Velkopřevorský mlýn s dřevěným kolem o průměru osmi metrů stojí v parku Kampa, a to na stejné straně mostku kde se vyjímá Lennonova zeď. Mlýn původně pochází ze 13. století, kdy ho postavili jen chvíli poté, co začal fungovat klášter Matky Boží pod řetězem.

„Podle dochovaných dokumentů patřil již v roce 1400 johanitskému konventu. Johanité tu měli četné hospodářské aktivity, takže jim nemohl chybět ani vlastní mlýn. V době husitských válek ho řádu ale zabavili a mlýn tak skončil v soukromém vlastnictví,“ popsal převozník a ředitel Pražských benátek Zdeněk Bergman.

Objekt tak od roku 1526 vlastnil mlynář Štěpán. A z toho důvodu se se mu po nějakou dobu říkalo Štěpánský mlýn. V roce 1588 jej koupila Malostranská obec, která ho dále pronajímala. „V letech 1597–1598 se uskutečnila jeho přestavba na dnešní převážně renesanční podobu. Později se ještě jeho severní část upravila do barokní podoby,“ doplnil Bergman.

Povodeň i obrovský požár

Jako většina budov musel i mlýn čelit několika přírodním katastrofám. Jako první přišla povodeň v roce 1890. Spíš než voda ho ale poškodil rozsáhlý požár z 24. května 1938. Hasičům tenkrát trvalo dokonce tři hodiny, než oheň uhasili.

„Zajímavostí je, že sloužil svému účelu až do roku 1936. Po požáru ho nechal majitel Šebek opravit a zřídil v něm čistírnu peří provozovanou akciovou společností Peruť,“ vysvětlil pražský převozník. Později po roce 1950 mlýn sloužil jako skladiště Kovomatu a následně ho využíval vodácký oddíl Tesly Žižkov jako své zázemí. Dnes se naproti Velkopřevorskému mlýnu nachází stejnojmenná restaurace.

Mezi hlavní turistická lákadla starého mlýnu patří jeho typické mlýnské kolo, které už ale neslouží k pohonu mlýna. I přesto ho ale majitelé udržují v chodu, aby se kolo nezničilo. A zejména pro svou velikost je mezi cizinci zajímavou atrakcí. Zvláště malebný pohled je na něj také z Karlova mostu.

Mlýnské kolo za 300 tisíc

Mlýnské kolo se pyšní průměrem necelých osmi metrů. „To dnešní není samozřejmě originál, ale jeho několikátá kopie. To předposlední, vyrobené koncem 70. let 20. století se rozeschlo ještě dříve, než se namontovalo a veškerá práce tak přišla vniveč. Přitom na něj jeho výrobci použili 30 kubíků dubového dřeva,“ uvedl Zdeněk Bergman.

To současné s průměrem 7,4 metru sestavil počátkem 90. let 20. století podle starých plánů František Mikyska z Benešovska, a to z jihomoravského dubu. Tehdy přišlo na 300 tisíc korun a začalo se točit 8. prosince 1992. „Před časem na nějaký čas utichlo, neboť někdo z jeho mechanismu odcizil ložisko. U mlýnského kola je ale důležité, aby se stále točilo, neboť se lopatky, které nejsou ponořeny ve vodě, rozeschnou a záhy dojde k jejich zkáze,“ dodal ředitel Pražských benátek.

K mlýnu se ale váže i zajímavá pověst. Podle ní se v něm objevili čerti, a to v době, kdy mlýn nikomu nepatřil a byl opuštěný. Jednoho dne ale přišel do Prahy mladý nebojácný zednický tovaryš Jirka. A protože neměl žádné peníze, tak se i přes varování místních obyvatel ubytoval v opuštěném mlýně.

V noci se však začalo dít něco zvláštního. Objevili se tři čerti, kteří pouštěli pekelnou hrůzu. Jirka je však beze strachu spoutal, i když mu vyhrožovali, že příští noc přijdou i jejich silnější kamarádi.

„Druhý den proto Jirka koupil silné provazy, které v jednom z malostranských kostelů namočil do svěcené vody. Těmi pak v noci lehce spoutal i další tři pekelníky, kteří se do mlýna spustili komínem,“ potvrdil Zdeněk Bergman.

Třetí noc přišel své druhy vysvobodit sám satanáš Uriáš. Po těžkém boji však Jirka přemohl i jeho a čerti mu museli slíbit, že se v mlýně už nikdy neobjeví. Pak je přivázal k lopatkám mlýnského kola a za přihlížení kolemjdoucích jim vyprášil kožichy. Teprve pak je pustil a čerti se do mlýna od té doby už nikdy nevrátili.