Ale budiž, po pár týdnech mimo pedály znovu v Praze nasedám na kolo. První zastávkou je Palackého náměstí. Z Nuslí, odkud vyrážím, je to kousek, navíc po letech ježdění přes Vyšehrad už mám oblíbenou trasu, která se mi zdá ideální. Vyhnu se díky tomu jakýmkoli dopravním komplikacím. Na rozehřátí tedy perfektní.

Náplavka je spolehlivá klasika

Dolů k řece kolem Kongresového centra, a pak už je to jasné. Náplavka. Ta představuje rychlou a snadnou cestu do centra víceméně kdykoli. Jak mě ale upozornil Vít Masare z Auto*Matu, se kterým jsem situaci v Praze konzultoval, i cyklostezka na náplavce má velkou nevýhodu. U Mánesa končí, a nezbývá, než se dál přesouvat po silnici na nábřeží.

„Křižovatka u Národního divadla a cesta dál po Smetanově nábřeží je dost náročná. Tady skoro není možné vyhnout se provozu, hodně lidí sem proto ani nejezdí a kolo radši nechají doma," řekl mi Vít Masare.

Kolem Vltavy se logicky koncentrují hlavní pražské cyklotrasy, jejich náhlé vedení rušným provozem je ale dost nepříjemné.

Praha 1 cyklistům nakloněná není

Vít Masare se vyjadřoval o Praze 1 jako náročném cyklistickém teritoriu, protože i sama městská část se opakovaně prezentovala dosti anti-cyklistickou politikou. Nyní mám možnost poznat to na vlastní kůži, a nutno říct, že bezstarostná projížďka to není.

Přitom právě zde by infrastruktura pro cyklisty měla fungovat nejlépe, protože sem dojíždí do práce nebo do školy největší procento lidí.

Z Palackého náměstí to zkouším přes centrum, ale u Právnické fakulty se radši znovu vracím na náplavku, kde se nemusím o nic starat.

Tady zahajuji okruh, kterým chci otestovat prostupnost širšího centra města. K vytyčení trasy mi pomohla cyklomapa serveru prahounakole.cz, pro začínající městské cyklisty velmi vhodná pomůcka. Přes Strossmayerovo náměstí, Letnou a Malou Stranu se vracím na pravý břeh Vltavy. Neustále narážím na jeden stejný problém. Cyklopruhy na frekventovaných ulicích sice jsou, často ale znenadání končí, a cyklista se tak ocitá bez jakékoli „ochrany".

Možná to odráží fakt, že městské části na výstavbě infrastruktury prakticky nespolupracují. Zde vidí hlavní pražský problém také iniciativa Auto*Mat. „Oficiální průzkumy tvrdí, že v Čechách je obecně nejvíce kol na hlavu v Evropě. Kvůli nedostatečné infrastruktuře je zde ovšem aktivních cyklistů poměrně málo," řekl mi Vít Masare.

Posledním cílem mého dnešního putování je redakce Deníku v Uhříněvsi. Skoro 20 kilometrů přes město představuje vydatnou porci, ale i díky dobrému výběru trasy uběhla cesta celkem bez problémů.

Dnešek v sedle tedy uzavírám konstatováním, že Praha je sice pro cyklisty náročným městem, lze v ní ale přežít vcelku bez úhony. Jen je třeba si zvyknout.

Autor: Václav Orcígr