„Jeli jsme tam dělat cokoli, třeba vykládat bahno. Skutečnost však byla ještě horší," řekl kurátor pražské zoo Petr Velenský, který vedl český tým. Hlavním úkolem českých chovatelů bylo vytahování mrtvých zvířat z bahna.

Těch Češi vytáhli podle Velenského odhadu kolem stovky. Velkých zvířat, jako jsou lvi či sloni, vyprostili přibližně třicet, ve voliéře pak nalezli desítky uhynulých ptáků. Spodní část, což je asi třetina zahrady, je podle vedoucího týmu zničená a zavalená sutí. Kvůli tomu se i špatně odhadovalo, která zvířata při kalamitě utekla a která naopak skončila pod sutinami.

I proto došlo k nešťastné události, kdy ve středu jeden z uprchlých tygrů rozsápal v centru města člověka. V tu chvíli byl právě český tým v jeho kleci a všichni v zoo byli přesvědčeni, že tygr je uvnitř ní zavalený bahnem.

Neměli šanci přežít

Pro tamní zaměstnance zahrady byly práce velmi náročné po psychické stránce. A to podle dalšího člena týmu Víta Lukáše hned ze dvou důvodů. „V úseku, který byl zaplavený, jim uhynula téměř všechna zvířata. Rovněž byl v tomto úseku baráček, kde bydleli tři z chovatelů, kteří v něm zemřeli při povodni. Ta přišla velmi rychle a oni neměli šanci se dostat ven," vysvětlil kurátor primátů pražské zoo.

Při pomoci s odbahňováním a vytahováním uhynulých zvířat padla atmosféra gruzínské zoo i na české pomocníky. „S emotivními zážitky jsme se vyrovnávali večer na hotelu pomocí léku, kterým byla slivovice," prozradil s úsměvem Velenský.

Podle ředitele pražské zoo Miroslava Bobka jsou události v Tbilisi důrazným připomenutím toho, že je potřeba zlepšit protipovodňovou ochranu zoologické zahrady v české metropoli. „Ano, jsme schopni evakuovat zvířata na rozdíl od Tbilisi, ale pro nás je tento terén zásadní, výhodný pro zoo. Je třeba zlepšit ochranu na úroveň alespoň padesátileté vody," uvedl Bobek.

Sbírka na pomoc zoo

Pražská zoo navíc podle jejího ředitele chystá sbírku na pomoc zoo v Tbilisi. Spuštěna by měla být co nejdříve. „Zároveň tam přišli o všechny auta, tudíž bychom chtěli pomoci s pořízením jednoho vozu," prozradil Bobek.

Záplavy, které minulý víkend postihly gruzínskou metropoli, mají na svědomí nejméně dvanáct lidských životů. Podle gruzínského vicepremiéra Kachy Kaladzeho dosahují hmotné škody přes miliardu korun. Tbiliská zoo by se pak měla do budoucna přestěhovat na jinou lokalitu ve městě.

Tomáš Anděl: Naše přítomnost byla pro lidi podporou

Poslední dva dny se Tomáš Anděl pořádně nevyspal. Stejně jako ostatní členové týmu ze Zoo Praha, kteří pomáhali v poškozené tbiliské zoologické zahradě. Přesto přiblížil své zážitky z pomoci v gruzínské metropoli.

Měli jste při pondělním příjezdu do Tbilisi dostatečný čas se na místě zorientovat?

Když jsme se dostali na hotel, bylo brzo - ráno kolem páté šesté hodiny. Do devíti jsme si šli lehnout a pak jsme šli do zahrady a začali hned pracovat. Já jsem chovatel ptáků, takže jsem se tam dostal ve chvíli, kdy přiváželi tučňáky zasažené ropnými látkami. Takže jsem se pustil do mytí tučňáků, což trvalo asi dva dny.

Ptáci byli živí. Byl to pro vás menší nápor na psychiku než pro ostatní z týmu, kteří třeba tahali mrtvá zvířata?

V tu chvíli jsem to vůbec nevnímal. Vlivem adrenalinu a hledání nejlepších řešení, aby práce měla smysl, jsem to v tu chvíli vůbec nevnímal. Emoce přicházely až večer, když jsme odpočívali.

Zaměstnanci tamní zoo byli psychicky zlomení. Pomáhali jste nějak i jim?

Jsem přesvědčený, že už jenom naše přítomnost - lidí vzdálených dva tisíce kilometrů, kteří nemají s místem nic společného - byla pro lidi podporou. Poměrně mě dojímalo, jak to brali. Šli jsme si koupit pití do samoobsluhy a tam kolem nás běhali prodavači a děkovali nám.

Tbiliská zoo přišla o všechny auta. Museli jste proto nějak při práci improvizovat?

Na improvizaci to bylo víceméně celé postavené. Třeba jsme měli krásný vynález. Vchod do jednoho výběhu byl zaplavený bahnem, které jsme potřebovali vyvážet. Byl tam nájezd do kopce a kolečko s bahnem bylo příliš těžké, než aby ho zvládl vyvést jen jeden člověk. Našli jsme si tedy kus lana, provlékli jsme ho vpředu kolečkem a dva lidé táhli a jeden zezadu tlačil. Štáby tamní televize si to natáčeli, protože asi něco takového ještě neviděli. Ale fungovalo to.

Nebyla tam žádná těžká technika, která by pomohla?

Na takovou práci ne. Byly tam velké bagry, které odstraňovaly záplavy z cest nebo z prostorů, kam se tato technika dostala, ale do úzkých vrat, do výběhu, s tím nezajeli. Takže jsme to řešili tímto způsobem.

Podle snímků z místa to vypadá, že bahno dost člověka chytalo. Měli jste kvůli němu nějaké osobní ztráty?

Leda jsme tam tak ztratili holínky a tři kila tělesné hmotnosti. Bylo tam hrozné vedro, okolo třiceti stupňů Celsia. Už když člověk vyšel z hotelu, tak z něj lilo, natož při fyzické práci. Vít Lukáš tam pak vyléval pot z holínek.

Setkali jste i s nějakým pozitivním okamžikem?

Jistě jím byla solidarita lidí, která byla velmi silná. Přímo před vchodem do zahrady se vytvořilo spontánně centrum, kde dobrovolníci a lidi srocovali. Místní vozili potraviny a balenou vodu. I díky tomu jsme ochutnali místní speciality.

Čtěte také: Pohledem Miroslava Bobka: Pomáhali jsme v Tbilisi