Společnost Ropid, která dopravu v metropoli organizuje, se odvolává na poznatky z předchozích let.
„V lednu a počátkem února není v Praze většina studentů vysokých škol, je zde méně turistů, méně sezónních pracovníků a tolik se také nejezdí za nákupy. Obecně je poptávka po cestování vzhledem k zimnímu období nižší", vysvětluje důvody lednového omezení Pavel Procházka, pověřený řízením společnosti Ropid s tím, že provozu metra se omezení nijak nedotkne.
Už několik let se údajně ukazuje, že v lednu a na začátku února cestuje v Praze zhruba o deset procent méně lidí. Úbytek se následně projevuje ve veřejné i v individuální dopravě. S nápadem úpravy jízdních řádů přišel Josef Nosek, někdejší náměstek primátora pro oblast dopravy.
Podle jeho slov to byla snaha o přizpůsobení kapacity dopravy skutečným potřebám Pražanů i v průběhu roku, nikoli jen v průběhu pouhého dne nebo týdne.
Ušetřené peníze chtěl Nosek využít v období zvýšených nároků na přepravu. Zdali se tak potom stalo nebo ne, zůstává dodnes tajemstvím, které si Josef Nosek odchodem z magistrátu zřejmě odnesl.
Změna potrvá kratší dobu
Podle Ropidu lednová aktuální změna v jízdních řádech potrvá kratší dobu, než tomu bylo v minulosti. Na počátku loňského roku totiž změny trvaly až do poloviny února.
„Jestli jsou z nějakého rozumného důvodu změny dočasné, to dovedu pochopit. Co mě ale stále štve, jsou předloňské trvalé změny, které mi teď komplikují cestování do práce," řekl Václav Borovec ze Stodůlek.
Zmíněné trvalé změny v jízdních řádech se sice datují z předloňského září, přesto je oslovená veřejnost v ohlédnutí v čase stále vnímá s mírným rozladěním.
„Směna mi začíná v 8.00 ráno. Vstávám v 5.30 hod., jelikož musím na tramvaj, pak na autobus a pak přestoupit na další autobus, abych se do té práce vůbec dostala," říká Marie Váňová s tím, že ranní spoje jsou ještě tou lepší variantou. „Večer končím ve 20.00 hod. a když nestihnu dojít na zastávku a ujede mi autobus, dostanu se domů po dvaadvacáté hodině," analyzovala žena své každodenní cestování v metropoli. Tehdejší rozsáhlé zářijové změny platí dodnes a přinesly i změny názvů šestnácti stanic.
Nostalgici zamáčkli slzu
Například letitý název Sazka arena prý neodpovídal aktuálnímu stavu, proto dopravní podnik zastávku přejmenoval na Multiarénu Praha. Jenže spousta lidí si po dotazu stále nedokáže představit, kde multiaréna je. Nadšení ze změny jsou třeba fanoušci fotbalového klubu Bohemians nový název totiž vystřídal starý název Oblouková. Dále třeba nostalgici zamáčkli slzu, že jim sebrali tu „jejich" tramvaj a autobus, na které byli zvyklí jako na svůj hrnek na kafe.
Taková jedenáctka jezdila do Strašnic 104 let, než na ni dopadla železná pěst optimalizace dopravních linek.
Všechno zlé je ale pro něco dobré. Někdo se dostane do práce rychleji, někteří možná začali chodit pěšky, někoho nebude budit ze spánku ranní tramvaj.
Traduje se, že Pražák si ve svém městě zvykne časem na všechno, ale pak stačí málo a vše, nad čím jen ve skrytu duše skřípe zuby, z něj vyletí. Úprava jízdních řádů je paradoxně tím nejmenším zlem, které je cestující ochoten tolerovat. Vůbec nejalergičtější je totiž na důvody zdražení jízdného.
„Nevím o nikom, kdo chce platit stále víc. Řeči, že tak přispíváme k většímu komfortu veřejného cestování mě už opravdu nebaví poslouchat," mává rukou Anna Faltejsková, která prý v Praze hodně pamatuje.
Na nevoli se podepsal i tunel Blanka
Tolik současných případů korupce, která se týká i dopravních přepravců a tím pádem i obrovských finančních ztrát, naopak zase z minulosti nezná. „Ztráty potom platíme my, obyčejní a hlavně bezbranní lidé," doplnila svůj názor Anna Faltejsková.
Paradoxně se na určité nevoli cestující veřejnosti podepsal i tunel Blanka, který zatím oficiálně nepřepravil jediného člověka z více jak milionového hlavního města. Přeložka tramvajové linky číslo 17 s koncem starého mostu přes Vltavu se dala očekávat, nikoliv ale dlouhé intervaly náhradního autobusového spoje X17. „Ke stanici metra Nádraží Holešovice tramvaj jezdila každých pět minut. Autobus nyní patnáct a více, takže jsem to vzdala, za stejnou dobu k metru dojdete pěšky," poznamenala Martina Hořejší z Kobylis.
Petr Štrompf
