Projekt Zkus to říct, v rámci kterého odstartuje sportovní tour Hanky Kynychové, společně s ní představila koordinátorka prevence kriminality Policie ČR Zuzana Pidrmanová.

V neděli 20. března se v rámci policejního projektu Zkus to říct rozjíždí tour Hanky Kynychové Pohyb pomáhá. Jak vznikla tato spolupráce?

Zuzana Pidrmanová: Hanku jsme si vybrali vzhledem k předchozí spolupráci s jejím nadačním fondem. Děti z dětských domovů se v rámci projektu Hejbejte se a zpívejte s Hankou Kynychovou zúčastňují soutěží a soustředění v průběhu letních prázdnin. Děti prošly policejním preventivním kurzem. Zaměřili jsme se na jejich osobní bezpečí. Spolupráce se nám jevila natolik plodná, že jsme Hanku požádali o účast na dalších projektech.

Hanka Kynychová: Velmi si vážím toho, že v rámci soustředění k mému projektu Hejbejte se a zpívejte, měly děti možnost poznat policii v dobrém světle. Většinou ji vnímají negativně, protože byly odebrané svým rodičům za přítomnosti policie, nebo jsou to děti, které mají výchovné a kázeňské problémy zapříčiněné svým složitým osudem. V rámci soustředění jsme jim chtěli přiblížit, že policie také pomáhá a chrání. Spolupráce s policií byla velmi hodnotná a příjemná.

Proč jste se v tomto případě zaměřili zrovna na domácí násilí?

Zuzana Pidrmanová: Hanka působí ve fitness klubu, kde se soustřeďují ženy, které mají zkušenost s domácím násilím. Osobní zkušenost má i samotná Hanka. Vznikl nápad oslovovat ženy, které se ve svém okolí setkaly s domácím násilím nebo jsou samy jeho oběťmi.

Hanka Kynychová: V dětských domovech jsou děti, které tam nejsou dobrovolně, mají špatné zážitky. Samozřejmě vím, že domácí násilí je konáno i na dětech. Rozhodli jsme se sice, že program zaměříme na ženy, primární záležitostí pro mě ale bylo, že násilí se přenáší i na děti, se kterými jsem v pravidelném kontaktu a vidím, jaký na ně má neblahý vliv.

Bývají děti často oběťmi domácího násilí?

Zuzana Pidrmanová: Děti jsou často svědky nebo nástroji manipulace a ovlivňování. Takové prostředí je pro ně samozřejmě strašné. Domácí násilí je bohužel velmi anonymní, protože se děje za zavřenými dveřmi, proto se daleko hůře rozklíčovává. Málokterá žena najde odvahu vystoupit ze zavřených dveří a říci, že ho chce řešit. Mnohdy jde o život, protože se agresor nemůže smířit s tím, že ho označí.

Potěšilo vás, Hanko, že vás policie oslovila k další spolupráci?

Hanka Kynychová: Udělalo mi radost, že jsem se stala tváří projektu Zkus to říct. Mám možnost vnést do povědomí lidí, že domácí násilí se opravdu děje. Ať už se to stalo mně před 25 lety nebo ho klientky, které trénuji, prožívají teď. Je to standardní věc, která mezi lidmi je. Nezaniká, naopak bych řekla, že se prohlubuje, což je alarmující. Pokud se podaří v prvním ročníku projektu oslovit skupinu žen, které budou natolik silné a uvědomí si, že by měly odejít z násilných partnerských vztahů, bude to pro mě velká satisfakce.

Tour Pohyb pomáhá se zastaví ve čtyřech městech. Jaký jste pro účastnice připravili program?

Zuzana Pidrmanová: Hanka opečovávací metodou naváže velmi úzký kontakt s příchozími dámami, které si prioritně přijdou zacvičit. Dozví se ovšem i něco dalšího. Mezi jednotlivými cvičebními bloky budou besedy s odborníky, mezi nimiž budou psychologové z řad Policie ČR, kteří se starají o oběti domácího násilí, a specialisté z neziskového sektoru. Naším velkým partnerem je Bílý kruh bezpečí a Rosa. Ženy se dozví, co se za zavřenými dveřmi při domácím násilí odehrává. Zároveň dostanou návod, jak mohou v takové situaci samy postupovat, aby se z ní dostaly ven a neměla dopad na ostatní rodinné příslušníky.

Hanka Kynychová: Cvičenky se mohou těšit na všechny moje patentované fitness programy Postava snů, Pevný zadek a oblíbený Břišní pekáč. Kromě cvičení si budeme společně povídat, každá účastnice dostane svačinku zdarma, bude moci vyzkoušet kosmetické poradenství. Zkrátka aktivní dopoledne, které má za úkol pomoct dobré věci, projektu Zkus to říct.

Hanko, jak těžké bylo poprvé promluvit o tom, že jste se sama setkala s domácím násilím?

Hanka Kynychová: Bylo to velmi těžké. Myslela jsem si, že mám v sobě vše uzavřené, že věc, která se mi děla, ve mně skoro není. Když jsem dostala nabídku, abych se stala tváří projektu, říkala jsem si, že je snad má vnitřní povinnost se zapojit. Vše se mi začalo vybavovat a kupodivu to ve mně po mnoha letech stále je.

Jak se vám podařilo s tímto zážitkem vyrovnat?

Hanka Kynychová: Udělala jsem si sama v sobě takovou psychologickou terapii, a tím jsem se se svými dávnými zážitky vyrovnala. Je to už pětadvacet let. Díky bohu, že to tak dopadlo. Myslím si, že to ve spoustě žen zůstává dlouho. Chtěla bych jim říct, že hrozně záleží na jejich vnitřním rozpoložení, jak si vše v hlavě uspořádají. Nejlepší je, když odpustí, jako jsem odpustila já. Dělo se to. Asi jsem udělala také chybu. Nebo jsem v sobě měla něco špatně nastaveného, že jsem to vůbec dovolila. Nejdůležitější, co bych chtěla říci je, ať si tyto ženy na sobě nenechají dělat žádné příkoří.

Co byste jim doporučila, pokud se už s násilím setkaly?

Hanka Kynychová: Ať mají vystrčená čidla a jdou z takového vztahu pryč. Nesmí si říct, že když to bylo poprvé, tak to asi bylo i naposled a už se to nikdy nebude opakovat. Jakákoli první ataka, ať už je to větší křik, násilí nebo vyhrožování, směřuje k tomu, že nežijí s člověkem, který je normální. Neměly by s ním setrvávat.

Proč ženy často v násilném vztahu zůstávají? Co prožívají? Proč je těžké odejít?

Hanka Kynychová: Pokud má žena třeba první dva vztahy takovýmto způsobem poznamenané, může se ujistit v tom, že to je asi normální. Některé věci si může přinést z dětství. V dětských domovech mohou být děti opečovávány tetami, ale násilí, které na nich konali rodiče, v nich zůstává. Anebo je tak žena jednoduše jen natolik slušná, hodná, láskyplná, že si říká, že se vše třeba změní.

Chce to hodně odvahy, aby se žena posunula dál a dokázala odejít?

Hanka Kynychová: Z nevyhovujícího vztahu jsem odcházela, když jsem neměla děti a řešila jsem pouze sama sebe. Nedokáži úplně říci, jaké to je, když má žena děti. Je to určitě velmi těžké, protože mění nejen svůj život, mění ho dětem. Zvažuje možná i finance. Odchodem se jejich situace změní k lepšímu, to si v tu chvíli ale neumí představit, v tom je situace obtížná.

Co jste před odchodem od svého bývalého partnera řešila vy?

Hanka Kynychová: Dlouho jsem přemýšlela, kam půjdu. Člověk má milion variant, kam můžete jít. Například ke kamarádce, k babičce, k rodičům, na hotel, kamkoliv. Ale v okamžiku, kdy to řešíte, jste pod psychickým tlakem. Nemůžete z něj vystoupit. Když potřebujete vysadit v práci, vezmete si dovolenou, to ve vztahu nejde tak lehce. Člověk na to musí přijít a někomu to může trvat třeba třicet let.

Setkáváte se při cvičení často se ženami, které byly obětí domácího násilí?

Hanka Kynychová: Přiznám se, že ano. Není to tak, že bych denně měla šest klientek, které doma někdo týrá. To v žádném případě. Ale dělám tuto práci dlouho, a tak dokáži říci, kde není něco v pořádku. Domácí násilí je i to, že některé ženy mají dovoleno jít cvičit třeba jen dvakrát týdně. A není to o financích, je to proto, že je někdo nutí být doma. Myslím si, že žena má právo dělat si, co chce. Když uzavřu s někým vztah nebo manželství, jsme pořád dvě rozdílné osoby, které se musí tolerovat, ale nemohou se omezovat.

Dokážete už na svých klientkách poznat, že je někdo omezuje?

Hanka Kynychová: Myslím si, že ano. Jsou často zakřiknuté, neumí formulovat názor, za kterým by si stály, nemají přímočaré postoje. Dnešní doba je zvláštní. Je zde spousta ambiciózních žen, které partnery nemají, protože si vystačí samy. Nevím, jestli je to úplně správný model. Ve čtyřiceti si rychle najdou chlapa, kterého nemají přečteného. Žít v harmonickém vztahu je hrozně těžké. Ti dva spolu musí komunikovat. Je nutné okamžitě říct, že mi něco vadí: „Teď si na mě řval moc, jestli to bude ještě jednou, tak končíme. Miluji tě, ale tohle si nenechám líbit." Takováto žena musí mít okamžitě vystrčená čidla.

Ovlivnil zážitek s domácím násilím vaše další vztahy?

Hanka Kynychová: Ano, můj manžel to má teď se mnou těžké. Ve chvíli, kdy zvýší hlas, hned startuji. Po svých zkušenostech si nenechám sáhnut na své ego. Někdy možná startuji až příliš brzy, ale s tím do toho šel. Řekli jsme si to na rovinu. Když se chová nadmíru hlučně, řeknu mu, teď se mi omluv. Takto mě přijímá. Nemyslím si, že je to z mé strany šikana, spíše ochranná bariéra.

Vaše tour se jmenuje Pohyb pomáhá. Opravdu je cvičení lék na krizové situace?

Hanka Kynychová: Pohyb pomáhá ve spoustě situacích. Tělocvična pro mě už od dětství znamenala útočiště, bezpečí. Když se mi ve škole nedařilo, v tělocvičně mi bylo dobře a na všechno jsem zapomněla. Když se mi nedařilo v osobním životě, odreagovala jsem se běháním. To platí do dnešní doby. Kdokoli je ve stresu, sport je pro něj ventilem. Ať už jde o lidi ve vysokých manažerských pozicích, nebo se jedná o práci za pultem či v kanceláři. Pohyb je pro mě očistou těla.

Cvičení využíváte i při práci s dětmi. Jak se ke sportu staví?

Hanka Kynychová: Do dětských domovů jezdím už deset let. Začala jsem děti učit cvičit a vnímat sport jako nedílnou součást svého života. Mám od ředitelů potvrzeno, že program Hejbejte se a zpívejte je pro ně celoročním stěžejním plánem. Děti jsou každý druhý den v tělocvičně. Vím, že jim pohyb pomáhá zapomenout na nepříjemné věci. Na sport nedám dopustit.

Působí takto blahodárně i na týrané ženy?

Hanka Kynychová: Když se žena vymaní z domácího násilí, začne být opět sama sebou. Sport ji udělá dobře už proto, že na hodinu zapomene na vše špatné. Cvičitelka ji vtáhne do svého světa. Udělá jí radost, že se děje něco s postavou. Třetí věc jsou endorfiny, které se při cvičení vyplavují v těle a způsobují pocit štěstí. Ten je prospěšný pro všechny orgány a hlavně pro mozek.

Dozvěděla jsem se, že cvičíte každý den kromě úterý, čili šest dní v týdnu. Stále vás to baví?

Hanka Kynychová: Stále. Čím dál víc ovšem přicházím na to, že kolem sebe potřebuji mít kvalitní lidi. Nesnesu žádný rušivý element. Recepční, cvičitelé a lidi kolem mě musí fungovat trochu podle toho, jak potřebuji.

Řídíte fitness centrum, nadační fond, cvičíte, občas moderujete a máte rodinu. Jak to všechno stíháte?

Hanka Kynychová: Mám svého muže, který se více chopí rodiny, když potřebuji zabrat v jiných oblastech. Stará se o ni a dokáže mě suplovat. A když jsem doma, tak vím, že mám ve fitness centru kvalitní personál a na všech ostatních svoji manažerku.

Čtěte také: Pomoci zatočit s domácími tyrany má cvičení s Hankou