Jaké vlastně ty dva týdny doma byly? Pracoval jsem z pokoje, takže vlastně nic nezvyklého. Sport mi nahrazovala nejrůznější domácí cvičení, musím ale říci, že pohyb venku je mnohem zábavnější.

Celkově jsem se dost zklidnil. Když nikam nechodíte, odpadnou vám nejrůznější stresové situace, které na vás denně čekají na každém kroku. Už jen to, že přijdeme někam pozdě.

Zajímá vás, kam bude směřovat moje první cesta? Venku už je o něco tepleji, než bylo přede dvěma týdny, léto je v plném proudu. Půjdu proto k vodě. Nebo si zaběhám ve Stromovce. Ale v tom vedru?

Rozhodně nevynechám návštěvu mé oblíbené hospody v naší ulici. Dám si tam pořádné jídlo a konec domácího vězení řádně oslavím. Už tam na mě netrpělivě čekají. Život se totiž neodehrává doma na gauči ani u počítače. Takže hurá ven! A ať nepřijdu pozdě.