Nařízené dvoutýdenní domácí vězení pro mě znamená velmi dramatické omezení mých dosavadních sportovních aktivit. I když jsem se za velkého sportovce nikdy nepovažoval, nyní si uvědomuji, o co všechno přicházím.

Po městě se totiž pohybuji téměř výhradně na kole, v průměru najezdím okolo 15 kilometrů denně. K tomu občas zajdu na lezeckou stěnu.

Prvních pár dní karantény jsem spokojeně odpočíval a užíval si klidu. Odpočinek není zahálka, říkávala moje babička. No jo, ale jak dlouho by měl trvat? Dva týdny už je asi moc. Je tedy na čase začít něco dělat.

Jaké cviky však zvolit, aby bylo sportování efektivní? Pomoc jsem našel na YouTube.

Po pár kliknutích na mě vyskočily tisíce videí. Postupně jsem trénoval s profesionálními výsadkáři, fotbalisty – a dokonce i s pornoherečkou. Poslední jmenovaná však místo slibovaných cviků na zpevnění těla vyprávěla spíše o svých filmech, a tak jsem ji brzy vypnul.

Místo toho jsem si raději pustil jogínku s medovým hlasem, jenž mi zní v uších ještě teď. V mojí samotě to bylo vskutku příjemné. Ta se nyní dvakrát denně stala součástí mého života. A jen tak už ji neopustím.