Uvnitř kostky se moderátorovi právě zpovídal plukovník Pavel Vranský, který prošel celou druhou světovou válkou: začal útěkem do Polska v roce 1939 a skončil službou u britského královského letectva v roce 1945. Mezi těmi, kdo se zájmem poslouchali jeho vyprávění, byl i Karel Kuchař.

„Člověk musí být trochu přidrzlý," říká jakoby na vysvětlenou, když mne míjí. Zatímco já vybaven novinářským průkazem jsem neměl problém dostat se do uzavřeného prostoru a udělat potom s panem plukovníkem rozhovor, Pavel musel mít trochu té drzosti, nebo snad odvahy. Sbírá totiž autogramy a to někdy může být i docela adrenalinová záležitost.

„Můžu vám říct, že mám nyní 5237 autogramů i s tím od pana plukovníka a všechny jsem získal, abych tak řekl in natura jako mluvím s vámi, tak jsem mluvil se všemi těmi autory autogramů. A tak mohu garantovat, že opravdu všechny jsou pravé," říká Karel.

Sám jsem to nikdy nezkoušel, a tak se ptám, jak na to.

„Je to jednoduché, žádné složité formulace. Přijdu a řeknu: Dobrý den, jmenuji se Karel, prosím o podpis a připište tam, co chcete. A ono to funguje," dodává Karel.

Kromě formulací si nedělá starosti ani s jazyky, jednoduchou žádost vždy dokáže přednést v potřebném jazyce. Kromě toho sbírá autogramy téměř výhradně u nás, byť i od cizinců.

„V zahraničí jsem získal jen asi tři, vždy když jsem byl na dovolené," říká Karel, který se svým koníčkem stal příkladem i pro svého syna. „Chce to chodit po stadionech, po divadlech, na koncerty atd. Sbírám kulturu, sportovce i politiky. Mám i pana Havla," řekne s trochou hrdosti v hlase. A pak dodá: „Ale Klause mám taky." Zatímco při zmínce o Havlovi se jeho oči tak trochu zamží, při vyslovení jména našeho nynějšího prezidenta se neubrání úsměvu.

„Povím vám jednu historku, kterou dnes už zná v Praze pomalu každý. Seznámili jsme se tak, že jsem mu popřál při vydání jeho knihy Rok první. Pak přišel druhý atd. A při té první když jsem mu ji dával k podpisu jsem mu popřál, aby měl vždy dobře vypletenou raketu. On se usmál, líbilo se mu to a zapamatoval si mě. A od té doby mu dělám podobné šprýmy. On se vždy zasměje a říká: Vy chlape, vy jste hroznej, nedáte si pokoj."

Jablko nepadlo daleko od stromu. Starší syn pana Karla už otce překonal a nashromáždil přes 8300 autogramů. Ten sbírá hodně spisovatele, i politické literatury, například Madeleine Albrightovou. „Dnes jdeme do Paláce knih Luxor na autogramiádu amerického spisovatele Christophera Paoliniho."

Pan Karel je povoláním strážníkem městské policie. Na věk jsem se nezeptal, ale podle toho, že mi řekl, že by již mohl být v důchodu, je jasné, že mu bude kolem šedesáti ačkoliv jako policista by snad mohl jít dříve.

Má pochopení pro jeho zálibu zaměstnavatel? „Jak kdy, ale to není rozhodující. Rozhodující je manželka a tam je to v pořádku," dodává Karel a trochu šibalsky se usměje.