Jaká je v Praze situace, co se týká chodců a hlavně dětí?
Nehodovost se za poslední rok v Praze i v celé republice zvýšila. V Praze letos zemřelo 15 chodců z celkového počtu 25 osob, které zahynuli v důsledku dopravní nehody. Oproti loňsku je to nárůst o 50 procent. Praha investuje hlavně do rozvoje motorové dopravy. Chodci jsou opomíjenou skupinou, přestože je chodcem v určité fázi každý z nás. Infrastruktura pro chodce není podporována tak, jak by si zasloužila. A to přesto, že investice do pěší infrastruktury se pohybují řádově jinde, než investice, které jsou potřeba na budování silnic, nebo tunelů.


Děti jsou specifická skupina chodců. Jakým nebezpečným situacím na silnicích čelí?
S dětmi je problém v tom, že jsou malého vzrůstu, a když přecházejí ulici, mají na mnoha místech špatný rozhled, protože auta parkují blízko přechodů pro chodce. Jedna z nejnebezpečnějších situací je, když rodiče dováží své děti do školy. V jeden moment se před školou kumulují děti, které chodí pěšky a zároveň tu zastavují rodiče, kteří své děti vozí do školy autem. Všichni pospíchají. Nebezpečí je v tom, že děti mají přes parkující auta jednak samy špatný rozhled, navíc jsou kvůli malému vzrůstu špatně vidět, když se pohybují po silnici. Rodiče, kteří dovážejí své děti do školy, argumentují, že to dělají kvůli bezpečnosti. Paradoxně tak sami zvyšují nebezpečnost situace, protože zahušťují dopravu před školou.


Co by tedy rodiče měli udělat, aby přispěli k vyšší dopravní bezpečnosti před školami?
Děti se učí příkladem od svých rodičů. Čím víc budou rodiče nechávat auto doma a ukazovat dětem, že se dá po městě pohybovat i jinak než autem, tím spíš děti přijmou tento vzorec. Mimo to je důležité učit děti bezpečnému provozu na komunikacích.


Jaká opatření jsou třeba, aby byly přechody u škol bezpečnější?
Prospěšné je například zavedení Zóny 30 v okolí škol. Je určitě dobře, pokud školy zvládnou vytvořit záchytné parkoviště, kde mohou rodiče parkovat a dojít poslední část cesty ke škole s dětmi pěšky. Existují případy, kdy se škole povedlo domluvit například s restaurací v přilehlém okolí. Ráno před ní nikdo neparkuje, takže její parkoviště mohou využívat rodiče. Nejlepší je jakýmkoliv způsobem zajistit to, aby se před školou jezdilo co nejméně.


Zónu 30 se vám podařilo prosadit už na několika místech v Praze. Jak se to projevilo na bezpečnosti?
Řidiči mají výrazně více času zabrzdit. Při rychlosti třicet kilometrů za hodinu je brzdná dráha o více než deset metrů kratší než při padesátce. Navíc se zvyšuje schopnost řidiče reagovat na náhlý podnět. Když jede pomalu, je schopný vnímat, co se kolem něj děje. Čím rychleji jede, tím více se musí soustředit na samotnou jízdu a nevnímá okolí.


S Pražskými matkami pracujete už deset let na projektu Bezpečné cesty do školy. Jaké jsou jeho úspěchy?
Projekt se podařilo realizovat na více než 30 školách. Povedlo se nám zavést více než 80 opatření. Na některých místech proběhly i docela náročně stavební úpravy, díky kterým došlo ke zklidnění provozu v lokalitě. U základní školy Voršilská se nám podařilo zasadit o vznik obytné zóny se sdruženým provozem chodců, aut a cyklistů. Jde o nejbezpečnější uspořádání ulice. Na několika místech se podařilo rozdělit přechod ostrůvkem či zvýšit nástupní ostrůvky u tramvají.


V čem jsou největší úskalí, když jednáte s městem a prosazujete nová bezpečnostní opatření?
Největším úskalím je, že jedním z hlavních kritérií pro to, která opatření se budou realizovat, je nehodovost. Tam, kde je největší počet nehod, tam se investují peníze. Magistrát ale neuvažuje preventivně. Zjednodušeně řečeno, aby se nějaké opatření mohlo realizovat, musí tam někoho srazit auto.


Jaká místa v Praze patří mezi ty nejnebezpečnější?
Obecně jsou nebezpečná místa v okolí silnic s velkou intenzitou provozu, jako je magistrála, nebo Evropská ulice.ˇ

Čtěte také: Jarmila Sýkorová: Velká čínská zeď ve mně zanechala dojem na celý život