S lehkou hlavou odchází po vyučování děti ze ZŠ na Havlíčkově náměstí a ZŠ Jaroslava Seiferta. Jejich ředitelky inspiroval projekt Pedagogicko-psychologické poradny v Praze 3 a rozhodly se své žáky naučit, že práce se domů nenosí.

Jsou úkoly ztrátou času?

„Škola je velmi konzervativní instituce. I ředitelé, kterých si velmi vážím, si nedovedou školu bez domácích písemných úkolů představit," říká hlavní tvář iniciativy Petr Klíma, který vede dětskou poradnu. Ze škol má reakce spíše odmítavé, od rodičů sklízí naopak pozitivní odez- vy.

„Přijdete utahaná z práce, vyzvednete dítě z kroužku a místo toho, abyste si s ním pak vyrazila třeba na procházku, popovídala nebo si jen tak pohrála, usedáte k jídelnímu stolu a dohlížíte na slohovou práci nebo na početní úkoly, které se před večeří nestíhají. Půlka z nich se dodělává těsně před spaním a kluk u toho usíná," rozčiluje se Hana Koukalová, matka chlapce, který chodí do čtvrté třídy základní školy.

---------------------------------------------------------------

Čtěte také: Mezi dyslektiky jsou úspěšní umělci a vynálezci

Měly by se domácí úkoly zachovat, nebo zrušit? Hlasujte v anketě na konci článku!

----------------------------------------------------------------------------

Sdílí názor s mnoha dalšími rodiči, kteří se chtějí dcerám a synům po škole věnovat, ale veškerý volný čas nakonec seškrtají ve prospěch pera, pravítka a tužky.

„Venku napadl sníh a my doma místo prvních zimních radovánek nesmyslně kreslíme kružnice," poznamenává maminka Koukalová.

Pedagogové jí ale oponují. Shodují se na tom, že se probraná látka procvičovat musí. Často argumentují také tím, že slovíčka a násobilku se žáci bez mimoškolního opakování nemohou naučit. Slyšet jsou i takové názory, že dobrých výsledků nelze bez domácí přípravy dosáhnout a že na střední či vysoké škole bude od budoucích studentů vyžadována také samostatnost, na niž si bez zadání práce těžko přivyknou.

„Domácí úkoly do školy patří, pokud jsou rozumné a nezaberou moc času. Když chce někdo něco v hlavě mít, musí trénovat. Jako ve sportu svaly. Úkol by mělo dítě zvládnout samo, to není záležitost rodičů," míní ředitel ZŠ v Berouně Antonín Leopold.

Jaké náročnosti by ale domácí úkoly měly být a jakého časového limitu maximálně dosáhnout, ředitel berounské školy zodpovědět neumí.

Rozhoduje učitel

Petr Klíma se staví především proti povinným písemným zadáním: „Motivovaní rodiče se svými dětmi mohou probírat učivo dle libosti. Mělo by to však dětem přinášet alespoň trochu uspokojení. Jinak je to jen další zátěž."

Novátorský počin dvou základních škol na Praze 3 je podle laické i odborné veřejnosti příliš čerstvý na to, aby jej bylo možné už hodnotit.

Dětští psychologové se však shodují na tom, že přílišné zatěžkávání domácími úkoly dětem neprospívá a že si odpočinek po celodenním vyučování s dvěma „odpoledkami" týdně více než zaslouží.

Ministerstvo školství zadávání či absenci domácích úkolů školám nenařizuje. „Není totiž zřizovatelem škol a otázka domácích úkolů není ani nikde zakotvena. V případě, že je na škole shoda v této věci, může škola zrušení domácích úkolů zakotvit ve školském řádu," řekl Deníku ředitel odboru vnějších vztahů a komunikace MŠMT ČR Marek Zeman. Zadávání domácích úkolů je tak rozhodnutím každého učitele.

Působí jako ředitel Pedagogicko-psychologické poradny pro Prahu 3. Ze soukromé i odborné zkušenosti ví, že domácí úkoly žákům nesvědčí. Psycholog Petr Klíma říká:

Děti mají vzdělávat pedagogičtí pracovníci, nikoli doma rodiče

Dětský psycholog Petr Klíma„My učíme, volný čas patří rodině," takové je motto projektu Škola bez domácích úkolů, který iniciovala Pedagogicko psychologická poradna v Praze 3. Mezi základními důvody pro zrušení úkolů jeho autoři uvádí, že děti mají málo času na relaxaci. Přitom právě odpočaté děti lépe pracují a vstřebávají nové informace. Dalšími postiženými jsou navíc prý rodiče, na něž při školní přípravě přechází zodpovědnost a většinu volného času s dětmi tráví v podvečer učením. O tom, že tato zodpovědnost by měla být především úkolem kvalifikovaných učitelů, jsme si popovídali s Petrem Klímou, ředitelem poradny a dětským psychologem.

Co vás k myšlence zrušení domácích úkolů vedlo?

Stále více pracovně vytížených rodičů si stěžuje na nedostatek času pro společné prožívání se svými dětmi. Udávají, že se scházejí v podvečer až kolem šesté hodiny a místo společných chvil se dohadují nad domácími úkoly. Mnohdy je dětem dávají přepisovat, protože úroveň jejich vypracování je leckdy považována za známku zájmu rodičů. To vše večer, kdy již mají všichni dost. Pracovní nasazení rodičů spíše stoupá a krácené pracovní úvazky pro maminky jsou v nedohlednu.

Jaká je vaše představa denního režimu dítěte ve školním věku? Kolik času by mělo trávit školními aktivitami a jak by měl vypadat jeho program po skončení školního vyučování?

Na druhém stupni základní školy tráví děti ve škole přes třicet hodin vyučovacího času, mnohde mají dvakrát týdně odpolední vyučování. To zahrnuje pozornost, zkoušení, písemné práce. Domů se dostávají kolem půl třetí odpoledne. Proto je velmi prospěšná zájmová činnost, která přináší odpočinek i uspokojení.

Říkáte tedy, že jsou pro děti více přínosné koníčky, než domácí příprava do školy?

Obecně platí, že zájmové kroužky mají smysl pouze tehdy, pokud je dítě dělá s chutí, jinak je to pouze další povinnost a té je za dopoledne i tak dost. Děti bez speciálního nadání mohou chodit do Skauta či Junáka. Samozřejmě by měly během odpoledne věnovat nějaký čas školní přípravě, maximálně ale jen jednu hodinu a nikoliv se jen věnovat povinným písemným domácím úkolům. Většinu času pak společným činnostem s rodiči , sourozenci či kamarády.

Když děti nebudou doma trénovat učivo, nevznikne tak skluz ve výuce?

Tato námitka je poměrně častá. Skluz ve výuce by neměl vzniknout, protože ta patří do školy. Děti mají vzdělávat odborníci s vysokoškolským pedagogickým vzděláním, a to rodiče většinou nejsou. Rovněž času je ve škole na výuku i na osvojování dle mého názoru dost. Rodiče vzdělávající děti doma udávají, že jim na zvládání učiva stačí obvykle třetina času.

Jak je to například s jazyky? Máte představu, že by se děti učily slovíčka jen ve škole a doma už učebnici neotevřely?

Učit se doma slovíčka je jistě chvályhodné a žádoucí, nemusí to však být otrocká povinnost. Motivovaní rodiče to se svými dětmi budou dělat vždy. Nejsem proti domácímu opakování, jsem proti domácí výuce, která patří do rukou vysokoškolsky vzdělaných učitelů. Samozřejmě s výjimkou těch rodičů, kteří si děti vzdělávají sami v režimu individuálního domácího vzdělávání.

Někteří rodiče mají strach z toho, že kdyby jejich dítě nemělo po vyučování zadáno něco do školy, nemělo by co dělat a začalo by se poflakovat po ulicích.

Není možné dávat domácí úkoly proto, abychom bránili sociálně patologickým jevům. Flákání po ulicích je především otázkou hodnotového žebříčku rodiny, osobního příkladu i smysluplné zájmové činnosti. Úkoly tomu nezabrání.

Vy osobně máte děti? Trávil jste s nimi po škole čas nad domácími úkoly?

Ano, mám, ale již velké. Jsou nadané, a přesto v době normalizačního školství s přeplněnými třídami, směnným vyučováním, nepřiměřenými nároky a přeplněnými zvláštními školami jsme jim museli nesrozumitelné učebnice doma překládat do jazyka lidského. Děti i průměrně nadané vzpomínají na tato léta s hrůzou a žádají dnes pro své potomky často zcela zbytečně odklad školní docházky. Přitom dnešní škola je přece jen již jiná, učebnice obvykle velmi pěkné a školy vstřícné.