Od jara do zimy se každý pátek opakovala stále stejná scéna. Většina rodin v rychlosti balila, aby se včas dostala na své chaty a chalupy.

V době, kdy cestování mimo hranice Československa bylo buď velmi komplikované, nebo úplně nemožné, soustředila se velká část Pražanů na jiné koníčky. Obzvláště oblíbenou zábavou se stalo chataření, chalupaření a zahrádkaření.

Od trempů po paďoury

Již s rozvojem trampského hnutí po první světové válce, ke kterému patří výlety do přírody, se objevují první chaty. Snad nejpopulárnějším se stalo Posázaví, kde začaly vznikat ještě před válkou celé trampské osady tvořené sruby.

Po nástupu komunismu se chataření stalo oblíbenou zábavou širokých mas. Ostatně chaty byly jednou z mála povolených forem soukromého vlastnictví, kde lidé nacházeli svůj vnitřní, relativně svobodný svět.

POMOZTE NÁMpřiblížit svět předlistopadových chat a chalup.Prchali jste navíkend do svého? Zachraňovali jste ruinu v pohraničí nebo jste budovali své vlastní království?Máte ve svém archivu fotografie k tomuto tématu, znáte nějakou historku,která by ilustrovala tehdější poměry?

POŠLETE JE do redakce Pražské deníku. Ty zdařilé zařadíme k tématu, ty nejlepší vyhrají hodnotné ceny.

Své příspěvky posílejte na adresu michal.kryl@denik.cz. Děkujeme.

„Nebylo možné cestovat, a tak jsme chtěli mít místo, kam bychom unikli. Bydleli jsme tehdy s tchánem a tchyní v jednom bytě 2+kk na Petřinách, a proto bylo příjemné alespoň na jeden den v týdnu doslova vypadnout. Časem jsme se seznámili se sousedy, a proto sem jezdíme s manželem i dětmi rádi dodnes,“ vypráví Jana Fišerová z Prahy 6, která má chatu v Kamenném Přívozu v Posázaví.

Cihly za rum

Lidé chatám často podřizovali veškerý svůj volný čas i peníze. Materiál na chatu ale nebylo snadné sehnat. „Cement nebo cihly jsme řešili s dělníky, kteří stavěli v sousedství. Platilo se jim většinou alkoholem a cigaretami. Když jsem ale potřeboval plech na střechu, sháněl jsem ho po obchodech přes rok,“ vzpomíná Jaroslav Dlouhý z Prahy 4 na stavbu chaty v Olešku.

„Lidé se často nemohli realizovat v zaměstnání, proto se přestali zajímat o pracovní výsledky. Naopak na chatě naplno propuklo jejich kutilství, kreativita a lidová tvořivost. Často až do absurdních rozměrů,“ říká sociolog Jan Vyšín.

Stavení po Němcích

Chalupy k rekreaci lidé kupovali již po válce, většinou je ale dědili. Až po nástupu normalizace, kdy bylo jasné, že se naděje Pražského jara nenaplní, propuklo chalupaření naplno. Chalupy v pohraničních horách zely prázdnotou od konce 40. let, kdy je nuceně opustili němečtí obyvatelé. Mezi Pražany jsou dodnes nejoblíbenější chalupářskou destinací Jizerské a Lužické hory, Krkonoše a Kokořínsko.

Chataření a chalupaření se sice objevuje i jinde v Evropě, ale Česká republika vede. „Ale i u nás se projevuje úbytek chatařů a chalupářů, kteří již nemají zájem trávit volný čas na jednom místě a navíc prací. Jejich generace stárne a mladí Pražané si chtějí po práci, které mají více, odpočinout,“ popisuje možný důvod konce chataření Vyšín.