„Každý večer za námi chodili místní a tu nám donesli víno, tu něco tvrdšího,“ dodává. Díky této zkušenosti, kdy spojila dobrovolnictví s cestováním a poznáváním nových přátel, se Irena stala „INEXačkou“ tělem i duší.

Časem, navzdory tomu, že je introvertka, povýšila. A na dobrovolnických akcích začala působit jako vedoucí například na hradě Hartenberg na Sokolovsku.

Spolupráce mezi znesvářenými národy

„Na Hartenbergu se vytvářela velká přátelství. Jednou tam třeba přijela holčina z Číny a druhá z Hongkongu. Nejdříve se nesnášely, ale pak začaly spolupracovat. Stejně tak se tam seznámila Ruska s Ukrajinkou v době revoluce v Kyjevě. Napříč národnostmi a politické situaci v jejich zemi se staly skvělými kamarádkami,“ popisuje Pajerová.

Kromě aktivit na hradě Hartenberg, kam v rámci programu Erasmus přivedla také vysokoškolské studenty z celého světa, dvakrát Irena Pajerová spolupořádala mezinárodní divadelní festival, kde se na jevišti vystřídali francouzští divadelníci i moderní soubory z Polska či Ukrajiny.

Díky INEXu Irena pronikla do různých kultur. „Například jedna holčina z asijského velkoměsta nás přesvědčovala, že asi umřeme, protože neteče teplá voda… Vůbec si nedovedla představit, že by se sprchovala ve studené,“ vzpomíná. „Jedna dobrovolnice z Číny zase celé tři týdny spala venku pod širákem, protože nikdy předtím neviděla hvězdy. A říkala mi, že si to musí užít, protože už pravděpodobně nikdy v životě nic tak krásného neuvidí.“

Osudové setkání

Nejsilnějším momentem dobrovolnictví byla výpomoc v Praze 15 v sociálním centru pro seniory. „Hodně se tam mluvilo o smrti. První den, kdy jsme tam byly s dobrovolnicemi z Itálie, Španělska a Ruska, zemřel jeden klient. Byly jsme z toho hodně špatné, často jsme plakaly. A já jsem se cítila o to hůř, protože mi pár týdnů předtím umřel dědeček.“

NEX Sdružení dobrovolných aktivit
Od roku 1991 se tato neziskovka zabývá mezinárodním dobrovolnictvím a mezikulturním vzděláváním. Hlavní činností je zprostředkování krátkodobých dobrovolnických projektů – tzv. workcampů. Roční rozpočet činí přibližně 11 milionů korun. Největší část do něj plyne z provozních dotací ministerstva školství, programu Erasmus+ a z České rozvojové agentury.

Nakonec se však tato dobrovolnická akce stala tou nejkrásnější, kterou zažila. „Senioři byli naprosto skvělí a nadšeni z naší přítomnosti. A i ti, kteří skoro nemohli chodit, se nakonec roztancovali a rozezpívali s námi. Někteří si dokonce vzpomněli na pobyt v cizině a začali s námi komunikovat až třemi světovými jazyky.“

V roce 2015 pak Irena založila Dobrovolnickou akademii INEX, v rámci které organizuje praktické workshopy. A právě na jednom z nich potkala i svého budoucího partnera Pavla.

„Zaujal mě tím, že mi sám od sebe začal pomáhat. Začali jsme spolu chodit na procházky, stále jako kamarádi. Po čase jsme si ale oba uvědomili, že už je v tom asi něco víc.“

Po jedné akci ji šel Pavel doprovodit na tramvaj. „Už byla skoro noc a moje tramvaj ne a ne jet. Najednou se k nám blížila, ale z ničeho nic začala couvat. Dodnes nechápu, jak mohla couvat… No a tak jsme na zastávce stáli dost dlouho na první polibek…“

Láska obou dobrovolníků vzkvétá dodnes. Před třemi měsíci přivítali na svět dceru Aničku.