O tom, zda-li je další fungování jmenovaných radnic hospodárné či nikoliv, má rozhodnout audit, mířící na osm z nich. Výstup bude porovnán auditem ze tří „velkých" radnic. „Posuzována bude samosprávná činnost a náklady s ní spojené," nastínil záběr na začátku srpna zadaného auditu odpovědný radní hlavního města Lukáš Manhart. Sám nesdílí obavy „malých radnic". Je přesvědčen, že poté, co bude schválen nový územní plán, přibude městským částem o mnoho více rozhodovacích kompetencí, což však bude vyžadovat zjednodušení systému.

Čtěte také: Demolice Petynky a břevnovského mrakodrapu? Stovky lidí jsou proti!

„Rušení radnic je jen jednou z možností, nikoliv jedinou. Ukáže to analýza. My však musíme zefektivnit fungování samosprávy města, které je nyní značně nepřehledné," poznamenal Manhart s odkazem na současné členění města. Praha čítá sedmapadesát městský částí. Každá disponuje místní radnicí, respektive úřadem, voleným zastupitelstvem a samozřejmě starostou. Ovšem pouze dvaadvacet z nich, těch takzvaně „velkých" se řadí mezi správní obvody s působností státní správy.

V praxi to znamená, že obvody, tedy „velké" městské části už nyní zajišťují „malým" servis, například v podobě stavebního úřadu.

Podle odpovědného radního hlavního města Lukáše Manharta je nutno vzít v úvahu, že v některých „malých městských částech" žijí řádově jen stovky obyvatel.

„Pětatřicet městských částí čítá zhruba sto tisíc obyvatel. Na zbylých dvaadvacet pak připadá zhruba milion a sto tisíc obyvatel. To je nelogické a z hlediska obyvatel velkých částí i nespravedlivé," upřesnil Manhart.

Umlčet, nebo ušetřit?

Pokud se tedy magistrát nakonec přikloní k variantě rušení některých malých městských částí, půjde skutečně jen o zjednodušení samosprávy, nebo je ve hře i cosi jiného? Například starosta Křeslic Antonín Zápotocký, známý vytrvalým odbojem proti budování vestecké spojky, mimoúrovňové křižovatky u Průhonic a obřího administrativně obchodního centra na jihovýchodě Prahy je přesvědčen, že jde především o odsunutí lidí, kteří jsou ve vedení větších městských částí, potažmo magistrátu tak říkajíc na obtíž. Podle jeho mínění se mají tímto krokem uvolnit ruce investorům a developerům, kterým údajně jdou velké městské části na ruku.

Podobně smýšlí také starosta Suchdola Petr Hejl. On sám vedle obyvatel Suchdola v uplynulých letech pocítil, co znamená upadnout v nemilost magistrátu. Kvůli vytrvalému blokování dostavby Pražského okruhu do městské části za minulých osm let nepřitekla ani koruna na nejzákladnější údržbu infrastruktury. „Takto by se zbavili potížistů, podobně, jako se to stalo v případě sousedního Dolního Sedlce, který se před sedmi lety připojil k Praze 6. Nyní místní litují, protože radnice Prahy 6 podpořila pro ně nepřijatelnou bytovou výstavbu," podotkl před časem Hejl. Ve shodě se starosty dalších „malých městských částí" se domnívá, že jde v první řadě o získání kontroly nad územním plánem, respektive o pozemky pro novou výstavbu.

O šetření prostředky rozhodně nejde podle starostky Šeberova Petry Venturové či starostky Slivence Jany Plamínkové. Obě se shodují na tom, že právě „malé městské části" vykazují, a to i vzhledem k počtu obyvatel a úředníků, nesrovnatelně nižší režii na fungování samosprávy, nežli ty „velké." „Právě tam by se mělo se šetřením začít," míní obě političky.

Slučování? Pouze dobrovolně

Starosta Dolních Chaber Miroslav Malina je pro změnu rozmrzelý z představy, že případné sloučení jeho „malé městské části" s Prahou 8 by vedlo k postupnému uvadání a zániku zdejšího kulturního a spolkového života, který se točí právě kolem radnice. Sečteno podtrženo případné rušení a slučování městských částí nemá valnou politickou, natož veřejnou podporu.

Primátor Bohuslav Svoboda se před časem nechal slyšet, že není příznivcem roztříštěnosti místní samosprávy. Nicméně si prý nedovede představit jinou, nežli dobrovolnou cestu ke spojování „malých" s „velkými".