Pozorovatelé, kteří často obdivně tleskali, mohli nejprve vidět "reje" jezdců, kteří skoro baletním způsobem kroužili před diváky. Na konci zvládli i dát ruku v bok nebo na ně zamávat, drželi se tak kola pouze jednou rukou.

V Česku jsou čtyři výrobci vysokých kol 

Následoval závod na kolech, tedy Pražská míle, po které následovala soutěž v pomalosti Letenský šnek. V něm soutěžily čtveřice velocipedistů, musely prokázat zručnost a rovnováhu a dojet do cíle jako poslední.

Velocipedisté většinou jezdili na replikách, aktivních pánů je podle předsedy klubu Jana Šupa zhruba 70. „Česká republika je v tomto mimořádně zajímavá. Máme čtyři výrobce vysokých kol, kdežto jinde po Evropě jsou asi další dva," řekl Šup.

V jízdě soutěžily i děti 

Podle něj se česká vysoká kola objevila i na zahajovacím ceremoniálu olympiády v Londýně v roce 2012. Nejlevnější repliky kol podle něj stojí zhruba 40 tisíc korun, repliky vypadající skoro jako originál kolem 60 tisíc korun a originály dvojnásobek a více.

V pomalé jízdě soutěžily na malých vysokých kolech i děti. „To vyrábějí tatínkové, používají k tomu běžný průměr kola, 28 palců, a máme z toho radost, je to naše budoucnost," uvedl předseda.

Pády z kola mají dvě kategorie 

Zájem prý mají i ženy. Ač jsou na jízdu většinou šikovnější, účast na Pražské míli je jim ale zatím stále zapovězena. Podle Šupa není totiž historicky doložené, že by na konci 19. století skutečně ženy na vysokých kolech jezdily.

Největším nebezpečím při pádu z kola mohou být zlomeniny rukou. Pády se rozlišují na „hlavany" a „čáslaváky". „Hlavan" znamená pád přes řídítka, „čáslavák" pád do boku. Tento název se odvozuje podle klubu čáslavských jezdců, kteří byli aktivní po roce 1880. „A ti jednou při vyjížďce jeli vedle sebe a jeden ztratil rovnováhu na kraji, spadl do boku a jako kuželky popadali všichni. Měli zlámané ruce, nohy, zničená kola. A ten klub prakticky zaniknul," uzavřel Šup.

Čtěte také: Vášeň pro velocipedy probudilo první kolo Stadion nastříkané barvou na radiátory