VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Devadesátiletá Věra: Přihlášku do KSČ mi dávali na stůl denně

Chodov - Kdyby její tatínek nebyl úředníkem, asi by se Věra Melanová jako dítě jen tak do Bratislavy nedostala.

24.5.2014
SDÍLEJ:
Zvětšit fotografii

Když mluví o svém dětství, devadesátiletá Věra Melanová celá září. Nejkrásnější vzpomínky má na konec školního roku v první třídě, který se nesl ve znamení výletu z Karlína do Krče.Foto: Deník/Veronika Cézová

„Moji rodiče totiž byli rodilí Pražáci. Po první světové válce však měli Slováci málo kvalifikovaných lidí, tak žádali Čechy o pomoc. Tatínek, bankovní úředník, v roce 1922 čerstvě po svatbě, na tu nabídku kývl. A s maminkou se do Bratislavy přestěhovali."

Za dva roky se jim narodila Věra, která dodnes vzpomíná, jak bydleli ve vile v horském parku. „Bylo to tam krásné. Všude zeleň, milovala jsem ten výhled do krajiny plné stromů. A ještě dodnes si pamatuji, jako by to bylo dnes, jak byla  v roce 1929 taková zima, že Dunaj zablokovaly obrovské kry, takže je tam odstřelovali vojáci, aby zprůchodnili řeku."

Zpátky do Prahy

Po pár letech se ale rodiče  i s Věrou do Prahy vrátili. „Bylo mi šest a v Bratislavě měli jen slovenskou a maďarskou školu. Tatínek s maminkou ale chtěli, abych chodila do české. A tak jsme se přestěhovali do Karlína." Tam Věra absolvovala nejen obecnou školu, ale i měšťanku a obchodní akademii.

Nejkrásnější vzpomínky má Věra na konec školního roku v první třídě, který se nesl ve znamení výletu z Karlína do Krče. „To bylo tak prima! Se spolužačkami jsme se na to těšily hodně dlouho. A pak přišel ten den! Velkým zážitkem pro nás byla už jen cesta tramvají. Až na konečnou! A pak jsme s holkami rozbalily jídlo u krčského lesa, hrály jsme si na schovávanou. Bylo to zkrátka nádherné."

Němci v sajkárách

Na výlety jezdila Věra i s rodiči. „Ale ne v sobotu, jak to dělají rodiny v dnešní době. Tehdy se ještě v sobotu pracovalo, takže volná byla až neděle." A když zrovna Věra nebyla třeba v její oblíbené zoo, trávila nedělní dopoledne u babičky na Vinohradech.

Začátek války si Věra vybavuje úplně přesně. „Lilo, bylo hodně ošklivo. Potřebovala jsem se dostat do školy, chtěla jsem přejít ulici. Ale to nešlo! Jeli tam Němci v sajdkárách, jeden za druhým. Až potom se tam objevil někdo s plácačkou a nechal nás přejít."

Tísnivý pocit, uplakaní lidé na ulicích, smutní rodiče. Tak Věra vystihuje atmosféru devětatřicátého roku.

Jedenáct hodin němčiny

V roce 1943 Věra maturovala na obchodní akademii. A když se řekne zkouška z dospělosti, jako první se jí vybaví, jak se spolužačkami přišly z vánočních prázdnin a učitelé jim řekli, že budou maturovat už v březnu.

„A aby se to všechno stihlo, přidali nám více němčiny. Celkem jedenáct hodin týdně! A kromě mluvnice jsme se musely učit spoustu věcí o Hitlerovi."

Dělalo to Věře problém? O tom v té době tak nepřemýšlela. „Prostě se muselo. Do školy navíc chodil pravidelně německý inspektor, který kontroloval, jestli se všechno učíme tak, jak máme."

Pane profesore…

Maturitu Věra zvládla. Ale bohužel se jí nedožil její učitel češtiny. „Jednou nám kdosi zaťukal na dveře. A my jsme se spolužačkami viděly dva muže v kabátech. Stál tam i náš ředitel, který jen řekl: Pane profesore…"

Jaroslav Jan Paulík, významný spisovatel a Věřin učitel češtiny, se mlčky začal balit. „Kdybyste viděla ten poslední pohled, který na nás vrhnul! Všecky do jedné jsme brečely…"

Gestapo spisovatele zatklo pro podzemní zpravodajskou činnost ve skupině „Věrni zůstaneme". Prošel si vězením na Pankráci, v Terezíně, Golnově a v Drážďanech. Nakonec byl odsouzen  k trestu smrti. Němci ho však popravit nestihli. Dostal infekci, které podlehl.

Ještě za války dělal Věry tatínek revizora účtů na ministerstvu školství. A v jedné firmě, kde byl na revizi, sháněli děvče do účtárny. Věra měla zrovna krátce po maturitě, a tak s radostí nastoupila.

Totálně nasazená

Pracovala tam však jen krátce. „Protože to nebyl válečně důležitý podnik, tak jsem nakonec skončila ve Vysočanech v továrně Aero. A byla jsem totálně nasazená."

S čísly se tam Věra neuplatnila. Na místo toho vyráběla těsnění do letadel.

„To byl takový plát gumy, na to se položila forma, vyšťouraly se tam kolečka a toto těsnění se dávalo do letadel. Jenže my to zalepovali leukoplastí! Jak potom mohl Hitler vyhrát, že jo, když to měl zalepené leukoplastí," směje se Věra.

Předčasná radost

V pátek 4. května 1945 slyšela Věra z továrního rozhlasu zprávu, ať už v sobotu nechodí do práce.

„A když jsme se v ten páteční večer vraceli domů, už jsme viděli, jak německé firmy shazují nápisy z obchodů. Neklamné znamení, že se už blíží konec…"

Konec války sliboval vytoužený mír a klid. Mnozí se však radovali předčasně.

„Toho 8. května jsem šla po ulici a na protější straně nahoře na střeše byli Němci a stříleli dolů… Bez rozmyslu, jen tak pálili. Končila válka, vyřizovali si účty, neměli co ztratit. V tu chvíli jsem byla tak v šoku, že jsem si ani neuvědomila, že se do mě mohli klidně trefit!"

Aby toho nebylo málo, když procházela Rytířskou ulicí, viděla na sloupu viset člověka hlavou dolů.

„Normálně ho tam oběsili! Přitom byl konec války, mělo to být všechno krásné. Ale tu radost právě kvůli těmto momentům střídaly i stavy úzkosti, že ještě o někoho můžete přijít. A pak tu byl další zajímavý moment, který jsme jako Pražané pozorovali. Všichni Němci se chtěli dostat rychle na západ, na Plzeň. Protože oni dobře věděli, že by se s nimi Sověti nepárali. Ti to postříleli všechno…"

Prázdninová láska

Tři roky po válce vstoupil do Věřina života muž. Vzala si hocha ze Sázavy, kterého poznala díky tomu, že tam jezdila s rodiči na prázdniny. V roce 1954 ale přišel rozvod. Pak další svatba. A společných třicet let života.

Ve straně Věra nikdy nebyla. Komunisté však o ni urputně stáli. „V osmačtyřicátém jsme stávkovali u Masarykova nádraží. A od té doby jsme ještě s jedním kolegou měli každý den ráno na stole přihlášku do KSČ."

S tou si Věra, tou dobou administrativní pracovnice, hlavu nelámala. Každé ráno vzala přihlášku, zmačkala ji a hodila do koše. To samé dělal i její kolega.

„Říkala jsem si, kdo to asi déle vydrží. Jestli my, nebo oni. A vydrželi jsme to my!" směje se Věra, která dva měsíce zásobovala svůj koš přihláškami.

Konečně klid. Po dvou měsících

„Po dvou měsících byl konečně klid. Vždyť si to museli uvědomit i oni sami, že potřebují lidi! My tam byli na práci, ne na schůzování!"

Když v osmašedesátém přijeli do Prahy Rusové, Věra zrovna poslouchala rádio.  A jako praktická žena věděla, co musí udělat první. Zajít do obchodu.

„V ulici jsme měli koloniál, tak jsem rychle doběhla koupit máslo a chleba. Nevěděla jsem totiž, co se bude dít, jestli nebudeme muset být třeba doma zavření."

Pražské jaro přivítala s nadšením, které ale zanedlouho vystřídalo zklamání. „A pak už jsme se do toho nepletli, prostě jsme si hleděli svého," vyjadřuje svůj postoj Věra, která v roce 1981 odešla do důchodu.

Hurá do světa

Zatímco se během dvou dekád neangažovala, o to více energie vložila do roku 1989. „Kde se co šustlo, tam jsme s přáteli nemohli chybět. A pak přišla sametová revoluce…" Po ní si Věra splnila svůj velký sen.

„Předtím jsme s manželem projeli jen Maďarsko a Rumunsko, po revoluci jsem se dostala pořádně do světa. Díky sestřenici, která pracovala v cestovní kanceláři jako průvodkyně, jsem navštívila Francii, Španělsko, Monako… To byla teprve nádhera!"

Autor: Veronika Cézová

24.5.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Sledování výsledků parlamentních voleb ve štábu ANO, 21. října v Praze. Brabec
56

Jednání za hnutí ANO povedou Babiš, Faltýnek i Brabec

Zástupci TOP 09 sledují výsledky sněmovních voleb. 21.10.2017
31

Schwarzenberg: Lidé očividně raději slyší sliby než pevní postoje

Přibývá krádeží drahých kol na objednávku, potvrdily pojišťovny

Hodnota ukradených kol klientů pojišťoven v Česku v letošním roce vzrostla. Častěji se kradou dražší, předem vytipované bicykly, na něž se soustředí organizované skupiny zlodějů, vyplývá z ankety ČTK mezi tuzemskými pojišťovnami.

Praha volí jinak než zbytek země. Potvrdí se to i letos?

Obyvatelé hlavního města v minulosti hlasovali výrazně „pravicověji“ než lidé z ostatních regionů. Očekává se to i tentokrát, jak potvrdila také naše předvolební sonda. Praha je tradiční baštou pravice a liberálně orientovaných stran. Minulé parlamentní volby v roce 2013 opanovala v hlavním městě TOP 09. Hlasovalo pro ni přes 23 procent voličů, zatímco na celostátní úrovni jen 12, což stačilo na republikové čtvrté místo.

AKTUALIZOVÁNO

Letošní volby do Sněmovny nejsou podle Zemana zásadní ani zlomové

Letošní volby do Sněmovny nejsou zásadní ani zlomové, to je jen reklamní kampaň, řekl dnes prezident Miloš Zeman novinářům po odevzdání hlasu v základní škole v pražských Stodůlkách. Zopakoval, že sestavením vlády pověří vítěze voleb. Svůj hlas dal zřejmě Straně práv občanů (SPO), kterou před lety zakládal a která dřív nesla jeho jméno ve svém názvu. Zemana do volební místnosti doprovodila jeho manželka Ivana.

V televizi zabodoval Bartoš, Babiš působil unaveně, hodnotí experti

Specialisté na politickou komunikaci ocenili po čtvrtečních předvolebních debatách v České televizi (ČT) a na Nově především výkon šéfa Pirátů Ivana Bartoše, Babiš působil unaveně.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení