Podle vyjádření náměstka primátora Josefa Noska nemá město dost peněz na to, aby údržbu zvládlo mechanickým odklízením sněhu a sypáním štěrkem a drobnými kamínky. „Bez soli by to šlo pouze v případě, že bychom měli dvakrát až třikrát větší rozpočet a armádu strojů a lidí na úklid," řekl náměstek Deníku.

Náklady se nesníží, pouze se přesunou na Pražany

Iniciátor petice a bývalý radní Petr Štěpánek na vyjádření Josefa Noska reagoval: „Nejde o levnější řešení, jen se náklady přesunou na Pražany." Sůl prý ničí nejen obuv, ale také zeleň, omítku domů  a základy staveb, jelikož chodníky nejsou odkanalizovány  a solný roztok stéká do záhonů či základů, kde negativně působí. Štěpánek rovněž tvrdí, že tendence k zavrhnutí solení je otázkou postupných kroků od osmdesátých let. „To, jak pražští zastupitelé rozhodli, odporuje posudkům odborníků, zájmu a přání veřejnosti i zdravému rozumu," namítá s přesvědčením, že si lidé sůl na chodnících nepřejí.

Vedení města argumentuje tím, že solit se má pouze při kalamitních stavech a jde především o bezpečnost Pražanů. „Jsou to misky vah: na jedné zvířátka, na druhé lidé," říká radní Lukáš Manhart.

Spor o chemický posyp se již v lednu letošního roku dostal do politické roviny. Zástupce Strany zelených Petr Štěpánek se od počátku zasazoval proti solení. Koalice ODS a TOP 09 naopak byla pro chemický posyp. Radní nakonec rozhodli o znovuzavedení sypání solí a vyhláška vstoupila od února v platnost. Následovaly protesty pejskařů. V listopadu byla na magistrátu předána primátorovi petice, a zastupitelé ji tak museli projednat.

Co říká vyhláška?

Počátkem roku pozměněná vyhláška povoluje používání chloridu sodného a chloridu vápenatého a jejich směsi. Zároveň se uvádí, že tak mohou být ošetřovány jen strojně čištěné chodníky, schody a lávky. Nesmí pod nimi být zároveň uloženy inženýrské sítě a musí být „odděleny od zelených ploch a pásů pro stromy takovým způsobem, aby na ně nemohl stékat slaný roztok". Výjimkou jsou extrémní jevy jako ledovky a kalamitní stavy.

Rozhodovat mají ve finále radní

Štěpánek se ovšem domnívá, že situaci nelze uhlídat. Poukazuje na to, že za ochranu proti soli u trávníků může být jen několikacentimetrový obrubník, že solení lávek vážně poškozuje jejich konstrukci a soukromý majitel pozemku si může před domem udělat bez zábran třeba solné jezero. Argument náměstka primátora Josefa Noska, že povolení k výjezdů solicích vozů musí vždy rozhodnout nejprve dva radní (Josef Nosek a Lukáš Manhart), považuje za bezpředmětný: „Nikdo nebude čekat, až zavelí nějaký patriarcha."

Veterináři jsou proti, občané na vážkách

Veterináři mají o tlapky psů obavy. Potvrzují, že následky mohou být ošklivé. „Sůl poškozuje nejen tlapky, ale dostává se psům i na břicho a leptá jim kůži. Pokud se slané vody napijí, hrozí jim dokonce otrava," říká veterinární lékařka Iveta Lubeníková. Její kolega veterinář Duchek se přidává: „Tím, že majitel psovi tlapky po procházce omyje, ho neochrání. Aby sůl skutečně odstranil, měl by ho nechat stát pět minut ve vodě a poté ještě tlapky natřít ochranným krémem."

Pražané se k otázce solení staví rozpačitě. „Abych vám řekla pravdu, tak si ani nejsem jistá, co je větší zlo. Sůl, nebo zlámané nohy?" říká důchodkyně Hana Tichá, a reprezentuje tak většinový názor spoluobčanů, které Deník oslovil.

Vedení města i Petr Štěpánek se přes veškerý nesoulad svých názorů shodují v jednom: celý problém má počátek v roce 2010, kdy odpovědnost za zimní údržbu komunikací přešla na město. Ještě v lednu roku 2009 měli povinnost zajistit schůdnost chodníků majitelé přilehlých nemovitostí.