Věnce přišli položit zahraniční diplomaté, ale i domácí politici včetně předsedy Senátu Milana Štěcha a předsedy Poslanecké sněmovny Jana Hamáčka. Pietního aktu se ale účastnily také děti oblečeny do tradičních bulharských krojů a někteří příbuzní padlých. Mezi hosty pak nechyběli ani dva pamětníci Pražského povstání.

Uctil památku svých učitelů

Karel Bažant, devadesátiletý bývalý letecký technik, se účastnil se květnových bojů v roce 1945 v Praze. „Byl jsem v podřízení policejního revíru 29 v Břevnově. Měli jsme chránit lidi a náš majetek. Tam se povedla dohoda s velitelem německé posádky v břevnovském klášteře, kde bylo asi 200 vojáků. Slíbili, že když nebudou napadáni, zůstanou v klidu. A to opravdu dodrželi," vzpomíná Karel Bažant.

Přišel se také poklonit k pomníku československých letců. „Byli moji velitelé, učitelé a přátelé," řekl veterán a dodal, že se obává postupného zapomínání naší historie. Po boku mu stál Miloš Matoušek, který dříve pracoval na ministerstvu vnitra a byl šéfem pražských praporečníků. Válečné období sice pamatuje, tehdy však byl ještě chlapec.

„Vzpomínám si, že během bombardování se jedna zápalná bomba odrazila o strom a oknem mi přistála do polštáře u mé hlavy. Táta nakonec vzal kýbl s pískem, posadil ji tam a vyvezl do dvora. Díky tomu, že vletěla do měkkého, nevybuchla," popisuje svůj zážitek.

Matka ho pak poslala kvůli bezpečnosti z Nuslí ke své sestře na Pankrác. Tam ale podle Matouškova vyprávění těsně před osvobozením němečtí vojáci vyváděli lidi z domů a hnali je před tanky dnešní ulicí 8. května.

70. výročí konce druhé světové války.

Pohřebiště vojáků Rudé armády

Vzpomínkový průvod k 70. výročí konce druhé světové války se na Olšanských hřbitovech nejprve přesně v 10 hodin dopoledne zastavil u místa, kde je pohřbeno 264 vojáků zemí Commonwealthu, z nichž byli téměř dvě stovky Britů a zbytek Kanaďané, Australané, Novozélanďané, Jihoafričané a dokonce jeden Ind.

Druhou zastávkou, kde se kladly věnce, bylo pohřebiště vojáků Rudé armády. Monumentální památník se sochou vojáka a se stovkami prostých pomníčků rudoarmějců, na kterých je uvedeno pouze jméno a datum narození a úmrtí, vyvolávalo tísnivý pocit i po sedmi desítkách let.

Vzpomínalo se ale také na místě, kde jsou pochováni padlí barikádníci a vojáci bulharské armády. A mnozí z nich mají na desce vytesán den úmrtí 7. květen 1945. Tedy čas, kdy vrcholily boje o svobodu hlavního města.

Zástupci armády a menší část hostů se nakonec zastavila u místa, kde jsou pochováni padlí vojáci z první světové války a u hrobu generálka Karla Klapálka a velitele Pražského povstání Karla Kutlvašra.

Povstalci dohodli kapitulaci Němců

Během Pražského povstání od 5. do 9. května nasadili Němci proti špatně vyzbrojeným Čechům veškerou dostupnou techniku. Na ovládnutých územích pa zavedli teror včetně hromadných poprav a využívali civilisty jako živé štíty.

Americká armáda do Prahy nesměla, Rudá armáda byla ještě daleko, pomoc vlasovců byla nevítaná a Praze hrozilo krveprolití. V této situaci velitel povstání generál Karel Kutlvašr přiměl 8. května německého generála Rudolfa Toussaina k podpisu kapitulace německých jednotek.

Tento akt je historiky považován za největší význam Pražského povstání. Za čtyři dny bojů zemřelo na barikádách celkem 2898 osob.