V anketě Deníku si většina dotázaných Pražanů spletla lokalitu Císařské louky a Císařského ostrova. Poměrně velké frekvenci chybných odpovědí se nedá zas až tak divit, když se vedle stejné podoby částí obou názvů vezme v úvahu fakt, že Císařská louka je také ostrovem, byť umělým.

Císařská louka

V současnosti leží Císařská louka poněkud stranou zájmu Pražanů, což je velká škoda. Už jen kvůli krásnému a ne tak známému výhledu na historický Vyšehrad stojí za to sem zajít. Anebo zajet lodí. Na severní špičku totiž jezdí ze zastávky Výtoň na pravém a ze zastávky Kotevní na levém břehu Vltavy každou půlhodinu přívoz.

Na ostrov se dá dostat i z jeho jižního cípu díky krátkému mostu. Souběžně s ním vedl v minulosti i most železniční vlečky, ale ten již, stejně jako dráha, dávno zanikl.

Původně se toto rozlehlé území nazývalo Královská louka. Na širokém břehu se pravděpodobně v roce 1297 konala korunovační hostina Václava II. Císařská louka se dlouhodobě těšila oblibě veřejnosti a zájem o ní vyvrcholil v 19. století díky společenským akcím a sportovním zápasům. Jezdily se zde dokonce i koňské dostihy. Zdejší fotbalové hřiště v roce 1896 hostilo vůbec první derby mezi Spartou a Slavií. Na tomto, pro některé fotbalové fanoušky pražských „S“ téměř posvátném místě, se sice už žádné slavné zápasy nehrají, ale za „kulatým nesmyslem“ běhají hráči dál při zápasech týmu FC Radlice, který za rok oslaví sto let od svého založení a v současné době účinkuje se střídavými úspěchy v nižších pražských soutěžích.

Louka se stala ostrovem na přelomu devatenáctého a dvacátého století vytěžením zeminy z její západní poloviny při budování Smíchovského přístavu. Přístav nesl původně jméno Františka Josefa, což je pravděpodobná příčina současného názvu Císařská louka. Původně sloužil jako ochranný vorový přístav, po zahájení budování vltavské kaskády v třicátých letech minulého století a následném konci éry vorařů již nikdy nedosáhl svého významu. Dnes v něm kotví vedle sebe hausbóty rozmanitých tvarů, barev a velikostí. Při zvýšené hladině Vltavy plní funkci ochranného přístavu.

Na Císařské louce mají návštěvníci pár možností občerstvení, které využívají především majitelé karavanů. V létě jich tu parkuje velké množství a tak se ostrov stává babylonem jazyků. „Každé léto chodím několikrát posedět s kamarádem na letní zahrádku u kempu. Nikdy nevíte, jestli potkáte mladé Japonce, americké pamětníky hippies nebo třeba německou rodinu. Ale všichni se domluví anglicky, takže to je pro mne jazykový trénink skoro zadarmo,“ směje se Jiří Laštovka.

Čas od času jsou oživovány úvahy o revitalizaci ostrova či přilehlého přístavu, ale otázkou zůstává, zda by takový krok zachoval ojedinělou a svým způsobem velmi poklidnou atmosféru Císařské louky. Každý si odpoví nejlépe po té, co toto místo stranou pozornosti navštíví.

Císařský ostrov

Rozlohou zhruba 29 hektarů je největším pražským ostrovem a rozléhá se na území Prahy 6 a 7. Na konci 16. století ho obdržel darem od českých stavů císař Rudolf II., který si na něm zřídil bažantnici. Předtím patřil ostrov k majetkovému příslušenství úřadu nejvyššího purkrabí pražského. Na ploše ostrova se v minulosti rozprostírala i část Královské obory. V 18. století rozdělovalo ostrov napříč ještě jedno říční rameno. Řečiště Vltavy v této oblasti ovlivnila na přelomu tisíciletí zdymadla Podbaba a plavebního kanálu. Téměř tříkilometrová vodní stavba odřízla sady patřící k oboře a přerušila původní říční rameno, které teklo k Císařskému mlýnu památce z rudolfínské doby, ve které jsou po několik staré dostavbě luxusní byty.

Zatímco podél jižních břehů teče kanál, na severu proudí voda v posledním přírodním úseku koryta Vltavy s peřejemi. Ostrov utrpěl škody při velké povodni před deseti lety. Za své vzala například zahrádkářská kolonie, řada cenných starých stromů, psí cvičiště či jezdecký areál, který byl později obnoven. Východní část ostrova je veřejně přístupná a vede po ní výletní trasa ze Stromovky do trojské zoologické zahrady. Na západě funguje od roku 1967 Ústřední čistírna odpadních vod. V ní pracuje už téměř pětatřicet let Milan Páleníček. Zažil tak přeměnu obrovského socialistického podniku na firmu Pražské vodovody a kanalizace. K vodě má vřelý vztah. „Jsem součástí procesu, kdy se ze špinavé vody stane čisté. To mě naplňuje a fascinuje zároveň. Z čistírny jsou sice cítit různé pachy, ale jsou přírodní. To, co například vypouštějí auta, je mnohem horší,“ říká.

Tip na okružní procházku

Z náplavky u Výtoně vás dopraví převozník na špičku Císařské louky. Loďka odplouvá každý den vždy 12 a 42 minut po celé hodině, přičemž první v 8:12 a poslední v 19:42. Od stanice přívozu se vydáte převážně po asfaltové cestě proti proudu řeky. Na druhém břehu vidíte Vyšehrad a skálu pod ním v plné kráse. Nejdříve minete kemp karavanů, kde vám s největší pravděpodobností zamávají na skládacích sedačkách odpočívající turisté, potom lanové centrum, fotbalové hřiště a několik podniků nabízejících občerstvení. Na jižním cípu ostrova si můžete prohlédnout smíchovský přístav plný hausbótů. Stále pokračujete proti proudu řeky, až dojdete k zastávce dalšího přívozu. I na něm platí platné jízdní doklady na MHD. Loď vás až do 22 hodin odveze vždy v celou a potom každých dvacet minut na Veslařský ostrov. Zde vyrazíte na stezku po břehu romantického ramena Vltavy Podolka směrem ke křižovatce u Podolské vodárny. Odtud se dostanete po chodníku vedoucím pod Vyšehradskou skálou k výchozímu bodu. Procházka trvá necelou hodinu a půl.

MICHAL VRBECKÝ