Jeho významným počinem je například „primátorská“ tramvaj evidenčního čísla 200 (1900), jíž mohou zájemci dodnes obdivovat v Muzeu MHD ve Střešovicích.

Jana Kotěru připomene uvnitř i zvenčí speciální polep na tramvaji 15T, jejíž domovskou vozovnou jsou Vokovice. Výběr tramvaje evidenční číslo 9323 odkazuje na rok 1923, kdy Jan Kotěra skonal. Podobně jako u předchozích devíti tramvají, i tato bude nosit nové jméno po dobu deseti let.

Základy tradice pojmenovávání tramvají 15T po významných osobnostech pražské MHD se datují na 9. února 2017, kdy byla pojmenována první tramvaj, a to po bývalém zaměstnanci Elektrických podniků (předchůdce DPP) a olympijském medailistovi ve vzpírání Václavu Pšeničkovi.

Vánoční trhy v Praze. Archivní foto.
Trhy na Václaváku: Odtahovka strhla vedení, padající kabel zranil muži nohu

V roce 2017 následovaly další osobnosti ze síně slávy pražské MHD, kdy byly tramvaje pojmenované po košířském starostovi a podnikateli Matějovi Hlaváčkovi (ev. č. 9398), českém vynálezci a elektrotechnikovi Františkovi Křižíkovi (ev. č. 9391), designérovi Františkovi Kardausovi (ev. č. 9355) a Františku Pelikánovi, prvnímu „chefinženýrovi“ Elektrických podniků královského hlavního města Prahy, předchůdce DPP (ev. č. 9342). O rok později DPP pojmenoval tramvaj ev. č. 9278 po Eustachovi Mölzerovi, předsedovi Správní rady EP a veličině meziválečné pražské MHD.

Vloni dostaly dvě tramvaje 15T nová jména po Františkovi Ringhofferovi IV., významném inženýrovi a zakladateli Ringhofferových závodů (ev. č. 9374) a Aloisovi Píblovi, řediteli elektrických drah v letech 1923–1941 (ev. č. 9280). Letos přibyl profesor František Jansa a jako desátá osobnost nyní Jan Kotěra.

DPP při dnešním představení tramvaje pojmenované po Janu Kotěrovi pokřtil i novou knihu 13+1 příběh 130leté petřínské lanovky. Autorem je Vlastimil Kučera, na knize dále spolupracovali Pavel Fojtík a Hana Petržílková. Na 128 stranách popisuje celkem 14 příběhů z prostředí pražské lanovky a je již v prodeji na Fanshopu DPP za 139 Kč.

Zájemci si  Praze mohli přijít pro Betlémské světlo, které skauti rozváželi po metropoli historickou tramvají.
OBRAZEM: Betlémské světlo rozváželi skauti Pražanům v historické tramvaji

„Lanová dráha na Petřín není jen jízda po kolejích nahoru a dolů. Jsou to bez nadsázky příběhy mnoha milionů lidí. Těch, kteří s ní cestovali a cestují, těch, kteří se podíleli na jejím vzniku, ale i těch, kteří tu každým dnem pracovali a pracují. Měl jsem to štěstí, že jsem si díky některým z nich mohl sáhnout na 130letou historii nejstarší dosud fungující lanovky v Praze. Poznat pracovní i osobní osudy jejích zaměstnanců, seznámit se s fascinujícími příběhy architektů, konstruktérů, výtvarníků, geologů, stavitelů, archivářů, cestovatelů, i těch, kteří myšlenku její stavby přivezli z Paříže do Prahy. Sledoval jsem nadšení všech, kteří o lanovce a Petříně vyprávěli,“ řekl Kučera.

Jan Kotěra (1871–1923)

Úspěšný architekt se světovým rozhledem, autor řady moderních interiérů a nábytkových kusů, vynikající pedagog a kreslíř – to jsou hlavní charakteristiky brněnského rodáka Jana Kotěry, jedné z vůdčích postav českého kulturního života na začátku minulého století. Architekturu vystudoval ve Vídni u profesora Otto Wagnera, významné osobnosti moderní středoevropské architektury.

V necelých třiceti letech se poté stal profesorem na pražské Uměleckoprůmyslové škole a od roku 1910 vyučoval architekturu na Akademii výtvarných umění v Praze. V obou školách vychoval s noblesou, tolerancí a skromností generaci skvělých meziválečných architektu – Josefa Gočára, Pavla Janáka, Bohuslava Fuchse a řadu dalších. Mezi jeho blízké přátele patřili sochaři Stanislav Sucharda a Jan Štursa, nakladatel Jan Laichter nebo slovinský architekt Josip Plečnik.

Tvůrčí dráhu začínal návrhy budov a interiéru v secesním stylu, který v našich zemích prosazoval jako jeden z prvních. Přes geometrickou podobu secese a jednoduché linie racionální moderny se nakonec dopracoval ke stavbám v duchu moderního klasicismu.

K jeho nejznámějším secesním stavbám patří vedle Peterkova domu na Václavském náměstí (1899) a řady pražských a mimopražských vil nebo náhrobku především Národní dům v Prostějově (1905–1907), vodojem vršovické vodárny (1906) nebo Městské muzeum v Hradci Králové (1909–1913). V jednodušším pojetí je postavena Kotěrova vlastní vila na Vinohradech (1908–1909), Urbánkův obchodní dum – „Mozarteum“ v Jungmannově ulici (1913) nebo nový zámek v Ratboři u Kolína (1911).

Jeho poslední vetší prací byla budova Právnické fakulty Univerzity Karlovy, kterou po Kotěrově smrti dokončil jeho spolupracovník Ladislav Machoň. Neméně významným dílem je “primátorská“ tramvaj evidenčního čísla 200 (1900), která je stále k vidění v Muzeu městské hromadné dopravy ve Střešovicích.