Nikde však není cítit žádná velká nervozita. Tu totiž rychle zahání úsměvy učitelek ze Základní školy Jana Masaryka, kde právě probíhá zápis do prvních ročníků.

„Ahoj,“ říká mile jedna z pedagožek nově příchozímu chlapcovi a kouká na jeho lehce odřenou ruku. „Ty ses naboural? Pojď se mnou, půjdeme si hrát.“ Oba vchází do třídy. Zde je pět stolů, každý 
s jedním úkolem. U jednoho se musí podle obrázku poznat pohádka, u dalšího se zase hází míčkem do koše.

Mezi malými „špunty“ se pohybují i větší děti. „Jde 
o čtvrťáky, kteří nám tu dneska pomáhají,“ vysvětluje zástupkyně ředitelky Vanda Sedláčková. Budoucím prvňákům pomáhají s úkoly, případně si s nimi hrají. Vše napomáhá k tomu, aby děti ztratily ostych, rozkoukaly se 
a nebály se pak před učitelkou mluvit.

Malá Kristýna navléká 
u jednoho ze stolků na asi dvacet centimetrů dlouhý provázek drobné korálky. „To máš navléct celé?“ děsí se její matka Dagmar. Nedaleko stojící čtvrťák se hned ujímá své role pomahače a uklidňuje ji, že to není nutné. Většina rodičů buď přihlíží, nebo na chodbě vyplňuje všechny formální papíry. I proto je tu herní třída.

Na čem přijel princ?

Než začne zkoušení, přibližuje Vanda Sedláčková schopnosti a problémy dnešních předškoláků. Poslední roky mají děti díky tabletům, chytrým telefonům a dalším technickým vymoženostem poslední doby určitou výhodu. Jsou zručnější v práci s novou technikou a počítači. A blízkost k technice je podle Sedláčkové i jejich problémem. „Nemají kvůli ní takový kontakt se svými rodiči, čímž pak neumí mluvit,“ míní zástupkyně ředitelky a zároveň češtinářka.

Že logopedických vad 
u předškolních dětí přibývá, se shodují všechny učitelky. Učitelka na prvním stupni, Helena Blahová, radí, aby rodiče děti opravovali, když špatně mluví. Případně začali s dětmi chodit k logopedovi dřív, než jdou k zápisu. 
„I za těch pět měsíců, co do září zbývají, se dají udělat velké pokroky,“ tvrdí učitelka.

Problémy s vyslovováním 
u předškoláků potvrzuje i holčička, kterou teď začíná paní učitelka zkoušet. Odpovědět na otázky „Na čem přijel princ?“ a „Jakou měl kůň barvu?“ jí nečiní těžkosti. Až při hře na ozvěnu, kdy opakuje slova po učitelce, má s vyslovením některých hlásek obtíže.

Zatímco sysel, řeka, pes či máma jí nedělají problém, 
u Aleny a raka to skřípe. Nic se ale neděje, pedagožka jen na vadu upozorní a jde se na „Pec nám spadla.“ Pro rodiče není horší výslovnost překvapením. Začali s ní bojovat už před zápisem, tudíž by dceři do začátku roku neměl korýš ani dívčí jméno dělat problémy.

Levné pastelky kazí psaní

Mezitím ukazuje malý David další učitelce na tabuli na červený trojúhelník, zelený čtverec a další tvary. „Geometrická tělesa ho baví, takže je ve svém živlu,“ směje se jeho maminka Marie Zubinová. Od tabule přechází s pedagožkou ke stolu se slabikářem a živou abecedou – omalovánkami, kdy se správně přiřazené obrázky vybarvují. Když je slovo od písmene „o“, tak vymaluje.

Stejně jako všechny ten den, i jeho čeká říct básničku, opakovat slova a něco nakreslit. „Doma už jsme se s ním trochu učili,“ přiznává mi matka. To je podle pedagožek ale spíše na škodu. Samozřejmě nezakazují, aby se s dětmi nenaučili doma trochu číst 
i psát, ale nic těžkého. Mnohdy totiž rodiče neuhlídají u svých ratolestí správné držení tužky či výslovnost některých slov.

„Vinu na tom nesou spíš špatné psací potřeby,“ osvětluje situaci pedagožka Eliška Nahodilová. Někdy dítě dostane levné pastelky, které však při běžném kreslení nezanechávají příliš barevnou stopu. Naučí se tak tlačit více, než je správné. Podobně je to 
i s propiskami. „Je třeba kupovat kvalitní pastelky, levné tužky, pera, aby mělo dítě ten správný cit,“ líčí Eliška Nahodilová.

Půlka dětí nepřišla

David nakonec zkouškou prošel bez většího zaváhání. A byl rád, že už je vše za ním. „Celý den se klepal, jak už se těšil do školy,“ prozrazuje jeho maminka. Učitelka jim jen doporučila, aby si pořídili nástavec na tužky.

Rodiče se však nemusí podle zástupkyně ředitelky Vandy Sedláčkové obávat, že by se jejich ratolest do školy nedostala. Přijmout se musí každé díky. Jen u některých dětí se doporučuje odklad nástupu 
o rok, aby případně zlepšily některé své dovednosti.

Přestože má škola takříkajíc dveře otevřené všem zájemcům, loni se jí stalo, že místo plánovaných dvou tříd otevřela jen jednu. „Mnoho rodičů přihlásilo své děti na více škol a někdy ani neřekli, že 
k nám dítě nedají,“ říká Sedláčková. Že mají prvňáčků méně než předpokládali, se učitelé dozvěděli až v září.

Čtěte také: Rodiče prvňáčků si konkrétní školu v Praze vybírat nemohou. Všude je přetlak