Průvodcem, díky němuž vám chceme zajímavou a dosud nepříliš probádanou část Prahy představit, je mi badatel Jaroslav Čvančara, jehož dlouholeté pátrání označilo právě Ďáblický hřbitov za místo, kde spočívají mimo jiné parašutisté Gabčík a Kubiš. Paradoxně hned vedle ostatků nacistického zločince K. H. Franka. Vpodvečerním sychravém počasí není Ďáblický hřbitov příjemným místem pro vycházky. Stopy po utajených šachtách, kam se ostatky nepohodlných nebo neidetifikovaných osob ukládaly od 30. do 50. let, jsou tam patrné dodnes.

„Když jsem zvlastního zájmu přišel poprvé asi vroce 1986, netušil jsem, kudy mám jít. Jen jsem od pamětníků a zarchivů věděl, že těla a jejich zbytky byly pohřbívány na tomto hřbitově, který je ale obrovský,“ popsal první chvíle při svém pátrání po ostatcích Jaroslav Čvančara. Při krátké procházce se dostal až kzídce, u níž rostlo houští. „Tehdy tu nebylo kromě křoví nic. Bylo to pro mě tajemné. Byl podzimní den a já jsem zjistil, že jsem na hřbitově sám a stmívá se. Začal jsem mít takový zvláštní pocit a raději jsem rychle odešel.“ Na místo se vrátil až po dvou letech.

Vminulosti pak křoví u zdi hřbitova prohledával se spisovatelem Jaroslavem Andrejsem, autorem knihy Za Heydrichem stín, a kriminalistou plukovníkem Miloslavem Nečáskem, kdysi šéfem pražské „mordparty“. Čvančarovi pomohli při pátrání a byli sním také, když poprvé ohledával místa šachet. Tehdy se houštím všichni tři prosekávali mačetou a přitom našli několik prohlubní. Jsou patrné i dnes.

Pod zemí se vedle sebe nacházejí stovky neidentifikovaných sebevrahů, ale i hrdinů odboje zdoby druhé světové války, kteří zahynuli při přestřelkách sgestapem. Jsou zde i někteří nacističtí zločinci, po válce odsouzeni Mimořádným lidovým soudem vPraze k smrti.

„Ďáblice byly tehdy pro takové pohřebiště vhodné. Když byly šachty založeny, hřbitov teprve vznikal a jeho rozloha je umožnila dokonale před veřejností utajit,“ dodává Čvančara a ukazuje na drátěný plot, který navazuje na konec betonové zídky. Tehdy na jeho místě byla brána, kníž vedla cesta. Vasfaltové podobě se dochovala dodnes. „Právě tudy, jak mi vosmdesátých letech sdělil kriminalista Nečásek, spisovatel Andrejs, ale například i bývalý přednosta Ústavu pro soudní lékařství Jaromír Tesař, automobily vnoci tajně vozily rakve sostatky ze soudních pitev,“ říká. Při představě jejich pohřbívání běhá mráz po zádech.

Celkem všachtách skončilo asi osm tisíc ostatků. „Když jsem se sem kdysi vrátil, našel jsem tu ojedinělé jednoduché, dřevěné kříže. I když se o místu nesmělo mluvit a málokdo o něm věděl, kříže mě přesvědčily, že byli lidé, kteří na pohřbené nezapomněli,“ uzavřel vyprávění Čvančara.

 

 

Ďáblický hřbitov je svou rozlohou druhým největším hřbitovem vPraze. Nachází se na něm celkem 180 hrobek, 4185 hrobů a 2350 urnových hrobů.

Kromě symbolického pohřebiště třetího, tedy komunistického, odboje je na Ďáblickém hřbitově minimálně ještě jedno místo, které si zaslouží pozornost. Jde o kruhové pohřebiště uprostřed hřbitova, které připomíná vesměs oběti Pražského povstání.