Viktor Dudr, původní profesí středoškolský učitel, přišel kvůli nemoci o zrak postupně. Dnes platí za odborníka na problematiku odstraňování architektonických bariér pro nevidomé.

Jaké jiné kompenzační pomůcky nevidomí mají kromě bílé hole k dispozici?

Pro samostatný pohyb na ulici je stále nezbytná bílá hůl. Samostatnost a bezpečnost při pohybu na ulici pak podporují stavební úpravy, které jsou nyní už na nových stavbách a přestavbách povinné.

Jaké úpravy sem patří?

Hmatové v dlažbách, jako jsou signální a varovné pásy, vodící pásy přechodu a další formy umělých vodících linií. Z akustických úprav můžeme jmenovat akustickou signalizaci na přechodech pro chodce a akustickou signalizaci pro nevidomé na železničních přejezdech nebo systém dálkově aktivovaných akustických orientačních majáků. Tatáž slepecká vysílačka poslouží ve více než 20 městech Česka k vyvolání hlasové informace o čísle linky a směru jízdy vozidla MHD a k avízu řidiči o úmyslu nevidomého nastoupit. V poslední době se šíří i hlasové výstupy elektronických informačních zařízení na železničních a autobusových nádražích.

Kdy byla zavedena například zvuková signalizace na přechodech pro chodce?

Ta se hromadně začala šířit od podzimu roku 1992, a to z iniciativy tehdejší České unie nevidomých a slabozrakých. Zákon ji o osm let později povýšil na úroveň signalizace světelné. Dnešní systém je velice propracovaný. Ten zavedený v Česku umí ošetřit i dělené a jinak orientačně komplikované přechody. Tedy situaci, kdy jsou dva sloupky se zvukovým zařízením tak blízko u sebe, že nelze sluchem rozlišit, kam ten který signál patří. Je k dispozici i dálková aktivace slepeckou vysílačkou, aby signalizace neobtěžovala hlukem okolí.

Slepecká hůl je symbolem. Čím vším je ale v praxi?

Především zprostředkovává hmatové orientační informace. Současně chrání nevidomého chodce proti nárazům na překážky na trase přibližně do výše pasu. Je také, a to i podle zákona kvůli všem účastníkům silničního provozu, oficiálním označením osoby nevidomé, popřípadě s člověka s těžkou zrakovou vadou.

Existují nějaké speciální typy bílých holí?

K dispozici jsou hlavně takzvané bílé hole orientační, sloužící k samostatnému pohybu nevidomých. Pokud jde o provedení, tedy může se jednat o hůl pevnou - jednodílnou, skládací - obvykle pětidílnou a teleskopickou s nastavitelnou délkou. Materiálem může být tenkostěnná trubka z hliníkové slitiny, nebo „kompozit" - pro snížení celkové hmotnosti a zachování dostatečné pevnosti. K orientačním holím je poměrně velký výběr koncovek – pevných nebo otočných, z plastu nebo keramických.

Další skupinou jsou hole signalizační, jejichž hlavní úlohou je označení špatně vidící osoby. Tuto hůl užívají také držitelé vodících psů. Proti orientační holi je provedení signalizační hole jednodušší, tedy i lacinější, a obvykle je kratší než hůl orientační při stejné tělesné výšce. Účel bílých holí opěrných, ten je zřejmý. Využívají je osoby s kombinací pohybového a zrakového postižení. Nutno je připomenout i červenobílé hole označující osoby s vážnou poruchou zraku a sluchu.

Kolik taková „základní" bílá hůl stojí korun?

Ceny bílých a červenobílých holí se, podle provedení a materiálu, pohybují v rozmezí stovek až tisíců korun. Pokud praktický nebo oční lékař na hůl vystaví poukaz, hradí hůl plně zdravotní pojišťovna.

Bílá hůl

Původně měla bílá hůl nevidomé chránit před nárazy do okolního prostředí. Ve dvacátém století se v dopravním značení stala symbolem nevidomé osoby. Efektivnější využití bílé hole bylo nepřímým důsledkem 2. světové války. V roce 1944 byli do armádní nemocnice pro slepé veterány v Pensylvánii povoláni dva učitelé, kteří z bílé hole udělali" prodouženou ruku" nevidomého.