Když Pražský deník na konci března informoval o aktivitě Prahy 5, ještě více „probublaly“ emoce na povrch. Na jedné straně se starostce Zajíčkové ozývali nespokojení občané, na straně druhé však rostl tlak na pracovníky kontaktních center – tedy nízkoprahových zařízení, která poskytují služby závislým klientům.

Docházejí sem hlavně ti, kteří nejsou schopni abstinovat. Drogově závislí mají nezvladatelné puzení užívat návykovou látku a při jejím vysazení nastupuje „absťák“. A bez odborné pomoci svůj psychický ani tělesný stav, který je součástí jejich onemocnění, nemohou zvládnout.

Dvě neziskové organizace provozují taková centra právě na území páté městské části a podle starostky Zajíčkové se kvůli tomu ti problémoví uživatelé drog stahují na Smíchov (hlavně do okolí stanice metra Anděl) a do Košíř. „Dlouhodobě prohlašuji, že Praha 5 se už dál nemůže sama starat o drogově závislé z celé Prahy,“ zopakovala komunální politička v jednom z facebookových příspěvků. Poslední měsíc stížnosti mířily na radnici i do spolků Sananim a Progressive, pod nimiž kontaktní centra fungují.

„Souloží a kálí mezi auty“

Zajíčková sdílela na sociálních sítích rovněž dopis jednoho z obyvatel, který žije na rohu ulic Vrchlického a Mahenova. „Jen se bezmocně díváme, jak se tady válí stříkačky, jak se nechutně před námi obnažují (a dokonce souloží), kálí na ulici mezi auty, u našeho bytového domu (a dříve dokonce uvnitř) užívají drogy. Válí se mezi auty, před domem nebo u kontejnerů, kde rozhrabují a tahají odpadky široko daleko,“ citovala starostka občanovy obavy a strasti. V diskuzi se přidali někteří další. Zmiňovali například okolí tramvajové zastávky U Zvonu či park Mrázovka.

Ale Martina Richterová Těmínová, ředitelka Sananimu, se v e-mailovém rozhovoru pro Pražský deník snaží, aby lidé vnímali tyto případy trochu zeširoka: „Když bychom se zkusili podívat jednotlivě na životy našich klientů, tak moralizující přístup, že každý si za své problémy může sám, bude ve většině případů nepravdivý.“

Zároveň přiznává, že s užíváním drog a jiných návykových látek jsou spojené rizikové způsoby života – ať už jde o obstarávání drogy na černém trhu, následná ztráta práce a finančních prostředků, která je nutí žebrat, nebo fakt, že až 70 procent klientů nízkoprahových služeb nemá bydlení.

„Tento způsob života je často v konfliktu s normami a potřebami běžných obyvatel, což vede k tomu, že závislí kvůli svému chování a někdy i vzhledu snižují pocit bezpečí u spoluobčanů. Ale je to primárně jen narušený pocit bezpečí – naopak se ukazuje, že v okolí podobných zařízení dochází k minimální trestné činnosti,“ vysvětluje Richterová Těmínová, která je odbornicí na adiktologii.

Podle ředitelky spolku Sananim se kontaktní centra snaží klientům zajistit léčbu, ale také je chtějí motivovat ke změně životního stylu třeba prostřednictvím přednášek či vzdělávacích programů. Terénní pracovníci zase dbají na to, aby se klienti chovali slušně, neshlukovali se a neaplikovali si návykové látky na veřejnosti. „Vítáme, když policie provádí pravidelné hlídky v okolí center,“ dodává Richterová Těmínová.

Snížení rizika infekčních chorob

Důležitost tohoto druhu sociálních služeb, které snižují riziko šíření infekčních chobor jako třeba AIDS či žloutenky, ukázala také situace s onemocněním covid-19.

„Centra vybavovala klienty ochrannými prostředky, pravidelně je testovala, v případě pozitivity zajišťovala karanténní opatření v zařízeních k tomu určených. Díky tomu se skupina závislých nestala ohniskem šíření nákazy,“ sdělila Pražskému deníku speciální pedagožka a psychoterapeutka.

Starostka Prahy 5 se upíná v boji za „čistší a bezpečnější“ čtvrť k vyšší aktivitě strážníků ve vytipovaných lokalitách i ke zvýšené frekvenci úklidu v parcích, což však podle Zajíčkové nestačí: „Výrazně pomoci může síťování, které je běžné v západních metropolích. Kontaktní centra konečně nebudou přetížená a klientům bude možné skutečně pomáhat – nejen se základní hygienou a výměnou stříkačky (aby se nepřenášely nebezpečné nemoci), ale hlavně s jejich pohnutým osudem.“

Magistrát hlavního města si problém uvědomuje, jenže potíž je v nalezení vhodných prostor a případně také shody s dotčenými městskými částmi. Expertka Richterová Těmínová navíc varuje před „politickým populismem“, který ve snaze získat voličské hlasy viní z toho, co trápí občany, různé minority. Sem patří nejen Romové, imigranti, ale také právě drogově závislí či bezdomovci.

Šéfka Sananimu také tvrdí, že vytváření „ghett“ na okraji města vypadá z pohledu politiků a úředníků i obyvatel pochopitelně, ale je podle ní velmi nebezpečným společenským fenoménem. „Ukazování prstem – ty tu s námi být nemůžeš, jsi špatný, je kontraproduktivní a vede k diskriminaci,“ napsala Richterová Těmínová a zmínila, že psychiatrické nemocnice se dříve stavěly také mimo osídlená území. „Společné soužití přispívá k demokratičtější společnosti.“

O systémové řešení se na úrovni místních samospráv, krajů i státu za pomoci neziskových organizací snaží mnoho lidí několik let. Jenže existuje vůbec? „Jednou z bariér naplňování schválených strategií jsou i předsudky v nás. Na problematiku závislosti je často pohlíženo jako na morální problém, nikoliv jako na duševní onemocnění, které má velkou šanci na uzdravení,“ odpovídá ředitelka jednoho ze tří pražských center pomoci.