Posilovat fyzickou kondici a udělat něco pro své zdraví je nepochybně chvályhodná činnost. Jen by se nejspíš měla provozovat v místech, kde nikomu nepřekáží. V úseku mezi ulicemi Prvního pluku a Vítkovou je v Křižíkově ulici několik obchodů, restaurace, bar i cukrárna. A některé z podniků mají na chodníku umístěny své předzahrádky.

"Já jsem jenom zvědavá, kdy mě někdo z nich povalí, až ponesu pivo na zahrádku," říká číšnice Lenka. "On si člověk nevybere, buď běží takhle jako velká tlupa, nebo se pak ten jejich peloton roztrhá a trousí se po jednom či po dvou. Ale člověk musí pořád dávat pozor," dodává.

Za vším stojí nově otevřená pobočka studia Meat Factory CrossFit v jednom ze dvorů v sousední ulici Prvního pluku. CrossFit je kombinací intenzivního intervalového tréninku, vzpírání, gymnastiky a dalších cvičení. Což vysvětluje, proč mají klienti někdy za úkol urazit určitou vzdálenost s různými činkami nebo závažími. To už se pak o běh opravdu nejedná.

Běžec je považován za chodce

"V létě to tady bylo skoro každý den. Nechápu, proč neběhají po protějším chodníku kolem kasáren, kde skoro nikdo nechodí a nejsou tam žádné vchody," vypráví Roman, který upíjí pivo před barem. "Každopádně když vycházíš z hospody na chodník, musíš se rozhlédnout doprava i doleva aby tě nesrazili, jako bys šel na koleje," poučuje.

Faktem je, žádný právní předpis běh v městě neupravuje. Běžec je považován za chodce. "Zákon definuje větší skupinu chodců jako útvar, který má svého vedoucího. Jde-li tedy o organizovanou skupinku běžců, kterou vede např. trenér nebo vedoucí, tato se zásadně pohybuje po pravém okraji komunikace, přičemž takto běžet lze i ve vícestupu. Pokud se běžci „uskromní“ a poběží nejvýše ve dvojstupu, smějí v organizovaném útvaru běžet i po chodníku, a to vpravo," sdělila Pražskému deníku mluvčí pražských strážníků Irena Siefertová.

Proč běhají za peníze kolem domu?

"Rychlost chůze chodce není nikde upravena. Pouze v případě jezdců na kolečkových bruslích, samovyvažovacích vozítkách apod. je zákonem dáno, že by se měli pohybovat nejvýše rychlostí srovnatelnou s rychlostí chůze. Zakončila bych to tím, že je vše o vzájemné toleranci a ohleduplnosti lidí pohybujících se na jednom chodníku," doplnila Seifertová vyjádření k danému karlínskému problému.

"Mně to tolik nevadí, ale chápu, že pokud tady někdo denně chodí s kočárkem nebo se psem, tak ho to může štvát. Jediné čemu nerozumím, jak někdo může zaplatit nevím kolik stovek za to, aby tady jako trubka běhal kolem baráku a navíc s hospodou," uzavírá Roman.