Včasné varování kamarádky, aby nechodila na schůzku s neznámým člověkem, záchrana zraněného štěněte nebo pomoc nemocné seniorce. I to jsou hlavní motivy příběhů, které byly oceněny v letošním ročníku soutěže Dětský čin roku.

Vítězové si společně se svými patrony převzali ceny včera v Brožíkově síni Staroměstské radnice. Kromě věcných dárků, diplomů a šeku na pomůcky pro školu získal každý z malých hrdinů voucher na letecký simulátor iPILOT a na vyjížďku na koni. Při slavnostního ceremoniálu nechyběly ani známé osobnosti, třeb Jan Révai, Jitka Čvančarová nebo Jiří Ježek, v roli patronů.

Už osmý ročník

Celorepublikový projekt, jehož cílem je podnítit v dětech sociální cítění a důležitost pomoci druhým, vybíral nejkrásnější dobré skutky již po osmé. „Jestliže chceme, aby se nám žilo lépe, musíme pro to něco dělat. Každý podle svých možností a sil. Přitom je skoro jedno, jestli jde o záchranu lidského života, pomoc dědovi na zahrádce nebo péči o mladšího sourozence. Rozhodující je upřímnost, která i ty nejobyčejnější dobré skutky promění ve velké činy," vysvětlil dětský psycholog Václav Mertin, který letos na projektu také spolupracoval.

Do soutěže poslalo vlastní nebo kamarádovo dobré skutky 209 dětí. Prostřednictvím internetu pak děti vybíraly své favority v jednotlivých kategoriích. Těch bylo sedm: Záchrana lidského života; Pomoc v rodině; Pomoc jiným dětem; Pomoc ostatním lidem; Pomoc přírodě, Dobrý nápad a Pomoc n@ netu. Ze semifinále vzešlo celkem 35 příspěvků, které následně ohodnotila odborná porota. Kromě těchto cen byla udělena i Zvláštní cena Učitelských novin za nejlépe napsaný příspěvek. „Myslím, že pokud budou děti i nadále ohleduplné ke svému okolí a nebudou před problémy zavírat oči, tak se nemusíme bát o svou budoucnost," uvedl Ján Živný, předseda nadačního fondu Dětský čin roku.

Příští rok budou oceněni i dospělí

Příští rok se chystají pořadatelé rozšířit klání o novou kategorii určenou dospělým, kteří motivují děti ke správnému jednání. Bude určena učitelům, kteří doručí nejvyšší počet dětských činů svých svěřenců.

„Už teď se moc těšíme na další ročník a na dobré skutky, kterých neustále přibývá," uvedl herec Aleš Háma, čestný předseda nadačního fondu Dětského činu roku.

Patryk Szymczak je kolinský školák, kterého baví psát povídky a básničky a chystá se být novinářem. Kromě toho však umí dát první pomoc a pomáhat, když je třeba

Zajímalo mě, jak člověk může zachránit druhým život

Slavnostní vyhlášení celorepublikového projektu Dětský čin roku 2012 na Staroměstské radnici. V kategorii Záchrana lidského života byl oceněn Patryk Szymczak (13 let) z Kolína a jeho patronem byl herec Jan Révai. Třináctiletý Patryk Szymczak z Kolína pomohl své kamarádce, která se zranila na trampolíně. Při dovádění na atrakcích v lese špatně dopadla a zlomila kotník. V blízkosti nebyl nikdo dospělí, ani signál, takže nebylo možné nikam zavolat. Patryk si vzpomněl na kurz první pomoci, který zhruba jako sedmiletý absolvoval, a poskytl kamarádce první pomoc. Následně ji na zádech donesl do tábora. Za tento čin zvítězil v kategorii Záchrana lidského života.

Jak tě napadlo přihlásit se do této soutěže?

Dozvěděl jsem se to ve škole od paní učitelky, která se nás ptala na dobré skutky. Kdo nějaký udělal, tak se mohl přihlásit. Vzpomněl jsem si na tenhle příběh, a řekl si, že to napíšu.

Ale ty jsi přece z Polska. To už umíš tak dobře česky, že jsi to napsal sám?

V Čechách jsem asi rok a za tu dobu už jsem se stihl docela naučit. Napsal jsem to já, i když mi paní učitelka pak opravila nějaké chyby.

Jak ses tady ocitnul?

Můj táta tady kvůli práci bydlí asi dva roky. Rozešel s mámou, tak jsem se za ním přistěhoval.

To co jsi popisoval, se stalo kde?

Stalo se to ještě, když jsem byl v Polsku na hudebním táboře. Je to tak tři nebo čtyři roky.

Na co jsi myslel bezprostředně po té nehodě? Tušil jsi třeba, že má kamarádka něco zlomeného?

Řekl jsem si, že se musím nejdřív uklidnit, abych jí mohl pomoct. Rychle jsem se snažil něco vymyslet. Blesklo mi hlavou, že potřebuje zpevnit nohu, takže jsem se vydal do lesa hledat nějaký klacek. To nebylo těžké najít.

Ale chyběl ti provaz na přivázání té dlahy…

V lese nebylo nic jako provaz nebo bandáž, takže mi nezbylo, než použít tkaničku z boty. To bylo první, co mě napadlo.

Ty sis vzpomněl, jak zareagovat, když je potřeba někoho akutně ošetřit. Kde ses naučil první pomoc?

Chodil jsem do kroužku první pomoci, kde jsme zachraňovali manekýny, a také jsem chodil na kurz zachraňování ve vodě.

A to ses přihlásil sám?

Přihlásil jsem se sám, protože mi to přijde zajímavé. Měli jsme tu nabídku ve škole, takže jsem neváhal. Zajímalo mě, jak člověk může zachránit druhým život. Myslím, že je to potřebné. Nikdy nevíte, co se může stát.

Máš pocit, že hodně lidí to neumí, i když je to třeba?

Asi jo. Málokdo to umí, tak jsem se to chtěl naučit.

Nacvičoval jsi na figuríně, to je ale přeci něco docela jiného, než naživo..

Je to pravda. Doopravdy to bylo o dost horší. Vůbec ne tak jednoduchý.

V čem to bylo těžší?

Už jenom to, že kamarádka byla živá, bylo děsivý. Nebyl nikdo jiný, kdo by jí mohl pomoci. Bylo jasné, že to musím udělat já. Nejdřív jsem zpanikařil, ale pak jsem musel rychle něco udělat. Přemýšlel jsem chvilku co. Přidalo mi to strašně složitý. Ještě, když jsem jí obvazoval nohu, tak se mi strašně klepaly ruce. Ale povedlo se.

A pak jsi ji musel ještě donést do tábora…

Soustředil jsem se jenom na to, abych ji donesl do tábora. To byla docela fuška, protože nebyla úplně lehoučká. Nakonec jsem to ale zvládnul.

Jak daleko jsi ji vlastně nesl?

Byly jsme asi kilometr od tábora. Byla tam spousta atrakcí v lese a my jsme tam tajně šli. Bez dovolení.

Nenapadlo tě doběhnout pro pomoc?

Myslel jsem na to, že je třeba sehnat někoho dospělého, ale zároveň, že nesmí zůstat sama. Učili jsme se, že se zraněný nikdy nemá nechávat sám. Kdybych běžel pro pomoc, tak určitě by to bylo deset minut jenom jedna cesta. Nechtěl jsem riskovat, že by se něco mohlo kamarádce během té doby stát.

Proč se to nesmí?

Zraněný může začít krvácet, nebo třeba omdlít. Mohlo by jí něco začít bolet a já bych to nezjistil. A já jsem přesně nevěděl, co vlastně se jí stalo.

Jak tě tenhle zážitek do budoucna ovlivnil?

Naučil jsem se, jak moc je důležité lidem pomáhat. Všichni, kdo můžou, by měli.

A co tě baví kromě zachraňování kamarádek?

Rád píšu, povídky, básníčky, a tak. Dokonce i do školních novin, to mě moc baví. Chtěl bych být novinářem. Teď zrovna chystám článek o Vánocích. Před pár dny byla u nás ve škole televize a půjčili mi mikrofon, takže jsem si poprvé v životě vyzkoušel rozhovor. Povídal jsem si s panem učitelem. To bylo super.