Profesorka Abrahámová protonovou metodu brání „proti předsudkům“ a vysvětluje i to, proč u českých žen nadále roste incidence rakoviny prsu. „V poslední době ale přicházejí náznaky, že by mohl začít výskyt nových případů stagnovat. Příznivé je pak to, že klesá úmrtnost,“ uvedla v rozhovoru pro Pražský deník.

Daří se v Česku odhalovat nejčastější typ nádorů u žen v ranějších stádiích než před pár lety?
Absolutní počty velmi pokročilých případů dnes v podstatě stagnují. Jinými slovy máme už dost slušnou záchytnost, ačkoliv pořád nejsme tam, kde bychom mohli být. Návštěvnost screeningu, který směřuje k včasnému i časnému záchytu karcinomu prsu, by měla být u žen nad 45 let alespoň 80 procent, což u nás není. My jsme na nějakých 60+ procentech. Česká populace je vůči prevenci stále trochu laxní, přestože je o této problematice k dispozici mnoho seriózních informací. Je třeba si také uvědomit, že screening není jednorázová epizoda. Znamená screeningovou mamografii každé dva roky. V tomto směru byla podle mě velmi prospěšná aktivita ministerstva zdravotnictví, které zorganizovalo cílené rozesílání dopisů přímo k těm ženám, kterým se blíží termín další preventivní prohlídky.

Kdo je Jitka Abrahámová?
Zakladatelka Onkologického oddělení i Nadačního fondu onkologie pro 21. století se narodila v Praze v roce 1943. Předloni odešla z Thomayerovy nemocnice, kde byla primářkou. Teď se věnuje nemocným v Proton Therapy Center, kde má funkci hlavního klinického onkologa, a působí též ve Fakultní nemocnici Na Bulovce.

Odráží trvající nárůst nových případů rakoviny prsu ve většině tzv. vyspělého světa lepší diagnostiku nebo spíš větší výskyt rizikových faktorů?
Oboje. Ta onemocnění by se odhalila tak jako tak, ale v naší části světa je odhalujeme dříve. Což zvyšuje naději, že bude rozsah onemocnění i nutných operací co nejmenší a chemoterapie buď žádná, nebo alespoň méně toxická. Taková léčba je samozřejmě jednodušší, prognóza lepší, přežití dlouhodobé a ve výsledku je vše i přes nemalé investice do screeningu také levnější.

A které civilizační nešvary podle vás nejvíc přispívají ke zvyšování incidence karcinomu prsu?
Životní styl v širokém slova smyslu se ubírá nevhodným směrem. Do životního stylu patří i například reprodukční zvyky, které se diametrálně změnily. Před třiceti nebo čtyřiceti lety byly prvorodičky dvacetileté, což je z biologického hlediska zdravé. Dnes se dělají běžně po čtyřicítce asistované reprodukce. Děvčata se někde zapomněla a najednou zjišťují, že sice mají kariéru, ale nemají miminko. Mezi nešvary, které situaci nezlepšují, patří určitě i méně pohybu, více stresu, tloustnutí populace. Obávám se, že za chvíli budeme jako Američané – budeme jezdit autem do parku, kde si přendáme boty, uděláme čtyřikrát kolečko a zase si sedneme do auta.

Lze to chápat tak, že protonová léčba karcinomu prsu zaznamenává zjednodušeně řečeno boom?
Tak bych to nenazvala. Nemám to slovo ráda. K pokroku samozřejmě dochází i v jiných oblastech. Protonová léčba je relativně nová. Má své indikace – víme, kde nám může pomoct a kde ne. Jako lékařka, která dělá onkologii pouhých 53 let, si leccos pamatuji. Karcinom prsu jsem kdysi ozařovala rentgenem. Pak přišel kobalt. A tehdy také mnozí říkali – na co je potřeba kobalt, vždyť ten rentgen stačí. Byla to ale pokroková metoda, která přinesla spoustu dobrého a nového. Pak přišly akcelerátory. A teď jsme v situaci, kdy se někteří kolegové ptají, nač potřebujeme protony, když máme akcelerátory. Nemají ale pravdu. Protonová léčba nabízí další možnosti a je jednoznačně pokrokem. Odpůrci mají na svůj názor nárok, ale fyzikálně-biologické vlastnosti protonového záření jsou dané.

Z čeho podle vás pramení skepse a nedůvěra?
Za těmi obavami je většinou neracionální podklad. Buď má někdo obavy o to, že přijde o pacienty, nebo strach z učení se nové metody. Za tím odmítáním může být i závist nebo zabedněnost, případně pocit méněcennosti nebo zkrátka nedůvěra k novotám. Nechápu ale, proč je proti protonům řada internistů nebo lékařů s jinou specializací, než je onkologie. Já bych v životě nemluvila třeba do způsobů například neurologické léčby, protože to zkrátka nedělám a nerozumím tomu. Často pozoruji namísto snahy o poznání něčeho nového apriorní odsouzení. Protonová léčba ale není zcela nová metoda terapie. Je to jen jiný typ radioterapie. Fotonová léčba je elektromagnetické záření, protonová částicové. A protonová léčba samozřejmě není vhodná pro všechny typy nádorů – kvůli lokalizaci či pohyblivosti nádorů a tak dále. Chemoterapie nebo biologická léčba je něco jiného. Není to tedy tak, že bychom dostali s protonovou léčbou například chemoterapii na vyšší úroveň. Je to jen léčba jiného typu, podobně jako imunologická léčba není vrcholem biologické léčby. Je to něco jiného. Jestliže někdo odmítá nějakou léčebnou metodu, měl by ji nejprve poznat. Pokud to neudělá, tak nejde o kritiku, ale o pustou propagandu.

Jaká je dnes mezinárodní prestiž pražského Protonového centra?
V zahraničí je obrovská. Řekla bych, že mnohem větší než v tuzemsku. Centrum se zapojilo do velkého množství mezinárodních projektů. Zhruba před dvěma roky jsme v Praze uspořádali kongres částicové radioterapie. O akci byl neskutečný zájem, ale novináři se tam asi báli, takže se o tom nepsalo. Já už jsem starší paní. Renomé centra šíří mí mladší kolegové, kteří publikují v zahraničních časopisech a vyjíždějí do světa, kde se o nich ví. O tom, že se jedinému protonovému centru v zemi daří, vypovídají statistiky. V současnosti se tady září 115 lidí denně. Zdejší zařízení pracuje na dvě plné směny a pracuje dobře. Většina klientů jsou Češi, centrum ale využívá i dost cizinců.

O Proton Therapy Center Czech
Proton Therapy Center Czech je moderní evropská klinika zaměřující se na radiační léčbu pacientů s nádorovým onemocněním. Metoda protonová terapie využívá fyzikálně-biologických vlastností protonového svazku a umožňuje dnes léčit i taková onemocnění, u nichž bylo doposud ozařování komplikované a rizikové. Součástí centra je specializované Oddělení radiodiagnostiky a Oddělení nukleární medicíny. Mezi hlavní léčené diagnózy, u kterých má protonové léčba největší přínos, patří rakovina prostaty, rakovina prsu, zhoubné nádory hlavy a krku, zhoubné nádory centrální nervové soustavy, zhoubné nádory plic, zhoubné nádory zažívacího traktu, maligní lymfomy a zhoubné nádory dětského věku. Primárním cílem radioterapie zůstává zničení nádorových buněk, zatímco buňky zdravé tkáně mají být poškozeny buď minimálně, nebo vůbec. Tomuto cíli se nejvíce přibližuje právě protonová léčba. Dopad na zdravé tkáně a orgány za nádorem je minimalizován, a výrazně tak snižuje riziko vzniku nežádoucích účinků. Jedná se o nejdůležitější přínos, protože úspěšná léčba nádorového onemocnění je nyní relativně častá, věk nemocných s nádory se prodlužuje a při absenci poléčebných účinků je i kvalitnější. PTC léčí nemocné od roku 2012 a odléčilo se zde takřka 5000 pacientů.

Jak vypadá financování?
Většina pojišťoven léčbu hradí, je ale třeba jim poslat žádost. Musíme v každém případě zdůvodnit, proč je žádoucí a vhodné právě protonové záření namísto fotonového. To víte, je to boj. Ale mě to nepřekvapuje ani zase tak nerozčiluje. Tak je to se vším novým. Někteří mladší kolegové mají méně trpělivosti. Já jim na to říkám – vyčkejte, to se všechno změní a uvidíte, jak to bude prima. Já jsem tady teprve dva roky a už pociťuji změny k lepšímu.

Pomohl Protonovému centru mediálně ostře sledovaný případ britského chlapce Ashya Kinga, kterého lékaři po diagnostice mozkového nádoru v jeho vlasti už „odepsali“ a který dnes žije po léčbě v Praze kvalitní život?
Určitě to pomohlo pověsti mezi lidmi. Mnozí si totiž začali mezi sebou říkat, že na tom asi něco bude. Stává se, že pacientovi řekne jejich lékař, aby do centra nechodili. Ale oni sami se přesto rozhodnou přijít zeptat. A my jim musíme seriózně říct, jestli se jejich případ hodí pro protonové záření, nebo nikoliv. Výhoda protonu je třeba v případě karcinomu prsu větší u levostranných nádorů, kde je blízko hrudní stěny srdce. Protonovou léčbu ale často odsuzují lidé, kteří ji z praxe vůbec neznají. Naproti tomu všichni naši lékaři i laboranti znají fotonovou léčbu a někteří ji i stále praktikují, protože mají částečný úvazek ještě někde v nemocnici. Momentálně dochází k erupci všech možných léčebných metod – chemoterapie, biologické léčby, imunoterapie. I proto je důležité, aby pacienti žili co nejdéle, protože se mohou dožít další účelné léčby, která třeba zase zabere.

Mluvili jsme doteď hlavně o rakovině prsu. Protonové centrum ale léčí i řadu jiných nádorů – mimo jiné hlavy a krku, plic nebo prostaty. Proč nejsou příliš slyšet výzvy k preventivním prohlídkám také těchto částí těla?
Každý nádor je jiný – má své biologické vlastnosti a „popis práce“. Pravidelné screeningy v rizikovějším věku zatím dávají smysl kromě prsou hlavně u děložního čípku a tlustého střeva. U jiných nádorů neexistuje vhodný a výtěžný a obecně uznávaný screeningový test, což platí do jisté míry také pro zhoubné nádory prostaty, které stále u českých mužů mezi typy karcinomů vedou co do četnosti.

Co byste doporučila starším českým mužům, aby neobjevili tuto nemoc příliš pozdě?
Aby chodili na screening karcinomu konečníku a tlustého střeva a při těchto preventivních prohlídkách si nechali pro jistotu nabrat marker PSA, který do jisté míry může signalizovat nádor prostaty. Při jakémkoliv problému s močením by pak měli zamířit k urologovi. Většinu z těchto problémů nezpůsobuje karcinom. Může to být zcela benigní zvětšení prostaty, které je docela dobře řešitelné. Začátky ale mohou vypadat velmi podobně.

Vámi založený Nadační fond onkologie pro 21. století pořádá příští týden už 26. ročník charitativního večera s módní přehlídkou, díky které vystupují onkologické pacientky z anonymity. Jsou viditelné úspěchy medicíny i na módním molu?
Pozoruji velké změny, když se podívám na manekýny před tím čtvrt stoletím a dnes. Stále platí to, že žádná z nich není profesionálka. Zpravidla nejde o štíhlé ženy s dlouhýma nohama, ale o „normální“ české ženy, které onemocněly karcinomem prsu. Rozdíl oproti minulosti je ten, že na začátku byly všechny ty ženy po amputaci prsu. Dnes je to jen menší část z nich. Většina má za sebou částečnou operaci a některé už rekonstrukční výkon. Zdravotně-výchovné hledisko té akce zůstává. Jednoduše jde o poselství, že to, co má dnes někdo jiný, mohu mít zítra já.

Obligátní otázka na závěr – jak je důležitá pro vyléčení rakoviny psychika?
Je samozřejmě velmi důležitá. Stejně jako podpora rodiny a přístup lékařů a dalších zdravotníků. Pacient totiž začíná s rehabilitací už při vyslovení diagnózy. Lékař musí umět věci vysvětlit a poradit. Musí se naučit sdělovat i špatné zprávy. A měl by to podle mě dělat tak, aby bylo pacientovi stále jasné, že nádor je jeho nádor a nikoliv lékařův. Jeho role je v pomoci a podpoře. Zároveň by měl lékař umět žít normální život. Jít večer do divadla, i když mu třeba ten den zemře pacient. I toto se musíte v naší profesi naučit.