Tématem dne se včera na různých místech centra Prahy stalo připomenutí listopadových událostí roku 1989 a někde i roku 1939; zástupy lidí přišly na místa, kde se psala historie, oslavit 17. listopad.
Oslavami se prolínala různá témata
Shromáždění ke státnímu svátku měla různé a velmi pestré podoby od vážných myšlenek přes muziku až po zábavu poněkud rozpustilejší. V různých podobách se jimi ovšem prolínaly nejenom odkazy na studentské aktivity z minulosti, ale i další témata, vnímaná tu či onde s různou mírou naléhavosti: došlo tak třeba na vyjádření k chování Miloše Zemana na postu prezidenta republiky, ba i k jeho setrvání ve funkci, k úvahám o budoucím postavení naší země v Severoatlantické alianci a pochopitelně nezůstalo stranou pozornosti stále aktuální téma uprchlíků. Stejně přišlo na přetřes, jak se představitelé naší země chovají, či jaké mají vazby k Číně či Rusku. Ano, 17. listopad rozhodně neznamenal jen ponoření do historie.
Policejní posily přijely do Prahy z celé země
O tom všem se vedly debaty, posluchači hojně tleskali i pískali. Málokdo byl ovšem zmaten: lidé vesměs věděli, na jaké shromáždění mají namířeno a proč. Našli se sice tací, kteří vyrazili na shromáždění názorových odpůrců, i ti ovšem dobře věděli, kam a proč mají namířeno.
A jaký byl jejich cíl: narušit jiné shromáždění. Někde pak stačila policejní domluva, jinde došlo i na razantnější zákrok. Policejní posily přijely do Prahy z celé země; třeba na Národní třídě se bylo možno potkat s monitorovacím týmem ze severu Moravy, uprostřed Václaváku zase stálo auto s kamerami se severočeskou poznávací značkou. V Praze ovšem letos nebylo v Praze rušno tak, jak se stávalo pravidlem v minulých letech.
Naše země je na křižovatce
Zájem o veřejné dění nicméně lidé zjevně neztratili ba dokonce se zdá, že ochota přemýšlet o budoucnosti a nešetřit vlastní aktivitou stoupá; vidět je to zvláště mezi těmi, kteří by si přáli změnu současných poměrů. Méně než v minulých letech ovšem bylo tentokrát slyšet o těch, pro něž jsme si navykli používat označení extrémisté. To se může jevit jako příznivá zpráva.
Ať ovšem lidé prezentovali jakýkoli názor, ať to bylo mírně, nebo naopak hodně hlasitě, jedni i druzí se shodovali. Stejně jako Evropa, stejně jako Amerika, je i naše země na křižovatce. A tím, co rozhodne o jejím dalším směřování, se stanou příští volby, které by aktivní lidé rozhodně neměli ponechat bez povšimnutí. Z některých úst to znělo velmi naléhavě; ba dokonce i jako varování; s upozorněním, že svoboda není samozřejmostí…
Čtěte také: Svátek bez skandálu, Zeman zůstal v Lánech
