Déšť a ponurý večer. Nikde nikdo. Vyhlídky na legendární noc se zdály v pátek 24. března na Žižkově v nedohledu. A to i přes to, že začal oblíbený festival Žižkovská noc. „Vypadá to, že v ulicích vůbec není tolik lidí jako loni. Možná zůstali doma, protože je hnusně,“ komentoval situaci v Seifertově ulici student Honza.

Po příchodu do právě opravované Husitské ulice se ale začaly objevovat skupinky hudebních i literárních nadšenců. Před známým žižkovským klubem Storm spokojeně vykuřovali rockeři. Vše, jak má být. Nedaleký hipsterský Žižkostel ale skrýval poklidnější podívanou než Storm. Nebo to byl alespoň první dojem z herecko-improvizačního tria, které kolem osmé hodiny večerní nastoupilo na pódium.

Jelikož šlo o nepřipravené představení a čistou improvizaci, vše najednou nabralo nečekaný spád. Stačilo málo a celý sál plný diváku musel mít zvednutou jednu nohu. „Takhle musíte zůstat. My se hned vrátíme,“ vysvětlila dvojice a odešla pryč ze scény. Většina publika ale pokyn neuposlechla a stání na jedné noze po chvíli s úsměvem vzdala. Zůstali ale i tací, kteří vydrželi. I samotné herce to příjemně překvapilo a „držáky“ pochválili.

Zima jako v kostele

Dva herci a multiinstrumentalista, kteří se pod názvem IMPRA skrývají, Žižkovskou noc náležitě pokořili. Diváci se několikrát museli nahlas smát a nevěřili vlastním očím, že je představení opravdu tvořené až přímo na místě. „V Žižkostele jsme hráli poprvé. Líbilo se nám tu. Až na tu hroznou zimu. Zároveň to pro nás bylo těžší v tom, že tento prostor vůbec neznáme a je tu pro nás vše nové. Když hrajeme na jevištích, kde jsme už předtím vystupovali, vypadá to pak úplně jinak,“ vysvětlil člen souboru IMPRA Hanny Firla.

Neodmyslitelnou součástí Žižkovské noci byly samozřejmě koncerty napříč nejrůznějšími hudebními žánry. Návštěvníci si tak mohli vybrat ze široké škály stylů od známého rocku, metalu, popu až po dost kontroverzní pornofolk. Ten zazpíval v doprovodu tleskajících fanoušků třeba Bobby Píchač nebo Záviš.

Dlouhé fronty

V Paláci Akropolis zase nedočkavci postávali i půl hodiny venku ve frontě, aby si poslechli oblíbenou českou kapelu Zrní. Té se podařilo zaplnit celý sál až k prasknutí. Někteří fanoušci se kvůli pozdnímu příchodu do sálu ani nedostali. „Je tam fakt hlava na hlavě. Tak na to kašlem a jdem si sednout na pivo,“ komentoval situaci jeden z vyčkávajících. Tento problém ale neměli v Café Pavlač, kam se moc hudebních nadšenců podívat nepřišlo. „Bylo to takový slabý. Když jsme hráli, poslouchalo nás tady asi jen 10 lidí,“ popsal nespokojeně kytarista skupiny February Tomáš.

Kromě do divadel a barů se letos návštěvníci Žižkovské noci mohli dostat například i dovnitř bývalého Nákladového nádraží Žižkov. V obrovské, tak trochu chátrající, budově, která uchvátila příchozí svou masivností a neupraveností, to žilo na plné obrátky. A dokonce i po půlnoci. Před budovou i v ní tancovaly davy nadšenců do rytmu elektronické hudby. Z poskakujících lidí se tak místy v osvíceném kouři uvnitř stávaly jen rozmazané šmouhy.

I přes vlezlé počasí a krůpěje deště páteční část festivalu navštívila celá řada lidí, především mladých. „Mrzí mě, že jsem letos nestihl tolik míst a skupin jako loni. Nejvíc mě ale příjemně překvapilo improvizační divadlo,“ popsal David letošní Žižkovskou noc. „Mně tu zase chyběly víc nějaké netradiční prostory. Minulý rok byla super třeba Žižkovská věž, i když se tam dlouho čekalo a chápu, že to bylo asi organizačně náročné. Ale v Nákladovém nádraží jsem taky ještě nebyla, to je super prostor,“ uzavřela Mahulena.