V 70. letech jezdil s dnes již historickým autobusem 706 RTO. „V té době se nepoužívaly nemrznoucí kapaliny do nafty, proto musel motor běžet při mrazech celou noc a pak se někdy stalo, že druhý den odpoledne nám to takzvaně chcíplo,“ zavzpomínal Čada, který přestal vozit cestující před deseti lety, kdy se stal odborovým předákem.

V minulosti byli podle něj vztahy mezi řidiči a cestujícími korektnější: „Lidé se svěřovali s problémy, někdy mi dokonce donesli buchty nebo něco ze zahrádky.“ V posledních letech pozoruje, že stoupá agresivita cestujících, ale často i nervozita řidičů a jejich nepřiměřené reakce. „Když nás obtěžuje agresivní cestující, často děláme chybu, že vyjdeme ven z kabiny, a tím situaci ještě vyhrocujeme,“ podotkl Čada.

Na práci řidiče měl nejradši, že se v kabině nemusel s nikým dohadovat, měl svůj klid a na konečných zastávkách si mohl číst. „A během jízdy se dalo koukat v zrcátku na pěkné holky ve voze, nebo byl pěkný výhled na ty, co stály na zastávkách,“ směje se bývalý řidič. A není nuda jezdit celý den po stejné trase? „To určitě ne, atmosféra ve voze je jiná ráno, odpoledne i večer,“ dodal Čada.