I tomu chce zamezit nový program, který v těchto dnech v pražských školách a jídelnách spouští radní Helena Chudomelová. „V první řadě nám jde o to přivést děti k tomu, že i v jídelně se mohou najíst dobře a zdravě. A samozřejmě, chceme se také zasadit, aby pokrmy v jídelnách byly lepší," prozradila Pražskému deníku Chudomelová.

V rámci programu odborníci navštíví 36 pražských škol a jídelen. „Součástí budou přednášky, většinou pro děti ve věku puberty, které si často osvojují špatné stravovací návyky," dodala radní.

Jídelny válčí s fast foody

Autoři projektu slibují, že to nebude žádná nuda, z které si „puberťáci" budou nanejvýš utahovat. „Na přednášku si pozveme třeba anorektičku, která sama dětem poví, jak jí špatné stravování změnilo život," přiblížila jedna z autorek projektu, výživová poradkyně Petra Řehořková.

Školní jídelny se sice podle autorů projektu za poslední léta změnily. „Je to lepší, než to bývalo. Zpravidla mají aspoň jedno jídlo zdravé," říká Chudomelová. A Řehořková jí dává za pravdu. „Mám tři děti, dvě z nich už jsou ve věku, kdy chodí do jídelny, 
a vím, že se tam nestravují špatně," popsala.

Přesto jídelny děti často navštěvují s nechutí. „Když jim rodiče dají větší kapesné, řada z nich si radši něco koupí ve fast foodu. Jídlo je tam možná na první pohled barevnější, ale má v sobě látky a různá ochucovadla, které jsou návykové. Dítě si tak vytvoří jakousi chuťovou, paměťovou informaci a touží po ní znovu," říká Řehořková.

„Taky se dětem nedivím," polemizuje radní Chudomelová. „Vyrůstala jsem v Karlíně a vzpomínám si, že sama jsem do jídelny moc nechodila. Naproti byl mléčný bar. Často jsme si radši za padesátník koupili Eskymo, sedli do parku a klábosili."

Třetina dětí se „nehýbe"

Se špatným stravováním souvisí další problém: děti se málo hýbou. Podle celorepublikových statistik je třetina žáků základních škol osvobozena od hodin tělocviku.

Právě špatné stravování nepřispívá jejich fyzické kondici. Děti se pak často, třeba 
i z obavy, aby si před spolužáky v tělocviku „netrhly ostudu", snaží z hodin omlouvat.

„Děti sedí doma, místo, aby někam šli nebo spolu mluvili napřímo, si volají a píšou smsky. Když jdou do kina, často 
u toho nemůže chybět pop corn a cola, i o tom má smysl mluvit," dodává Chudomelová.

Rozhovor s výživovou poradkyní Petrou Řehořkovou, která pomáhá s projektem zdravého stravování ve školních jídelnách:

"Taky jsem se dřív do jídelny netěšila na koprovku"

Petra Řehořková z Prahy je matkou tří dětí. Na projektu, který má děti přivést ke zdravému stravování ve školních jídelnách, nepracuje jen jako odborná garantka, ale má na něm proto i velký osobní zájem.

Výživová poradkyně Petra Řehořková

Co vás přivedlo k tomu, že chcete chodit po školách a bavit se 
s „puberťáky" o tom, co je to zdravá výživa, proč by měli chodit do jídelny a neomlouvat se 
z hodin tělocviku?

Sama kolem sebe vidím, že neustále přibývá obézních a méně pohyblivých dětí. Předcvičuji nebo vedu lekce aerobiku, chodí na ně i rodiče s dětmi a vidím, jakou mají některé nechuť se hýbat. Takové děti pak nejen že jsou ve špatném fyzickém stavu, ale odrážet se to může i na jejich psychickém rozpoložení, častěji se stávají cílem šikany. Je to spousta souvisejících problémů, které mě přivedly k tomu zapojit se do tohoto projektu.

Zmínila jste, že se děti nerady hýbou. Sám si vzpomínám, že když jsem začínal chodit do školy, tělocvik byl nejoblíbenější předmět, ale postupně jeho obliba upadala. Čím to podle vás je?

Z velké části je to určitě kvůli nástupu počítačů a mobilních telefonů. Když chtěly spolu děti dřív něco řešit, ať už pomoci si s úkolem nebo třeba si jen popovídat, musely se navštívit. Stačilo, aby se jich sešlo víc a logicky vymýšlely, že si půjdou ven něco zahrát. Dnes všechno vyřídí z domova. Pohyb a tělocvik jsou nucené zlo, do nějakých výkonů, které jsou předepsané v osnovách, ať už jde o běh nebo hod kriketovým míčkem, se jim nechce. Když se k tomu přidá, že na školách je velká benevolence děti z těchto hodin za jakýmkoli účelem omlouvat, proč by pak do tělocviku chodily…

Sama máte tři děti, jak je vedete k tomu, aby se víc hýbaly?

Snažíme se hodně chodit na procházky. Aby každý den měly nějakou pohybovou aktivitu, ne jen jednou za týden. Tím, že hodně předcvičuji, beru je s sebou. Nenutím je do aerobiku, ale už jen to, že jsou v tělocvičně, kde jsou míče a další sportovní pomůcky, je nutí k něčemu jinému, než kdyby seděly doma. Hledáme také, ať už ve škole nebo 
v okolí, kde se různé zajímavé aktivity pořádají.

Řada rodičů ale logicky řekne: Té paní se to poví, když se tím živí. Ale kde mám na to vzít čas já?

Říkám, že kdo chce, hledá způsob, kdo nechce, hledá důvod. Jedno z našich dětí je ještě hodně malé, takže se taky zatím nemůžeme všichni sebrat a odjet třeba na kolo. Proto jsme si pořídili domů běhací pás, neváhám si s dětmi pustit hudbu, kterou mají rády a zatančit nebo zacvičit si na ní.

Teď pracujete na projektu zdravého stravování ve školách. 
V rámci něho hodláte navštívit 
36 jídelen a škol. Jak bude takové vaše setkání s dětmi vypadat?

Ukážeme, jak by měla vypadat zdravá strava, aby obsahovala všechny potřebné složky 
a byla servírovaná pravidelně. Aby se nestávalo, že děti vynechají snídani a oběd, pak si něco dají ve fast foodu, dorazí domů a sní vše, co najdou. Součástí je i dotazník, jak jsou děti spokojené se stravováním ve školních jídelnách. Chceme zmapovat, jaké jsou automaty, které na školách nabízejí dětem nápoje, ale i různé formy polotovarů.

Vaše děti chodí do školní jídelny?

Ano, dva naši starší synové jsou ve školním věku a chodí do jídelny.

Jak jim tam chutná?

Docházejí do jídelny ve Vodičkově ulici, a co vím, vždycky si vyberou. Jeden syn je sice trochu mlsnější, ale nemá moc velké kapesné, aby chodil jinde. Naučili jsme je pít obyčejnou vodu z kohoutku. Je to jen věc zvyku. Když mají chuť dát si džus nebo šťávu, nebráním jim, ale vidím, že je to spíš na chuť, nepijí tyto sladké nápoje na žízeň.

Ruku na srdce, jak vám chutnalo v dětství ve školní jídelně?

Taky mi nechutnala koprová omáčka, čočka a takové ty bílé polévky (usmívá se). Ale dnes už si třeba koprovou omáčku s chutí dám a mám pocit, že málokdo ji umí uvařit, jako to právě dokázaly kuchařky v jídelně.

Říkala jste, že se v rámci projektu budete ptát dětí, jak jim v jídelnách chutná. Budete ale zjišťovat i na druhé straně, jak jídelny vaří?

Ano, v rámci projektu budeme takové šetření dělat a jsem na něho moc zvědavá. Jídelny by měly vařit z čerstvých surovin, které jsou běžně v obchodech dostupné. Horší je, když se v nich rozmáhají polotovary nebo mražená jídla.

Měsíc jedl jen hamburgery

Představte si, že se měsíc stravujete jen ve fast foodových řetězcích. Právě to zkusil americký dokumentarista Morgan Spurlock ve snímku Super Size Me. Jde o jeden z komerčně nejúspěšnějších dokumentů posledních deseti let. Spurlock, který se při začátku natáčení podle lékařských zpráv těšil výborné fyzické kondici, neměl problém s hladinou cholesterolu ani žádné další komplikace, po měsíci s hamburgery podle lékařů připomínal trosku. Právě snímek Super Size Me rovněž doporučují školákům i jejich rodičům autoři projektu zdravé stravování ve školách. „Moje děti to ani nedokoukaly do konce a od té doby do fast foodu nechtějí," říká Petra Řehořková.