Moderní dopraváci 21. století mají k dispozici vybavení, o němž lze říci, že mu řidiči neujedou – i když to někdo zkusí, záhy zjistí, že nemá šanci – a ani se před ním neschovají. Lze je popsat jako pojízdná počítačové pracoviště, doplněná kvalitní záznamovou technikou.

Bez té se dnes dopraváci při dohledu nad silničním provozem neobejdou. „To, že policista spáchaný přestupek viděl, nestačí," řekl Deníku jeden z dopraváků Petr Kočí. Tedy – je to dostačující v případě, že se jedná o prohřešek, který lze vyřešit na místě uložením blokové pokuty. A za situace, kdy se řidič nevzpírá a svou chybu uznává. Jinak jde věc do správního řízení – a tam už jsou detailní důkazy nezbytné.

Největší chloubou pražských dopraváků jsou dva rychlé passaty v civilním provedení, jejichž posádky se speciálním řidičským výcvikem jsou schopny dohnit i řidiče, který uhání víc než dvoustovkou. Dokud se ale nerozblikají a nerozhoukají, jsou na pohled k nerozeznání od aut v běžném provozu. Passaty byly kdysi známé jen z dálnic, ale dnes už slouží i v Praze. Přibyl Pražský okruh i dálniční přivaděče, kde se plně uplatní, ale potkat je lze třeba i na Vysočanské radiále, Štěrboholské radiále, Jižní spojce a někdy i na Strakonické. Mimochodem – rychlý vůz měla pražská dopravní policie k dispozici už před převzetím passatů. Ford Mondeo z první série svižných aut dodaných k policii. Dnes má najeto přes 300 tisíc kilometrů – a stále slouží.

Na rychlost se zaměřují také samostatné radary, z nichž tři má pražská policie namontované v autech v civilním provedení. Vidět lze ale i přístroje na trojnožkách, které rozhodně nepatří minulosti. Pražská policie má hned pět nových takovýchto laserových měřičů. Velkým pomocníkem je Look system pro rozpoznávání poznávacích značek, instalovaný ve čtyřech autech v barvách policie. Slouží především k odhalování kradených aut. Systém PolCam, jímž je u pražské policie vybaveno devět motocyklů, zase slouží zejména k monitorování přestupků a jejich zachycení na videozáznam.

Zdokumentovat protiprávní jednání natolik kvalitně, aby byl pro správní řízení jasný důkaz, tak dnes není problém, řekl Deníku vedoucí oddělení řízení dopravy pražské policie Miroslav Boušek. „Pokud to situace dovoluje," poznamenal. Jeho podřízení, kteří s touto technikou denně pracují, se shodují, že je vždy třeba zapojit hlavu a zvažovat souvislosti. Nemá smysl v nebezpečném místě či za hustého provozu vyprovokovat honičku – a ostatní účastníky silničního provozu vystavit zbytečnému riziku kvůli tomu, že někdo překročil rychlost, připomněla policistka Klára Jirků z posádky passatu. Když to ale jde, je skutečně výhodné zastavit provinilce hned při činu. Odpadne tak možné pozdější handrkování o tom, kdo vlastně v kritické době řídil.

Pokutovat a zdržovat? Ne, chránit
Policejní měření rychlosti nemá jen postihovat provinilce, ale také řidiče vychovávat. To hlavně! Podle slov šéfa pražských dopraváků Pavla Švrčuly je tedy podstatný nejen represivní, ale i preventivní účinek. Jako třeba v případě aktuálního měření rychlosti v okolí škol nebo na Podolském nábřeží.

I když to prý kritici často tvrdí, cílem policistů není postavit radar někde na třicítce a kasírovat. Což je někdy přisuzováno strážníkům, v některých obcích a městech skutečně působících dojmem, jako by měli za úkoly vylepšovat rozpočtové příjmy. To u dopraváků, tedy příslušníků Policie ČR, neplatí. Peníze z jimi vybraných pokut nedostávají ani radnice, ani příslušné policejní složky; jdou do státního rozpočtu. Motivace vybrat „z povinnosti" co nejvíc tak není aktuální. Bezvýhradně o své vůli si ale policisté místa k měření nevybírají. V Praze je 22 městských částí, od jejichž radnic přichází spousta podnětů; na místa, která považují za důležitá, také často poukazují občané nebo spíš občanská sdružení.

Podobné je to ostatně s vnímáním dopravně bezpečnostních akcí, v nichž mnozí řidiči vidí jen zbytečné zdržování. Tak to ale podle Švrčuly není. Stačí připomenout třeba noční kontroly ve Wilsonově ulici na sklonku srpna. Během čtyř hodin se podařilo odhalit devět řidičů pod vlivem alkoholu. Jinými slovy: devět šoférů nezpůsobilých k řízení, které se podařilo zastavit dřív, než stačili způsobit dopravní nehodu – a třeba i někoho zranit, či dokonce zabít.

Policejní motocykl

Motocykl Yamaha 600 s instalovaným záznamovým zařízením PolCam. Silný policejní motocykl je určen především ke stíhání pirátů silnic z řad motorkářů. Také jste si to mysleli? Tak z tohohle omylu vás Petr Kočí sedlající yamahu šestistovku v policejních barvách okamžitě vyvede. Rozhodně totiž není cílem provinilce dohonit za každou cenu. Za jakoukoli cenu. Tahle jinak sériová motorka doplněná vysílačkou a majákem má k tomuto účelu kameru na řidítkách a malý displej (aby jezdec mohl vidět, co natáčí) a na dosah pravé ruky dvě tlačítka. Jedním se zapíná natáčení, druhé slouží k měření rychlosti. Srdce systému s detailním ovládáním a s paměťovou kartou, na niž se vše nahrává, se ale nachází v jednom z postranních ku­frů.

Motocykl, který podle Kočího kolegů působí robustněji než starší hondy, a tak budí i větší respekt, však neslouží jen k dokumentování přestupků motoristů – typicky jízdy na červenou či předjíždění v zákazu. Jezdec v policejní uniformě má mnohem všestrannější využití. Působí třeba jako doprovod – ať už vládních delegací, nebo fotbalových fanoušků či demonstrantů. Často také vyjíždí k menším nehodám. Motorka se pražským provozem prosmýkne rychleji než auto, a tak lze havárii začít řešit dřív – a rychleji také dospět ke zprůjezdnění daného místa.

Policejní passat

Moderní technika pražské dopravní policie. Superrychlý VW Passat s měřicím a záznamovým zařízením – radarem AD-10 ovládaným tabletem.Motor, jehož výkon dosahuje 220 kW. Pro benzinový šestiválec o objemu 3,6 litru, doplněný automatickou převodovkou, se nezdá nic nemožné. Policejní passat by prý zvládl udělat i 300 kilometrů za hodinu – podle slov řidičů, kteří prošli speciálním školením a při škole smyku si vyzkoušeli, jak moc si mohou dovolit pobídnout stádo koní pod kapotou, by to už ale byl skutečně mezní limit. Do 280kilometrové rychlosti nicméně není problém…

Vlk rouše beránčím, který se k policejní službě nehlásí žádnými vnějšími znaky a dokud nespustí skryté majáky (a případně světelnou tabuli vydávající řidičům pokyny) působí jako běžný účastník silničního provozu, však není výjimečný jen svým výkonem. Neocenitelným pomocníkem dopravní policie je i díky své výbavě. Zaznamená vše, na co se posádka zaměří v okolním provozu, a to podle přání buď formou snímku s údaji o rychlosti měřeného auta i rychlosti vlastní, doplněného i časem a GPS souřadnicemi, nebo jako videonahrávku. U tohohle passatu nové generace se na rozdíl od starších modelů ovládá měřicí a kamerový systém pomocí tabletu, na kterém se také zobrazují získané údaje. Ten lze odpojit – a v případě potřeby donést třeba až k autu zastaveného provinilce.

Zatímco původní passaty určené pro dálniční oddělení dostaly radary z Polska, takové, jaké pracují v policejních motorkách, nová série, z níž pocházejí stroje jezdící v Praze, už má dokonalejší radar AD 10 domácí výroby. A nelze přeslechnout, že když policisté s hrdostí vypočítávají, co všechno tahle mašinka dokáže i v dešti, mlze a za tmy, opakovaně a netajenou pýchou zazní „česká firma z Kunovic". I tak se ale občas najde někdo, kdo si myslí, že svůj přestupek uhádá. Kdo tvrdí, že se zařízení muselo splést. Spíš je to ale tak, že si provinilec passatu všimne a začne brzdit – ovšem než to stihl, už byl vyfocený… Policisté s sebou navíc vozí všechny protokoly o schválení a certifikáty. Komu to nestačí, může přesvědčovat při správním řízení úředníky magistrátu.

Nejkurióznější případ, na který si ze služby v policejním passatu vzpomene Klára Jirků? Asi honička s jedna dvojkou, malým vozem Opel Corsa. „To bylo před Vánoci, 22. prosince na konci směny. S kolegou jsme se vraceli na základnu v Podolí. Už jsme neměřili – ale to, že corsa jede příliš rychle, bylo patrné i pouhým okem," vzpomíná Jirků, jak posádka passatu chtěla řidiče upozornit, aby s plynem zacházel opatrněji. Signál k zastavení ale šofér nerespektoval. Naopak; nadupanému autu se snažil ujet. Jistěže marně. Pak nadýchal přes 1,5 promile.

Vyhledávání kradených aut

Zařízení k vyhledávání kradených vozidel Look system. Počítač s operačním systém Windows XP, na němž běží aplikace k vyhledávání kradených aut, by v zavazadlovém prostoru tohoto policejního vozu očekával málokdo. Navenek je to běžná octavie v policejních barvách. Už pohled za čelní sklo, kde se nachází poměrně mohutná kamera, ale dává tušit, že tohle není obyčejné auto. A nezvyklá klávesnice doplněná displejem na místě spolujezdce to jen potvrzuje.

Tady lze přímo v terénu, třebas i za jízdy, zjistit o jakémkoli u nás registrovaném autě prakticky cokoli. A není třeba poznávací značku zadávat ručně, i když i to je samozřejmě možné. Michal Bílek s Romanem Mondekem, kteří se tentokrát sešli ve společné posádce, to ochotně předvedou. Zadají číslo auta, o kterém vědí, že se nachází v databázi kradených vozidel – a hned se ozve varovný alarm. Podobně by to vypadalo i v běžném provozu, pokud by systém zachytil kradený vůz. A všimnout ho dokáže úplně sám, pokud se auto ocitne v zorném poli kamery. Systém pak rozpozná registrační značku a tu porovnává s dalšími údaji z databáze registru vozidel. Odpovídá typ auta a barva? Má vozidlo platnou technickou? I to jsou údaje, které mohou být k dispozici prakticky okamžitě. Pro případné podrobnější zkoumání je samozřejmě k dispozici i VIN kód neboli číslo karoserie.

Chytré a značně automatizované prohledávání databází umí odhalit nejen kradená auta, ale i použití odcizených nebo zaměněných espézetek. Často se také naleznou auta s propadlou technickou. Je to jak kdy; některá služba je bez úlovku, jindy zapomnětlivých řidičů, jimž termín technické kontroly unikl, posádka za jediný den napočítá třeba deset. Na tom se Bílek s Mondekem shodují, ačkoli nejsou stálými parťáky. U dopravních hlídek se totiž pravidelné dvojice nevytvářejí a prakticky pokaždé slouží policista s někým jiným z kolegů. Důvod je nasnadě: protikorupční opatření. Vedení jde o to, aby se policisté nadměrně neskamarádili a příliš si na sebe nezvykli – což je dnes u policejní dopravky standardní postup.