Od počátku své vědecké kariéry ho zajímalo drcení kovů na nejjemnější částice. Zlomovým bodem v jeho kariéře byla účast na vědecké konferenci v USA, odkud do tehdejšího Československa přivezl nový vědecký obor nanometrii.

V 50. letech jste spoluzaložil Výzkumný ústav pro práškovou metalurgii. Co jste tehdy se svými kolegy zkoumali?

Prášková metalurgie byl nový obor. Například kovové prášky se dělaly rozstřikováním tavenin. Podařilo se nám dosáhnout až na velikost jednotlivých prášků k pěti mikronům. Snažili jsme se i o menší, až se nám podařilo založit obor nanometrie.

Dnes je nanometrie velmi významným vědeckým oborem…

Ano. Využívá se i pro potřeby lékařství a další obory. Tento obor se k nám rozšířil z Ameriky. Byl jsem tam tehdy na konferenci a slovo nanometrie jsem k nám přivezl. Napsal jsem ho jako první pro náš tisk.

Jaké bylo stát u zrodu tohoto oboru?

Ze začátku mi někteří kolegové záviděli a říkali, že nemluvím o ničem jiném než o nanometrii. I v současné době za mnou sem tam někdo přijde a zajímá se o spolupráci.

Dá se říct, že jste tomuto oboru zasvětil celý život?

To se říct nedá. Zabýval jsem se také genealogií. Zaujala mě i heraldika v souvislosti se sklářským rodem Blažků. Jsou to celosvětově nejznámější skláři. Vyrobili zhruba tři tisíce skleněných modelů přesně podle přírody. Největší počet těchto modelů je vystavených v Americe. Občas se stane, že někdo z Ameriky přijede. Takové návštěvy zavedu do Hodkovic nad Mohelkou, kde Blažkovi žili a tvořili.

Jak jste se dostal k této zálibě?

Ke sklářství jsem se dostal přes svou zálibu ve velikosti částic. Zjistil jsem, že skláři používali moderní metody. Rozdrtili prášek a nanášeli ho na bezbarvé sklo. Jemně ho roztírali, až vznikl tenký povlak. Ten byl součástí nanometrie.

K nanometrii jste se dostal díky své účasti na kongresu v USA. Jak vzpomínáte na tento svůj pobyt?

Na tomto kongresu bylo zajímavé, že právě v té době kandidoval na prezidenta George Bush a jako jedno ze svých volebních témat si zvolil právě nanometrii. Ukazoval, jaké má možnosti do budoucna. Dá se říct, že mu heslo nanometrie pomohlo zvítězit ve volbách.

Jaké byly začátky tohoto oboru zde v Československu?

Novinky mají vždycky příznivce i odpůrce. Příznivci se do toho zahloubali a začali to rozšiřovat do dalších oborů. Hlavně do lékařství. Díky nanometrii se dají připravovat nové druhy léků. Úplně nejdál se dostaneme, když rozetřeme grafit až na nejjemnější částice. Dostaneme materiál, který se jmenuje grafén. Vyrobit jednu vrstvu grafénů je naprosto nový obor.

Co bylo nejzásadnější událostí vaší vědecké kariéry?

Určitě založení výzkumného ústavu. Nanometrie se rozvinula v obrovsky široký obor, zejména v lékařství. Poslední současnou etapou je grafén a jeho příprava. To je podle mě už konec. Dál se nemůžeme dostat. Pomocí nanotechnologie se dají vyrábět i průmyslové nanopřístroje, které mohou pohánět další částice. To už bychom se dostali do astronomie. Dříve se vyráběly obrovské dalekohledy. Nyní můžeme jít směrem dolů.

Jak hodnotíte českou vědu. Kde si ve světě stojíme?

Česká věda přispívá v mezinárodních kruzích, kde jsou pracovníci z různých oborů. A nepřispívá málo. Česká věda je na vysoké úrovni. Na mezinárodní úrovni se dnes dají lépe shánět peníze na výzkum. Peníze, které tam přispíváme my, nejsou tím nejpodstatnějším, jde jen o část celku.

Co pro vás osobně znamená věda?

Je to společenská záležitost, která přispívá k tomu, že se posouváme dopředu.

Vědě jste zasvětil celý život…

Byl jsem jednou miničásticí. Nechci se hodnotit jako přispěvatel k pokroku.

Vladimír Dufeknarodil se 3. února 1928 v Praze
vystudoval anorganickou chemii na VŠCHT
v roce 1953 spoluzaložil Výzkumný ústav pro práškovou metalurgii
ve své vědecké práci se věnoval mikročásticím a nanometrii
jeho velkým zájmem je také genealogie či historie sklářské rodiny Blažků

Domov pro seniory DobřichoviceSídlí v budově bývalého hotelu a penzionu Stejskal v Dobřichovicích na Praze-západ.
Poskytuje ubytování a péči pro osoby starší 65 let s trvalým bydlištěm v Praze. Kapacita domova je 56 klientů, kteří bydlí v jednolůžkových až čtyřlůžkových pokojích.
Vedle ubytování a stravy zde seniorům nabízí zdravotnické, sociální a aktivizační služby. Dobřichovický domov se nachází v příjemném prostředí, obklopený prvorepublikovými vilami.

V seriálu Příběhy pražských pamětníků každou sobotu přinášíme osobní zážitky a příběhy lidí, kteří žijí kolem nás. Vyprávění našich babiček, dědečků, rodičů a známých i těch, kteří jsou už docela sami. Přesto mají vzpomínky, které by neměly zapadnout. Tento díl seriálu i všechny předchozí naleznete také na webu: www.prazsky.denik.cz a www.praha.euTento projekt vznikl za podpory hlavního města Prahy.

Čtěte také: Ivan Holík: Jsem šťastný, že můžeme žít podle svého přesvědčení