Dle vyjádření magistrátu je velkoplošná reklama v podobě billboardů uvnitř památkové zóny přísně zakázána. Realita však ukazuje, že lidská tvořivost má před vyhláškou navrch. Motivace je nasnadě. Asociace českých reklamních agentur a marketingové komunikace odhaduje, že za obří reklamu na fasádě domu stojícího v centru inkasuje jeho majitel až 200 tisíc korun měsíčně. „Stačí, aby nahlásil drobnou stavební úpravu na fasádě či v interiéru, bez záboru postaví lešení a na něj natáhne reklamní plachtu. Ta pak mnohdy na domě visí dlouhé roky (případ domu na Jungmannově náměstí – od roku 2004 – pozn red.),“ komentuje starosta Prahy 1 Oldřich Lomecký.

Přestože hledá nástroj, jak tuto praxi zarazit, uznává, že bez patřičné legislativy účinné zbraně proti tomuto typu reklamního smogu těžko najde.

Druhá, na první pohled prospěšná reklama má ovšem také své mouchy. Památky si, oděny do komerčního hávu, mají samy vydělat na opravu. Jenže práce se zpravidla zastaví na pouhém restaurátorském průzkumu. Není tedy zřejmá konečná cena rekonstrukce. Komerční společnosti odmítají komentovat, kolik Praze za reklamu platí. Z toho plyne, že památky mohou zůstat zahaleny mnoho let bezúčelně.

Ostuda politiků, shodly se studentky

O secesním domě na Jungmannově náměstí pokrytém reklamní plachtou psal Pražský deník už včera. Na názor, jak se jim líbí, jsem se zeptal dvojice studentek teorie designu. „Zaujalo mě, že dřív si tento reklamní prostor pronajímaly politické strany. Tedy lidé, kteří by měli bojovat za to, aby se podobné věci neděly. Místo toho politici sami neváhají se takto prezentovat,“ řekla Darina Zavadilová. Podobný názor měla Pavla Baxová: „Irituje mě vliv politických stran a rozsah reklamy, která je umístěna na historické budově přímo v centru Prahy. Je to pro mě něco naprosto nepřijatelného. Navíc způsob, jakým je tato reklama vyvedena, opravdu není něco, na co bych se chtěla dívat.“

JAKUB KRUPKA, ONDŘEJ LEINERT

Čtěte také: Reklamní smog dusí centrum