Antonín Berger se narodil v roce 1861 jako syn starosty města Lysá nad Labem. Už ve třinácti letech odešel na učení k cukráři v Benátkách nad Jizerou a zkušenosti sbíral i po světě: v Berlíně, Vídni, Budapešti, Mnichově i Krakově. Domů se vrátil nabitý vědomostmi, o kterých se českým cukrářům ani nesnilo.

Zrod českého cukrářství

Berger si poté založil vlastní podnik v Ústí nad Labem, ale kvůli nepřátelství ze strany tamějších Němců se v roce 1895 odstěhoval do Prahy. Důvod jeho odchodu z Ústí se mezi českými Pražany rychle rozkřikl a Berger si tak získal jejich sympatie.

Petr Zeman, předseda Výboru pro územní rozvoj a památkovou péči zastupitelstva hlavního města Prahy.
Architektura vždy probouzela emoce, říká Petr Zeman z výboru pro územní rozvoj

Hlavním důvodem, proč jeho cukrárna ve Vodičkově ulici č. p. 38/II praskala ve švech, však byly jeho prvotřídní zákusky. “Od té doby můžeme směle říci, že nastal přerod výroby jemných cukrářských výrobků a zrodilo se to pravé české cukrářství,” psal dobový tisk.

Zásluhy manželky

Dům na rohu Václavského náměstí, v jehož prvním patře se cukrárna nacházela, nabízel zákazníkům skvělý výhled díky velkým oknům a podle pamětníků byl vybaven moderním zařízením. Mnoho z nich sem chodilo nejen mlsat, ale i hrát kulečník. Pan Berger neusnul na vavřínech, celý život se vzdělával a všichni pražští cukráři se marně snažili napodobit jeho receptury. Vyráběl také vlastní čokoládu z kvalitních čokoládových bobů. Velký podíl na úspěchu měla jeho manželka, dcera pekaře, která dohlížela na chod podniku a prosadila používání domácích surovin, třeba jablek z vlastního sadu. Původní majitel zemřel v roce 1930 a podnik s padesáti zaměstnanci převzal jeho syn.

Stroje putovaly do šrotu

Zlaté časy trvaly jen pár dalších let. Před příchodem Němců nechal Berger ml. sklad s čokoládovými boby zazdít, aby mu je neukradli. O rodinný podnik nadobro přišel až třetí z Bergerů, vnuk zakladatele, po roce 1948. Dokonce byl přinucen sledovat i to, jak národní podnik Odkolek odváží do šrotu drahé švýcarské stroje. Místo vysněné cukrářské profese se Berger stal traktoristou, později obsluhou u pneumatického kladiva.

Cukrárna fungovala i nadále pod jménem City, výrobna ale byla zrušena a poctivé domácí produkty zastoupily náhražky. I nadále jí nikdo neřekl jinak než “u Bergera”. V restitucích získali potomci rodiny dům zpátky, ale cukrárnu již neobnovili.