„Uvolnění podmínek považujeme za fatální chybu," říká starosta první městské části Oldřich Lomecký, který na začátku letošního roku společně se svými radními vyšel vstříc žádostem pouličních umělců a otevřel jim prostor pro jejich vystoupení. Zatímco lidé v ulicích a turisté toto rozhodnutí hodnotili kladně, obyvatelé městských částí, v jejichž čtvrtích umělci pokládají své klobouky a obaly od nástrojů, podle radnice posílali úřadu houfně stížnosti a žádali opětovné zpřísnění pravidel pro takzvané buskery, tedy pouliční umělce.

Čtěte také: Praha 1 chce omezit pouliční umění, prý kvůli stížnostem

„Za předchozích podmínek jsme nemohli dělat skoro nic. V podstatě veškerými formuláři a úředními pokyny, které bylo nutné i měsíc předem vyřídit, aby si člověk mohl zaplatit na ulici místo pro své vystoupení, všechen princip pouličního hraní ztratil svůj základ, autenticitu a kouzlo. Přitom pouliční umění k Praze patří. Podle míst a metrů čtverečních se navíc jednalo o vysoké částky, které musel každý busker městu dát," říká jedna z iniciátorek skupiny pouličních umělců Buskerwille, Iamme Candlewick. I na její popud radní Prahy 1 přísná pravidla zrušili a umělcům dopřáli téměř tři čtvrtě roku volnost.

Podle stížností se díky volným podmínkám ulice Prahy umělci doslova přeplnily. „Je toho plné město, jsou hluční a zavazejí tu," říká žena, která se ze všech oslovených jako jediná staví k umělecké produkci na ulici záporně. Radnice ale podle vyjádření Lomeckého dostala desítky stížností od obyvatel a firem, které si stěžují na hluk z pouličních performancí. „Zaznamenali jsme dramatický nárůst těchto výtek vůči radnici," řekl Lomecký.

fb-pd-podval

V současné situaci mohou hrát umělci bez povolení, téměř kdekoli si usmyslí. Jediným omezením je zákaz vlastního pódia nebo vyvýšení na území volného veřejného prostranství, počet maximálně čtyř vystupujících, produkce pod hladinou 45 decibelů a vystoupení nanejvýše v délce dvou hodin. Zakázáno je také hraní u škol v době výuky, u kostelů v době bohoslužeb, na Karlově mostě a kolem radnice na Staroměstském náměstí. Hrát se nesmí v noci a brzy ráno.

Tyto mantinely pouliční umělci přijali s nadšením. „Myslím si, že nikdo z nás nemá potřebu daná pravidla porušit a jsme ochotni se s vedením města domluvit. Je jen škoda, že Karlův most přijde o koření, které mu uliční produkce dává," říká kytarista Mono, který se civilním povoláním živí jako architekt.

Pravidla se ovšem s příchodem nového roku změní, a to výrazně. Jak budou vypadat, není dosud jasné, ale už v těchto dnech se jimi radní a zvolená komise koordinující aktivity na veřejných prostranstvích zabývá. „Pokusíme se najít kompromisní řešení mezi provozovateli buskingu a rezidenty. Nechceme nic zakazovat. Ale cesta konsensu je složitá," uvedla radní Alexandra Udženija.

Do Prahy míří mnoho zahraničních umělců, které složité vyjednávání o možnosti provozovat pouliční umění již dříve zaskočilo. „Cestuji po Evropě už třetím rokem a hrál jsem téměř ve všech metropolích. V německém Berlíně, ve Slovinsku v Lublani, v londýnském metru, …nikde jsem neměl žádné potíže. Jen v Praze po mně žádali průkaz totožnosti. Ale nakonec mě nikdo nepokutoval. Mluvili na mě celou dobu česky, což bylo nepříjemné a překvapivé" doplňuje vlastní zkušeností mongolský hráč na fujaru, který studoval na akademii v bulharské Sofii, Yutaka Mitsumi.

BUSKING NENÍ MĚSTSKÁ ŽEBROTA, ALE UMĚNÍ

Busking je termín, kterým se dnes označuje pouliční hraní. Jedná se o veškeré provozování umělecké nebo artistické produkce spojené s dobrovolnou odměnou od kolemjdoucích a přihlížejících. Může tak jít o hudební vystoupení, divadelní představení, pantomimu, živé sochy, malování, komické vystoupení nebo třeba v současnosti populární vytváření obřích bublin. Všechny performance se odehrávají zdarma na veřejném prostranství.

Výraz busking je používaný především v anglofonních zemích, původně ale pochází ze španělského slovesa „buscar", které znamená „hledat". V Anglii se toto označení objevilo už se středověkými potulnými hudebníky, takzvanými minstrely, a má velkou tradici.

Především v centrech světových metropolí je busking velmi oživujícím prvkem nejen pro turisty, ale i pro občany měst, kteří by jinak chodili šedivě monotónními ulicemi.

Takzvaně „na ulici" začínali svoji kariéru třeba francouzská šansoniérka Edith Piaf, americká bluesová zpěvačka Janis Joplin nebo rovněž americký písnikář Bob Dylan.

Pražské ulice byly prvními pódii třeba písničkářcea harmonikářce Radůze, ale i hudebníkům Jaroslavu Hutkovi nebo Vladimíru Mertovi. Mnoho pedagogů uměleckých škol svým studentům doporučují vyzkoušet si performanci na ulici jako jednu z nejlepších praktických zkušeností.