Emauzy: husité je nezničili, spojenci ano

Emauzský klášter v Praze 2 na Novém Městě je dnes nepřehlédnutelný především díky betonovým věžím kostela. Historie místa sahá daleko do minulosti.

Na tomto území, dnes vymezeném ulicemi Na Slovanech, Pod Slovany, Trojická a Vyšehradská, byla podle pověsti popravena některá česká knížata, mezi nimi i Přemysl či Neklan. Kdysi se tomuto místo říkalo Na Skalce, později Na Moráni, podle bohyně smrti Morany.

V roce 1347 zde Karel IV. založil ke cti Panny Marie, sv. Jeronýma, Cyrila a Metoděje, Vojtěcha a Prokopa klášter. Do té doby zde stál jen prostý kostelík.

Vysvěcení se klášter dočkal šest let před Karlovou smrtí, tedy v roce 1372. Klášter, který se stal střediskem pěstování liturgie ve staroslověnštině a studia biblických jazyků, byl vysvěcen pražským arcibiskupem Janem Očkem z Vlašimi.

V první polovině 15. století, kdy spousta kostelů a klášterů lehla popelem či byla pobořena, Emauzy období husitských válek přečkaly a unikly vyplenění. Klášter se dokonce podílel na některých událostech husitského hnutí a udržel si svou pozici centra vzdělanosti.

Jako v jediném českém klášteře se zde až do roku 1589 přijímalo podobojí.

V období rekatolizace po bitvě na Bílé hoře se komunita kláštera připojila k české benediktinské kongregaci. Klášter fungoval pod patronací břevnovsko-broumovského opatství.

Od 17. století se zde postupně etablovali španělští benediktini, které do Emauz uvedl císař Ferdinand III. I několik staletí po svém vzniku si Emauzy udržely punc centra vzdělanosti. Po osvícenských reformách Josefa II. v druhé polovině 18. století se totiž zaměřilo opatství především na pedagogickou činnost.

Zhruba o sto let později Emauzy osídlili benediktini původem z Německa. Ti zahájili obnovu kostela i celého kláštera. V roce 1941 klášter zkonfiskovali nacisté.

Ruiny z roku 1945

Na konci války se toto místo nevyhnulo náletu amerických letounů, během kterého o Popeleční středě 14. února 1945 zahynulo v Praze zhruba sedm stovek lidí.

Desítky historických objektů se ocitly v ruinách či byly vážně poškozeny. Kromě nedalekého Faustova domu postihl tento osud i Emauzský klášter.

Smutným paradoxem tohoto náletu je, že bomby nezničily žádnou z továren, které by mohli využít okupanti, a že oběťmi se stali téměř výhradně civilisté.

Bomby tehdy poškodily jak budovu kostela, tak klenby kláštera.

I když tamější cenné varhany nálet jako zázrakem přežily téměř bez poškození, nakonec byly po rozebrání a nevhodném uskladnění rozkradeny.

Co místo věží?

Několik let po válce se tak Pražanům naskýtal pohled na vyhořelý kostel bez věží. V Praze však v té době byly desítky poničených staveb, rekonstrukce poničeného centra pobíhala postupně.

Emauzy se jí dočkaly v první polovině padesátých let, tedy v době, kdy byl již klášter zestátněn a připadl Československé akademii věd. „Jako holčička jsem bydlela s rodiči v nedalekém Podskalí a dodnes si vzpomínám, jak mne pohled na poničené Emauzy strašil. Díky své poloze totiž byly nepřehlédnutelné,“ vzpomíná Jana Linhartová z Nového Města.

V letech 1953 až 1954 se uskutečnila rekonstrukce kleneb podle návrhů profesora Bedřicha Hacara. Za dnešní originální podobu kostela vděčíme funkcionalistickému architektovi Františkovi Maria Černému, který zničené kostelní věže nahradil betonovými křídly s pozlacenými hroty.

Kostel s věžemi si nejlépe prohlédnete z náměstí Pod Emauzy, tedy z místa mezi budovami ministerstva zdravotnictví a práce a sociálních věcí, kde se čas od času konají protestní setkání odborářů.

Po roce 1989 se do kláštera vrátili opět benediktini, kteří provedli několik nutných rekonstrukci kláštera. Dnes se zde konají bohoslužby každý den v 10 hodin.

Více čtěte ZDE

JAN PUCI