Co vás vůbec v roce 1996 přivedlo k tomu založit nadaci na pomoc dětem?

Za založením nadace nestála nějaká promyšlená strategie, jen chuť někomu pomoct. Vybrala jsem si děti, protože mají celý život před sebou a jsou trestané za nezodpovědnost rodičů. Jsou hozené do systému, který není nastavený podle jejich potřeb, a který upřednostňuje dospělé. Když pak systém opouští, neznají reálný život, mají problém se postavit na vlastní nohy a někdy jejich životní cesta neskončí dobře. Což primárně není jejich chyba… proto jsem se rozhodla v této problematice angažovat a nějak pomoci. Moje maminka tehdy bydlela na Praze 4, takže jsem zaklepala na dveře nejbližšího kojeňáku a byl to pro mě šok. Něco, na co nešlo zapomenout. Přišla jsem ze světa módy z New Yorku, kde jsem už taky pomáhala různým charitám, ale v podstatě anonymně, neosobně, nevěděla jsem, kam moje peníze jdou. Tady jsem viděla české děti a protože jsem patriot, nemohla jsem si jen tak povzdychnout: chudáci děti! a odejít. Toužila jsem pomoct aspoň jednomu děcku, aby mělo lepší život. Nadace vznikla v lednu roku 1997.

Za ta léta fungování nadace jste již pomohla mnoha dětem, z kterých se pomalu stávají dospělí. Zůstáváte s některými z nich v kontaktu?

S některými ano. Například s Romanem a Filipem, které jsem znala v době, kdy jako batolata vyrůstali v kojeneckém ústavu. Dnes jsou z nich patnáctiletí kluci, kteří našli svoji adoptivní rodinu. Vyrůstají v Anglii a jejich život nabral lepší směr. Roman chce být módním návrhářem a Filip chce studovat práva na Cambridge. Bohužel, ne všechny příběhy mají šťastné konce.

Dětské dny podporujete tradičně, třebaže ten letošní bude v mnohém nový. Vybavuje se vám ale samotné z dětství nějaký neobvyklý dětský den?

Pamatuju si dětské dny na sídlišti v Ústí nad Labem. Vím, že mi šlo moc dobře skákání v pytli a vždy jsem ocenila sladkou odměnu na konci stanoviště, kterou dávali zdarma za účast.

Čtěte také: Den dětí se blíží, největší bude na Petynce