Jedna rána o zem a poškození displeje mobilu je na světě. Cena za opravu v servisu se může pěkně prodražit. Před lety jedna taková nehoda stačila Janu Charvátovi k tomu, aby přehodnotil pohled na to, jak u nás o rozbitých věcech uvažuje. „V servisu mi řekli, že mě oprava rozbitého displeje bude stát 2500 korun a hned mi nabídli, zda si raději nechci koupit za 4000 korun nový telefon.

To mi přišlo hodně,“ popisuje situaci s odstupem času ve své malé dílničce ve Zbraslavi. Vyřešil to po svém. Nabídku zaměstnance servisu odmítl, odnesl si rozbitý mobil zpátky domů a opravil si ho pomocí videonávodu na Youtube sám. Práce i s koupí náhradních dílů ho nevyšla na víc, než pár stovek.

Během tohoto měsíce se do systému přihlašují noví opraváři

Tehdy se v jeho hlavě zrodila myšlenka založit komunitní web, kde by lidé jednoduše našli opraváře ve svém okolí, kteří umí za levno navrátit rozbitou věc zpátky do provozu. Web Opravárna, který spustil s dalšími podobně smýšlejícími kamarády v roce 2014, měl během pár týdnů několik set přihlášených opravářů z celé republiky, a to jak profesionálů, tak i těch amatérských, kteří si napravováním rozbitých věcí vyplňují volné večery po práci.

Před pár dny spustil Jan Charvát novou verzi webu, kde plánuje mimo jiné i sbírat data, jaké výrobky jsou nejlépe opravitelné. „Když nezvládne odstranit vadu nikdo z našich opravářů, tak už asi nikdo,“ říká. Během tohoto měsíce se do systému přihlašují noví opraváři, od září pak chce Jan Charvát spustit i zadávání zakázek. Šíře segmentu, na které se Opravárna zaměřuje, je široká: od zašití kalhot, renovaci nábytku, po opravu výpočetní techniky. 

S mobilem raději k opraváři

Češi měli vždy pověst kutilů , kteří si poradí se vším. Od 90. let ale jakoby opraváři pomalu mizeli. Lidem se placení oprav přestalo vyplácet, kolikrát je totiž výhodnější koupit si věc novou. Anebo je to jinak? Opravář Pavel Herget - jeden z těch, kterému opravy elektroniky přináší přivýdělek k hlavní práci - z části s touto tezí souhlasí. „Nevyplatí se opravovat drobné spotřebiče. Jejich ceny jsou tak nízké, že nemá smysl se tím ani zabývat. To by člověk dal stejné peníze za opravu jako za nové zařízení,“ míní.

Naopak doporučuje svěřit opraváři porouchaný mobil nebo notebook. „Náhradní díly se dají sehnat relativně levně z Číny. Vyjde to levněji, než když donese rozbitý přístroj do oficiálním servisu, kde naskladňují dražší originální díly,“ říká. Sám si za opravu například rozbitého displeje účtuje kolem 500 korun.

Levné výrobky se prodraží

Lidé zdaleka nevyhledávají „zlaté české ručičky“ opravářů jen kvůli rozbité elektronice. V posledních letech se do „kurzu“ vrací i švadleny a ševci. A to i přesto, že k nákupu trička a kalhot stačí pár desítek korun. Od těchto zdánlivě výhodných nákupů však lidé „od fochu“ odrazují. „Chodí ke mně lidé s tričkem, který koupili za pakatel a pak se diví, že ho ta oprava stojí třeba mnohem víc než ta věc samotná. Nakonec si radši koupí novou. Jenže měl by se ptát, jak je možné, že ta věc je tak levná,“ zlobí se Martina Novotná z vršovického oděvního ateliéru Strojovna.

Na nedostatek práci si nemůže stěžovat. Paradoxně na tom mají podíl i výrobci. „Nové věc se rozbíjí často, třeba zipy měníme každou chvíli. Nešije se tak kvalitně, aby to vydrželo deset nebo patnáct let, jako našim babičkám,“ říká. Do budoucna je pravděpodobné, že se zájem o služby opravářů ještě zvýší. Prodlužování funkčnosti výrobků je trend, který je v západních zemích, jako je Švédsku nebo Rakousku, běžný. Například Vídeň motivuje lidi tím, že pro ně pořádá pravidelná týdenní setkání, kam si Vídeňané nosí rozbitou drobnou elektroniku a učí se jí spravovat.