Dva břehy řeky, cyklistovo nebe a děs

Jsou to dvě místa vzdálená sotva pět set metrů. Vydat se do práce v centru Prahy na kole z Hodkoviček nebo z Malé Chuchle je ovšem docela jiný zážitek. Redaktor Deníku podnikl obě cesty.

Vydat se z vilové čtvrti Hodkovičky jižně od Braníku znamená jedinkrát přejet křižovatku s rušnou Modřanskou ulicí, pak už jste na jedné z hlavních pražských cyklostezek A2 v blízkosti pravého břehu řeky. Cesta vede podél golfového hřiště v Braníku a je široká s kvalitním hladkým povrchem. Tady je dobře vidět, jak je cyklistika nebo in-line bruslení v hlavním městě oblíbené.

Už od rána jsou některé úseky velmi frekventované a v podvečer či o víkendech je stezka plná lidí. Stezka na úrovni Vltavy podjíždí Barrandovský most a pokračuje dále od řeky podél Žlutých lázní a podolského plaveckého stadionu.

Čas na stopkách ukazuje dvanáct minut jízdy od startu v Hodkovičkách, a zatímco Podolské nábřeží plní kolona stojících aut od Vyšehradu, na stezce cesta podél zeleného stromořadí rychle ubíhá.

Zádrhel v tunelu

Jediné užší místo přichází ve Vyšehradském tunelu, kde musí cyklista podle pokynu dopravní značky sesednout z kola. Za tunelem stezka míří na náplavku, kde po dvou úzkých pruzích hladké dlažby vyhrazených kolům často korzují chodci, což redaktora na bicyklu přiměje ke kličkování. To je však spolu s výjezdem na chodník plný turistů u Mánesa jediná obtíž cesty, která po jedenadvaceti minutách končí na Národní třídě.

Druhá strana řeky nabízí docela jiné poježděníčko. Z Malé Chuchle se redaktor dostal na cyklistickou pěšinu k řece celkem snadno po nové lávce přes frekventovanou Strakonickou ulici. Cesta podél Vltavy je takřka bez lidí, které možná odrazuje i ne zcela rovný povrch.

Rychlé vystřízlivění zrovna u lihovaru

Poblíž Barrandovského mostu se však objeví i asfalt a člověk se diví, proč tudy nevede oficiální cyklostezka.

Vystřízlivění z opojení jízdou přijde za okamžik, když stopky ukazují jedenáct minut jízdy: u zlíchovského lihovaru cesta u řeky končí a výjezd vrhne cyklistu přímo na Strakonickou ulici. Pokračovat po ní může leda sebevrah.

S radostnou myšlenkou na to, že v těchto místech prý Praha 5 už léta plánuje zřídit cyklostezku přes Císařskou louku, se redaktor vydává od lihovaru na méně rušnou Nádražní ulici. Tady mezi tramvajemi dojede až k pěší zóně Anděl, čas v tu chvíli ukazuje dvaadvacet minut. Cedule tu však, přestože zóna je široká a bezpečná, cyklistovi velí sesednout z kola – další cyklistická liknavost Prahy 5.

Podél rušné Štefánikovy ulice pak cesta vede na auty zaplněný most Legií a Národní třídu, čas 29 minut.

Závěr je jasný: Cyklistům se vyplatí přejet za Malou Chuchlí Barrandovský most a pokračovat do centra po pravém břehu. O podobně kvalitní stezce na levé straně řeky si mohou nechat jen zdát.