Cena pro obyčejné lidi, kteří dělají neobyčejné věci, to je motto Křesadla. Pojďte nám přiblížit, za jakých okolností před dvaceti lety vzniklo…
Rok 2001 byl vyhlášen Mezinárodním rokem dobrovolnictví a bylo zvykem daný rok zviditelňovat různými akcemi a aktivitami. Naše organizace Hestia mimo jiné pozvala Dagmar E. McGill, která stála dlouhá léta v popředí programu Big Brother, Big Sister v Americe, který byl předobrazem našeho programu Pět P. Ta, když trochu poznala místní dobrovolnické prostředí, se podivila, že tu nikdo neoceňuje dobrovolníky. A tak jsme 10. prosince 2001 poprvé předávali Křesadla. Autory myšlenky jsou zakladatelé naší organizace Olga Sozanská a Jiří Tošner.
A proč zrovna název Křesadlo?
Mělo symbolizovat, že křesadlo vykřeše jiskry lidství. První dva roky měla cena zcela jinou podobu než teď, sami jsme nevěděli, jak by takové křesadlo mělo vypadat. Takže se předával „dřevěný stojan se zapalovačem“. Jak místní legenda praví, jeden z oceněných provedl malý průzkum a zjistil, jakou podobu má křesadlo mít, a dokonce nás spojil s kovářem a ten nám je již od roku 2003 ková.
V roce 2014 jsem v rámci seriálu Pražské neziskovky dělala rozhovor s oceněnými dobrovolnicemi Kristýnou Hrubou (26 let) a Marií Čížkovou (75 let). Měli jste ve dvacetileté historii i mladší a naopak i starší oceněné?
Údaje, které nominující o svých dobrovolnících udávají, se v průběhu času vyvíjejí, stejně tak i zaznamenávání a zpětně hledání v těchto údajích je slušná detektivka. Ale rozhodně rekordmanem je Jiří Zámečník, který dostal Křesadlo za dobrovolnickou činnost, kterou vykonával pro Český červený kříž 69 let. V roce 2015 mu bylo 88 let. Naopak hodně mladá dobrovolnice byla například Karolína Hrabalová, která začala dobrovolničit již v patnácti v Ústřední vojenské nemocnici ve Střešovicích, docházela do tamního domova Vlčí mák a nepřestala, ani když začala studovat náročné gymnázium Open Gate. Při předávání Křesadel za rok 2018 jí bylo 18 let.
Jste v kontaktu s oceněnými dobrovolníky?
Zrovna pro letošní ročník jsme si vytipovali několik dobrovolníků za uplynulých dvacet let a snažíme se je dohledat a zjistit, jestli jim Křesadlo změnilo život. O některých oceněných vím, protože jsou to dobrovolníci z našich programů. A potkávám se s nimi při různých příležitostech, ale to spíše, protože jsou aktivní dobrovolníci, než proto, že by dostali Křesadlo.
Dostal Křesadlo i někdo veřejně známý?
V roce 2015 to byla například vynikající basketbalistka Ilona Burgrová, kterou nominovala organizace Vlastní cestou.
Jak změnila pohled na dobrovolnictví nemoc covid-19?
Dobrovolníci a dobrovolnice šili roušky, vyráběli a distribuovali dezinfekci, chodili nakupovat nemocným nebo těm, pro které nebyl tak banální úkon bezpečný. Venčili psy, doučovali děti sousedům, snažili se ty, kteří se ocitli v izolaci, udržet v pozitivním naladění… Nikdo je nepřipravoval ani neškolil. Jiní nabídli pomoc městům, obcím nebo velkým organizacím… Žádné dobrovolnictví nebylo horší nebo lepší. Smysl měla právě ta rozmanitost. A tak je to s dobrovolnictvím pořád, nejen za krize. Nepotřebujete na to povolení nebo pověření. Stačí odvaha dělat správné věci v pravou chvíli, tak jak to vám samotným dává smysl.
Jaké profese se v Křesadle během jeho dvacetileté historie objevily?
Profesí jsme měli bezpočet, oceněni byli například akademičtí malíři, tlumočníci, sociální pracovnice, úřednice, správci budov, řidiči… S lehkou nadsázkou by se dalo říct, že na jakou profesi si vzpomenete, tu bychom mezi oceněnými našli.
Fotogalerie: Slavnostní předání cen Křesadlo roku 2015 v Praze
Kde vidíte Křesadlo za dalších 20 let?
Cen, jako je ta naše, je potřeba o to víc, oč se „z vrchu“ ozývají hlasy, že to, co tento systém potřebuje, je zákon o dobrovolnictví. Dobrovolnictví je svobodné, nikomu nepatří. A svobodné je do té míry, jak moc svobodní jsme my sami. Věřím, že tu Křesadlo s námi bude i za 20 let. Jakou bude mít podobu? To nevím. Ale podstata zůstane poděkovat dobrovolníkům za jejich činnost, upozornit na to, co dělají, a inspirovat jejich příběhy i ostatní.
