frank Sinatra, izraelský archeolog Ronny Reich, český teolog Zdeněk Kučera a slovinský spisovatel Boris Pahor.

Brikcius patří mezi nepřehlédnutelné postavy české kulturní scény. Výrazně na sebe upozornil už v 60. letech organizováním výtvarných happeningů, na které ale po nuceném odchodu do emigrace mohl navázat až teprve po listopadu 1989. S komunistickou mocí měl Brikcius problémy už jako čerstvý maturant, na vysokou školu jej totiž přijali až v roce 1966.

Ve Vídni se živil jako úředník 

Po čtyřech semestrech studia pražské filozofické fakulty pak zamířil na dva roky na londýnskou univerzitu. V roce 1973 skončil za "hanobení Sovětského svazu" ve vězení. Tři roky po podpisu Charty 77 Brikcius zamířil v roce 1980 do emigrace, usadil se v Rakousku a také dokončil v Londýně svá studia.

Ve Vídni se živil jako úředník, ale zároveň nadále tvořil. Jeho latinsky psané básně - do češtiny převedené Pavlem Šrutem - se ale ke čtenářům mohly dostat jen prostřednictvím samizdatu. Po pádu komunistického režimu se Brikcius mohl začít vracet do Čech. Navázal tu na své konceptuální akce a začal také vydávat své sbírky - ať už knížku se Šrutovými překlady latinských básní Cadus rotundus Sud kulatý (1993), Eugeniální verše (2000), Mesón El Centro (2010) nebo Platný příběh (2012). Brikcius je zatím posledním nositelem Ceny Jaroslava Seiferta.