Za socialismu frčela hlavně česká kuchyně, od roku 1958 si však našinci mohli zajít i na čínu. Ne takovou, jaká se vařila doma, plnou dochucovadel a solených arašídů. V centru Prahy vznikla restaurace, kde se vařilo podle tradičních čínských receptů a z tamních surovin.

Za vším hledej velvyslance

Za ambiciózním plánem stál český velvyslanec ve Francii Adolf Hoffmeister, který si čínskou kuchyni zamiloval v restauracích v Paříži i Pekingu a zatoužil dodat trochu světovosti také české metropoli. Vzhledem k tomu, že Čína sdílela s východním blokem stejnou ideologii, nebylo příliš těžké projekt dojednat.

Biograf Ponrepo v Karlově ulici v Praze.
Bio Ponrepo: první stálé kino v Česku majitele neuživilo. Zemřel v chudobě

Samotný Mao Ce-tung poslal do Prahy nejen několik kuchařů, ale i historický nábytek vykládaný perletí a slonovinou, sošky, vázy, lustry a dokonce jídelní hůlky, aby byl podnik co nejautentičtější. Pod dozorem jeho kuchařů pak pronikli do tajů čínské gastronomie i jejich čeští kolegové. Jen nádobí, na kterém se jídlo podávalo, vyrobila karlovarská porcelánka.

Po roztržce museli kuchaři domů

Ačkoli se na mnoho potravin stály fronty, tady nouze nehrozila. Exotické suroviny včetně bambusu, rýžového vína či luxusních vlaštovčích hnízd se dovážely z Dálného východu. Tedy alespoň do roztržky Číny se Sovětským svazem na začátku 60. let. Pak začaly dodávky váznout a některé suroviny se chtě nechtě musely nahrazovat tuzemskými alternativami. Také čínští kuchaři museli Prahu opustit. Hosté však na restauraci nezanevřeli – naopak. Oblíbená byla především mezi umělci z okolních divadel, chodil sem Karel Gott, Waldemar Matuška, Vladimír Menšík, Eva Pilarová nebo Jan Werich. Bok po boku jim seděli veksláci, estébáci i příslušníci majetnější vrstvy. Hosté mohli pobýt pouhé dvě hodiny, aby se stihli všichni zájemci protočit. I přesto čínská restaurace zanikla již krátce po revoluci a v roce 2001 zbourán byl i dům, ve kterém se nacházela.