ON-LINE reportáž ke koronaviru najdete ZDE.

„Bolely mě svaly, měla jsem kašel, problém se žaludkem a horečku. Nakonec jsem ztratila i čich a chuť,“ popisovala klasický průběh nemoci jinak zcela zdravá žena. Pomoc ze strany státu by označila jako minimalistickou. Hygiena ji i přes pozitivitu testu nezavolala.

Lucie se sama „sebetrasovala“ a upozorňovala své známé ještě před tím, než o tom premiér Andrej Babiš (ANO) začal nahlas uvažovat. Kvůli všem těmto vadám ve fungování státu v době epidemie se Lucie rozhodla napsat otevřený dopis ministru zdravotnictví Adamu Vojtěchovi (za ANO). Naštěstí byla na horách sama. Nebo spíše bohužel?

Při nejvyšších horečkách si zavolala linku 155. Když sanitka přijela, zdravotníci jí sdělili, že není v ohrožení života a že ji nemohou odvézt. Doporučení na testy v Praze jí dala až její doktorka, které se dovolala druhý den. Zavolat musela i na hygienu, kam se protlačit zabralo několik hodin. Hygienici jí sice řekli, že vůz s testy by za ní mohl přijet, ale nejspíš až další den, nebo možná i později.

Nakonec bylo nejsnadnější dostat se zpět do Prahy. To ovšem v jejím případě znamenalo, že pro ni do Jeseníků museli přijet příbuzní se dvěma auty. „Vzala jsem si paraleny a zvládla jsem sama odřídit jedno auto domů,“ líčí Trlifajová.

Den poté, tedy vlastně po čtyřech dnech, ji byly provedeny testy v nemocnici na Karlově náměstí. Naštěstí nemusela čekat dlouho, předem známý výsledek se dozvěděla již odpoledne. „První týden jsem vlastně celý prospala. I když pak většina příznaků odezněla, neměla jsem na nic sílu. Teprve po dvou týdnech jsem zvládla na několik hodin denně pracovat z domova,“ popisuje. A síly už bylo dost i na sepsání otevřeného dopisu.

Zásadní pro ni byl nedostatek a zmatečnost informací. V dopise ministrovi vyčítá, že jeho úřad neposkytuje žádné doporučení, jak mají nemocní v případech podobných jejímu postupovat. Ministerstvo například vůbec nepoužívá e-mail. „Chybí jednotný autorizovaný zdroj informací v češtině. Informace jsou roztříštěné a obtížně dohledatelné,“ píše v dopise, na který ovšem ministr ani jeho úředníci zatím neodpověděli.

Za celou dobu nemoci se s ní hygiena nespojila. Lidem, se kterými přišla do kontaktu, dala vědět sama. Naštěstí jich kvůli její dovolené mnoho nebylo. Velmi zmatené jsou podle ní také informace o tom, kdy mohou nemocní opět mezi lidi. Po pěti, deseti, nebo 14 dnech bez příznaků?

I nyní, skoro po měsíci od onemocnění, se stále cítí oslabená. Ani čich se jí ještě zcela nevrátil. „Přirovnat by se to snad dalo k sérii tří angín, které jsem měla před mnoha lety rychle za sebou a po nichž mi trhali mandle,“ dodala Lucie Trlifajová.

Hygiena nestíhá
Kapacita pražské hygienické stanice v trasování osob, které přišly do kontaktu s nemocnými, naráží na své limity. „Například ve čtvrtek kontaktovali 640 případů, v pondělí zabezpečili osm stovek hovorů. Je to ohromné množství práce a v některých případech přesahuje čas kontaktování v rámci trasování 72 hodin. Proto jsme se domluvili, že aktivizujeme na pomoc dobrovolníky, kteří se nám přihlásili na jaře,“ řekla pražská radní Milena Johnová (Praha sobě). (jp)