Pražští Zelení si nedávno stěžovali, že na hlavním nádraží nejsou na rozdíl od letiště pítka s tekoucí pitnou vodou zdarma. Místo toho jsou pasažéři tlačeni k nákupu balených vod v plastu. Je toto dobrá ilustrace rozdílu mezi „tradičním“ přístupem a možnostmi, které otevírá tzv. cirkulární ekonomika?
Je to střípek do velmi komplexní skládačky, kterou cirkulární ekonomika je. Nicméně velmi podstatný. Tím, že se jedná o koncept, ve kterém se snažíme předejít vzniku odpadů již ve fázi designu produktů, jsou alternativy jednorázových obalů. které je buď umožňují používat vícekrát, nebo se jim úplně vyhnout, významnou součástí. Jednorázové produkty jsou dnes recyklovány jen v jednotkách desítek procent a pítka jsou ukázkou, že můžeme celý systém distribuce nastavit bezodpadově.

Praha pod současným vedením podniká dílčí kroky typu re-use center ve sběrných dvorech, zakládání „cyklodep“ nebo výměn oblečení mezi úředníky magistrátu. O jak důležité změny jde?
Vnímám jako zásadní a velmi pozitivní krok, že celou řadu těchto projektů rozpohyboval Cirkulární sken, který jsme v INCIEN pro Prahu zrealizovali před dvěma lety. Jednalo se o podrobnou analýzu skutečného nakládání s materiály a odpady a konkrétně re-use centra byla jednou ze tří doporučených priorit pro inovace. Z analýzy totiž vyplynulo, že oproti plastu, který poutá tolik pozornosti a vysbírá se ho na úrovni města cca 112 tun ročně, tak velkoobjemového odpadu vznikne asi 30 tisíc tun a předpokládá se, že většina je nábytek.

Co jsou zbývající dvě priority?
Jednak řešení biologicky rozložitelného odpadu od precizního sběru po budování vlastní bioplynové stanice, která by mohla pohánět buď svozová vozidla nebo autobusy, a pak principy cirkularity zavedené do veřejných zakázek. Všechny tři projekty se teď rozjíždějí, byť různým tempem.

Které změny ve fungování města jsou podle vás nejvíce žádoucí z hlediska udržitelnosti?
Po sedmi letech práce s tématem cirkularity vidím jako naprosto klíčový hybný moment způsob, jakým zadáváme veřejné zakázky. Proto se toto téma stalo i jednou z hlavních priorit INCIEN pro rok 2021. V zakázkách můžeme ovlivnit to, jestli bude budova zdemolována a skončí bez užitku na skládce a nebo dekonstruována a materiály buď použity znova, nebo prodány. To je zásadní obrat.
Stejně tak můžeme definovat, že si město přeje, aby na půdě v jeho vlastnictví zemědělci používali dostatek organických hnojiv jako je kompost nebo hnůj namísto minerálních a to je naprosto stěžejní moment pro opravdové uzavření cyklu surovin. Stavebnictví zmiňuji záměrně, protože se jedná o současně nejběžnější zakázky, kde je využíváno nejvíce materiálů z pohledu hmotnosti.

Jak je na tom pražské stavebnictví?
Je v něm pouze asi desetina všech aktuálně spotřebovaných materiálů ze sekundárních zdrojů a více než 1,3 milionu tun zbytkových materiálů se nevyužije a často skládkuje. Existuje jasná příležitost vyvinout a uplatnit kritéria cirkularity od konstrukcí po dekonstrukce. Což je současně zcela v souladu s plány odpadového hospodářství. Každou tunu recyklátu je možné přepočítat i na úsporu CO a multiplikátorem hodnoty je také vytváření nových pracovních míst.

Seznámila jste se už s obsahem klimatického plánu, který nedávno schválilo zastupitelstvo?
Procházela jsem zejména část týkající se cirkulární ekonomiky a ambice jsou spíše vlažné. Hlavním cílem je dosáhnout podílu recyklace 60 % komunálních odpadů do roku 2030 (ze současných 27 %). K takovým cílům ale město zavazuje legislativa tak či tak. Další cíle neměly jasný cíl mluví se o separaci bioodpadu, nicméně bez cíle a časového horizontu. Zde bychom uvítali třeba cíl do roku 2025 snížit podíl biosložky v SKO na 15 % (ze současných 40 %) a zavést door-to-door (od dveří ke dveřím) systém sběru bioodpadu na 80 % území Prahy. A u řady ambicí bych měla výhrady v podobném duchu. U takovýchto strategií je potřeba být konkrétní. Akční plány trvají celou řadu let a pak jen marníme čas a chybí impuls ke konkrétní akci.

Můžete zmínit ještě pár příkladů?
Cílem je také produkovat 5 milionů metrů krychlových biometanu z bioodpadu. U toho bych ráda viděla rovněž konkrétní údaj třeba do roku 2025 vystavět odpadovou bioplynovou stanici pro bioodpad původem z Prahy s kapacitou 50 tisic tun za rok. O předcházení vzniku odpadu a re-use centrech se tam rovněž píše jen obecně, přitom by se dalo napsat, že město vybuduje například re-use centrum alespoň v každé městské části a definují se jasné cíle pro prevenci vzniku odpadů. Cíle mohou být uvedeny i u zakázek, že například město namísto pouhého kritéria ceny uplatní environmetnální a cirkulární kritéria u 50 % zakázek. Což už je tak či tak v legislativě od ledna a město by mělo mít jasný plán.

Pokud jde o odpady, co považujete konkrétně v Praze za hlavní nešvary a nedostatky? Metropole například údajně má dost černých skládek, systém třídění odpadů také není dokončený…
U skenu jsme zjišťovali, že je celá řada oblastí, kde se třídění zaměňuje za skutečnou recyklaci. Ale to je nešvar celé České republiky. Dlouhou dobu jsme tu stavěli potěmkinovské vesnice a tvrdili, jak skvělí v recyklaci jsme. Přitom u plastů se namísto uváděných asi 70 % skutečně do oběhu vrátí asi pětina na trh uvedených obalů. Obrovský problém je i rozšiřování skládek, snad dvacetkrát se rozšiřovala kapacita skládky ďáblické. To je pro mě nepochopitelné a ukazuje to na dlouhodobě podceněný systém recyklace v rámci českého, skládkaři prolobbovaného systému. Dlouhá léta tu byla extrémně nízká cena za skládkování, a recyklace tak často neměla šanci ekonomicky konkurovat.

Kde vidíte dosud nevyužitý potenciál Prahy, pokud jde o cirkulární ekonomiku?
Jednoznačně v systému veřejných zakázek. Od nákupu potravin do škol od farmářů hospodařících na pozemcích Prahy v systému cirkulárního hospodářství, kde by tak mohl končit kompost produkovaný Pražany, až po stavební zakázky či údržbu zeleně. V mnoha zakázkách je stále formulka „odpad bude likvidován skládkováním“. To je hudba pravěku. V zakázkách se designují a nastavují pravidla pro mnoho let dopředu a tak je potřeba, aby se nad nimi zamýšleli s odborem zakázek i lidé z praxe, experti na inovace a přípravě se věnoval čas. Dobře nastavená zakázka tvoří cirkulární byznys modely a je to winwin pro mnoho plánů města od udržitelnosti po podporu podnikatelů. Mohla bych uvést desítky příkladů jak na to.

Setkáváte se někdy s tím, že jste vy sama nebo vaše organizace označeni za „ekologické radikály“?
Stačí si přečíst diskuze pod články ano, názory jsou pestré. Nicméně naše organizace pracuje jak s osvětou, tak stovkami projektů s firmami a obcemi. Pokud bychom byli radikálové bez rácia a ekonomické udržitelnosti, nikdo by se s námi nebavil. Mám kolem sebe platformu Pale Blue Dot, kde se potkávají majitelé českých firem jako je Kofola, Kovocité nebo Nafigate Corporation a ze všech stran slyším, že cirkularita je nejen správná, ale byznysově výhodná cesta.

Kdo je Soňa Jonášová?
* Narodila se roku 1989 v Poličce.
* Vystudovala Zemědělské inženýrství na Mendelově univerzitě v Brně.
* Je vedle založení INCIEN spoluzakladatelkou platformy Změna k lepšímu, Xflow.cz a CIRA Advisory.