Vcházíme do domu se zahradou na sídlišti Zahradní Město. Ředitelka Lada Kellnerová popisuje, že se sem klientky dostaly různými cestami – některé samy vyrůstaly v problematických rodinách, jiné překvapil životní zvrat. 

Ze zahradní chatky do azyláku

Markéta žila spokojený život, chodila do práce a s partnerem plánovala dítě. „Do šestého měsíce těhotenství bylo všechno růžové. A pak se v příteli něco zlomilo, začal na mě být hrubý a napadat mě – slovně a ve finále i fyzicky. Napadání, výhrůžky, bití… to není prostředí pro dítě,“ myslí si jednatřicetiletá Markéta.

Těhotná se proto odstěhovala do zahradní chatky mimo Prahu. „Nebylo to ale uzpůsobené pro život s malým dítětem, sociálka by mi ho sebrala. Proto jsem požádala o azylový dům – do Mělníka jsem šla ještě před porodem, podala jsem si několik žádostí do jiných azylových domů do Hlubočep, do Brandýsa, ale nakonec se uvolnilo místo tady,“ líčí své časté stěhování, zatímco její syn Tomáš spokojeně odpočívá v postýlce. 

Markétě život komplikuje trvalé bydliště mimo Prahu, jistotu ale vidí v tom, že s ní počítají v zaměstnání. Už půl roku se jí ale nedaří sehnat v Praze byt, ten přitom potřebuje kvůli trvalému bydlišti ještě před zápisem syna do školky.

S přidělením bytu nepočítá

Lucie (jméno redakce na její žádost změnila) patří mezi klientky, které samy pocházejí z problematické rodiny. Spolu s mladší sestrou ji vychovávala babička, protože jejich matka brala drogy. 

„Naštěstí už nefetuje, ale pořád tam je záznam a sledují vás, takže jsem měla svoji sociální pracovnici. Já jsem od třinácti taky dělala problémy a v sedmnácti jsem otěhotněla. Šla jsem do porodnice a nevěděla jsem, co bude,“ popisuje smutně Lucie. Do bytu k babičce se se synem vrátit nemohla a otec dítěte užíval drogy. Sociální pracovnice začala s Lucií její situaci řešit. „Řekla mi, že sama můžu bydlet po kamarádech, ale jestli si chci dítě nechat, musím do azylového domu,“ vzpomíná dvacetiletá matka. 

Z prvního azylového domu putovala do dalšího, sem do Prahy 10, a až jí skončí smlouva tady, půjde asi do podobného zařízení jinde. S přidělením sociálního bytu si velké naděje nedělá a na komerční nájem z rodičovského příspěvku 8100 nemá. „To navíc skončí, až synovi budou 2 roky a 4 měsíce. Co budu dělat pak, nevím, protože do školky ho ve dvou letech nevezmou,“ zvažuje své vyhlídky. 

Chudoba reprodukuje

Podle odborníků se chudoba a materiální deprivace reprodukují do dalších generací. Podle nedávného průzkumu Charity České republiky má 36 procent osob, které trpěly v dětství materiálním nedostatkem, podobné starosti i v dospělosti. 

„Významně více jsou ohroženi chudobou mladí lidé, jejichž rodina se musela někdy zadlužit, pocházejí z neúplné rodiny, jejich rodiče byli nezaměstnaní či se jejich rodina musela často stěhovat. Tohle znevýhodnění jde do jisté míry překonat vlastním vzděláním. V Česku je ale problém, že děti z chudých a méně vzdělaných rodin málokdy dosáhnou vyššího vzdělání. Chudoba se tím reprodukuje mezi generacemi,“ uvádí Daniel Prokop, sociolog Fakulty sociálních věd UK a společnosti Median, který se zabývá problematikou chudoby v Česku. A právě na vzdělání spoléhá i Lucie, která by si v budoucnu ráda dodělala poslední ročník hotelové školy a našla si práci v oboru. 

Azylové domy v Praze
Azylové bydlení pro matky s dětmi v tísni, Varšavská 37, P2
Azylové ubytování Společnou cestou, Donovalská 2331, Praha 4 – Chodov 
Dům Gloria – Azylový dům pro ženy a matky s dětmi, Renoirova 614/7, Praha 5
Azylový dům pro matky s dětmi – Otevřené srdce,Za papírnou 7, Praha 7
Azylový dům pro matky s dětmi Kolping,Bohnická 32/3, Praha 8 
Azylový dům,Šromova 862/3, Praha 9
Azylový dům pro matky s dětmi: Jasmínová 2904/35, Praha 10
Azylový dům SKP HoPo, Křovinovo náměstí 11/16,Praha 9, Horní Počernice