Přesvědčit se o tom, že // neznamená totéž co \\, se mohl každý, kdo někdy psal na počítači adresu umístění v síti. Poplést si sklon je ovšem ošemetné i jinde. Hlavně na silnici. Tam to přitom vídáme často. Výstražné značení – oficiálně jde o dopravní zařízení pojmenované jako směrové desky – kolem výkopů i dalších kritických míst řidiče navádí právě pomocí sklonu pruhů, kterým směrem místo objet. A zatímco záměna sklonu lomítek na počítači způsobí jen to, že se nedostanete tam, kam chcete, omyl na silnici může mít vážnější následky. Dostanete se tam, kam nechcete. Do maléru.

Ve tmě a husté mlze

Na to, jak často se lze setkat v pražských ulicích se značením navádějícím k bouračce, upozornil Deník řidič Martin, a to přímo u výkopu na Smíchově. Ten prý ovšem nepatřil k těm nejhorším: v přehledném místě nechyběly značky Přikázaný směr jízdy, jejichž šipky ukazovaly správně. Nicméně – proti červeným a bílým pruhům obráceně. Časté jsou však i situace, kdy směrové pruhy se špatným sklonem nic dalšího nedoplňuje.

Právě takové značení se Martinovi málem vymstilo předloni na podzim. Byla noc, hustá mlha a pršelo. Vidět nebylo skoro nic – a jízda podle pruhů mohla skončit malérem. Naštěstí jel pomaličku. „Naopak" umístěné značení od té doby vnímá obzvlášť citlivě. „A potkávám je denně," poznamenal.

Pravidla jsou jasně daná

Které „cedule" mají být použity a jak mají být instalovány, je přitom jasně dané. Alespoň u předem plánovaných akcí; v případě narychlo označovaných míst havárií je situace jiná. „K umístění dopravního značení je třeba dopravně inženýrské rozhodnutí, které vydává příslušný odbor dopravy," vysvětlila Irena Seifertová z centrály městské policie. Silniční správní úřady (těmi jsou právě odbory dopravy magistrátu i jednotlivých městských částí; podle toho, o jakou komunikaci se jedná) tedy jasně stanoví, jak má značení vypadat.

Od toho, co je na papíře, se nicméně skutečnost může lišit. „Občas zasáhnou vandalové," řekla Deníku Barbora Lišková z Technické zprávy komunikací. Vedoucí týmu dopravního značení Pražských služeb Josef Chlaň ovšem ukazuje i na lidi ze stavby. Původně správně umístěné značení odstraní, když potřebují zajet na stavbu s technikou – a pak je vrátí zpět tak, jak zrovna padlo do ruky, připomněl. S tím, že jeho tým prostě nemá možnost denně objíždět a kontrolovat zhruba 120 míst po celé Praze, kde umisťoval značení.

Domluva někdy bývá těžká

S lidmi ze staveb, z nichž mnozí ani nehovoří česky, je to prý někdy docela složité. A dá občas fušku vysvětlit, že kulatou značku opravdu není možno použít na staveništi jako kryt. Argumentem, který zabírá, bývá informace o ceně. „Často koukají překvapeně, když jim řekneme, že jediná tahle vodicí deska se štráfy nebo šipkami stojí tisíc korun – a že u standardního výkopu máme materiál za 15 – 20 tisíc," poznamenal Chlaň.

Připomněl, že jeho tým nemá jinou možnost než partnery pracující na místě požádat, aby se značením zacházeli slušně. „Ale ani stavitel není na místě celý den," konstatoval šéf týmu dopravního značení. Řešení vidí v tom, že by úředníci přitvrdili při kontrolách a vycházeli z předpokladu, že dopravní značení je součástí záboru prostranství. Nebo by zákon stanovil, že jakákoli manipulace s přenosným dopravním značením je obecným ohrožením. Pak by to byl případ pro policii.

Policie upozorní či koná

Policisté si dopravního značení všímají v rámci výkonu služby. Pokud odhalí nedostatek, upozorní toho, kdo má situaci řešit; v případě obrácených směrových desek by informovali silniční správní úřad. Deníku to řekl Tomáš Hulan z ředitelství pražské policie. „Ve chvíli, kdy by se jednalo o situaci, která by kohokoli ohrožovala na zdraví či životě, přijali bychom samozřejmě taková opatření, abychom tento stav odvrátili. Nicméně i v tomto případě bychom situaci posléze oznamovali příslušnému silničnímu správnímu úřadu," uvedl Hulan.

To, že se kvůli manipulaci s dopravním značením opravdu může stát i větší malér, Chlaň z Pražských služeb jen potvrzuje. Z paměti vylovil nehodu, která se před časem stala u Ořechu. Směrové desky stavbaři odstranili, protože potřebovali najíždět na pracoviště s nákladním autem, a pak je nevrátili zpět. Následek? Projíždějící šofér, který už se zřejmě viděl jednou nohou v posteli, přehlédl, že má přejet do protisměru, a skončil na nově budovaném pilíři. I „obyčejně" obrácená značka prý může řidičům komplikovat život: zvlášť těm méně zkušeným nebo starším.

Co vypadá jako dopravní značka, někdy vlastně značkou ani neníLehkomyslnost při rozmisťování směrovacích desek se šikmými pruhy vpravo nebo vlevo (odborně jde o přenosné dopravní zařízení Z4a a Z4b) jen potvrzuje, že stav dopravního značení má u nás k dokonalosti daleko. Deníku to řekl dopravní expert Roman Budský z Týmu silniční bezpečnosti. „V ideálním případě by řidiči tyto desky měli míjet ze strany, ke které shora dolů směřují červené a bílé pruhy," konstatoval. Často bohužel nezbývá než použít zdravý rozum – a míjet je po druhé straně.
Jestliže tyto pruhy říkají něco jiného než přikázaný směr objíždění (C4a a C4b) – pokud se v daném prostoru nachází – je na místě řídit se příkazovou značkou. Ta má přednost; zákon o silničním provozu výslovně stanoví, že dopravní zařízení značky doplňuje. „Pokud je mezi značkou a zařízením nesoulad, naskýtá se otázka, nakolik je naplněno další ustanovení uvedeného zákona – totiž že dopravní zařízení ochraňuje účastníky provozu na pozemních komunikacích," míní expert.
Budský také připomněl diskuse o tom, co vlastně je přenosná svislá dopravní značka. Fyzická „přenosnost" značky není rozhodující. Zákon o silničním provozu zná jasnou definici: musí jít o dopravní značku umístěnou na červenobíle pruhovaném sloupku či stojánku nebo na vozidle. Pokud označení červenobílým pruhováním chybí, o žádnou dopravní značku se nejedná!
Za zvláštní kapitolu Budský považuje také přenosné dopravní značky omezující rychlost jízdy v místě stavebních prací. „Například ve večerních hodinách či ve dnech volna panuje na staveništích naprostý klid – a přesto jsou řidiči nuceni k nesmyslně pomalé jízdě. Těžko se pak divit, že řada našich šoférů si obecně s dodržováním značek hlavu příliš neláme," poznamenal dopravní expert. První tah k nápravě vidí na straně státu, krajů i obcí s rozšířenou působností.